Kecanice jsou svého druhu dokumentem, autentickou literaturou. Jde o texty, které se básníkovi narodily na rybách, v putyce, na nádraží, na fotbale, na houbách, na Matějské pouti anebo doma při kanastě: z náhle rozžehnuté situace, gesta nebo slovní srážky vznikla potřeba se rozehřát kecama, čili rozčeřit línou hladinou moře času historkou v co nejsurovějším stavu, snad dokonce vychrlenou krapet iracionálně, jak o tom svědčí minimum interpunkce a malá písmena na počátcích vět, ba autorské přiznání, že „bez mého aktivního přičinění mi začaly vyvstávat jakési promluvy. Během dvou týdnů vzniklo, respektive se mi přihlásilo, čtyřiačtyřicet kecanic“.

V Kecanicích se vyprávějí především osudy lidí a kuriózní historky či historie, byť příběh tu mnohdy, ba skoro vždy, končí bez nároku na pointu a vyznívá do otevřeného prostoru,  a tedy vlastně ani není příběhem jako spíš koncentrovanou radostí z jazyka, ze slov, z jejich chutí a vůní; podobně jako v poezii Patrika Ouředníka nebo Jaroslava Kovandy. Najdeme zde klenoty jako surrácký sousoší zmrzlých psů, hrob zkrápěný močí tak intenzivně, že to oživí mrtvého, případně ředitele Sykoru, který seknul vycpaným syslem na podlahu přírodopisného kabinetu. Kecanice jsou současné, nikam se neohlížejí, ale ani nic nevyhlížejí, ať na horizontu, nebo po vertikále – prostě jsou: dneska a tady. A „jestli nevíš, co je veget, zadej si ho do Googlu“.

Radim Kopáč

Králuv Dvůr mně se ti místo Berouna vybaví dvorek s hráběma a kalfasem a uprostřed stojí vyčmelounovanej Fanouš Králů štrádovníky na zips kde on jenom ty štrádovníky od Bambuška ne ten už byl v tý době na ministerstvu on je musel koupit od toho pošpuntovanýho halamy s pastima na bagančata zamordovanejch artileristů od 35. marškumpanie. znamenitej kauf. teda u nás bagančata nikdá nestrašily ale od onoho dne naprosto jako když utne zato u Hrodějový jsem viděla jazyky a na podlaze vyplazený tkaničky a na veškostnu něco příšernýho. povídám: Jiřko co to je? a ona že plisovanej kandrdas. hele ho Fanouše. teď se pohnul.

u nás v trafice to neni jako přijít do kovomatu tady se zdraví už od dveří dobrejtro a trafikant že prej co si dáme a vy že pecen chleba to ale nemáte říkat. běžte si voprdelkovávat svýho fotra! zařve trafikant on je prudina. pekař je úslužnější zas je takovej pomoučenej. ovšem dneska nikdo nikde moh jste si poručit brzlík od kosti nebo kejtu z prejtu kvelb na petlici osum pryč a ten drcan drcal tendr.

povídám mu: rozmachanej jsi do žrádla tady máš nadívanou heligónku. on na ni čučí čím by asi mohla bejt naditá. koprem těžko. ani vejcem s žemlí. dám mu herdu do zad a strkám ho ze dveří na ulici: luftem je nadívaná. nádivka do huby bude až ten luft potaháš. on Eman pro odpověď nemá nikdy daleko a pokud si vzpomínám dobře řek: se ti megero budu tahat s luftem? a elektrikou odjel na Smíchov do uhelnejch skladů a tahá se s putnama. neni slaďoučkej? moc se mu to ale nesmí připomínat minule jsem mu to připomněla a složil mi metrák briket do včelína. potom se předsedo div že mám černej med.

jestli nám to maj obšoulávat fízli se ptám proč nám to neobšoulaj pifpafi? ti beztak šoulaj imrvére a ještě maj srandovní honcování a bachyně prskání a vějíř a světla a my se jim s kuželkářema vždycky nasmějeme jak se přes flinty nemůžou sehnout pro kouli. bžunda ocáť pocáť my když neprošouláme protáhneme alespoň vokály ale kdo potom našemu SK kuželkářskému bude dělat behérdy. vyprseních máme v klubu bednu kdo připne o svatoštěpánské pouti vítězným koulečům na ně srdnatce?

na mne si nepřijdou to já dřív přijdu na to odkud se z nich bere ten smrad. smrděj-li jim fusekle z křusek nebo od fuseklí hnáty. pach je to poblijónskej a jestli mi nevěříš běž si někdy čmuchnout k Nocarovu bzdění. na tom nic nezměníš ani kdyby ses jánevimco a zároveň tuším co namítneš ale to je čirej alibismus. to musíš cejtit sám. před tímhle pušincem si nos nezacpeš. to je jako kdyby ses troubelí meršánky nípal v mršině. jsi setsakra chytrej a dovedeš si představit ty mračna masařek. mám návrh nechme planýho argumentování. podívej venkoncem jsou to tvoji partapáni tak jim laskavě řekni aby se zouvali v síni.

vždycky měl za to že Doudleby jsou u Olomouce a teďko v nich cikáni parkujou s maringotkou před nádražim záhonek od lokomotiv očmouděnýho šnytlíku jízdní řád Brod nad Radbuzou – Cunkov pražce namořený térem jen co je pravda i ta plácačka vejpravcovská zelená je na rubu červená ordnung jak má bejt na třetí koleji sakra chlape zmizte z kolejí že pivo stojí za pendrek to ještě neni důvod se sebevraždit a vy cikáni moc nevejrejte konec služebního hlášení.

když si dám tři a tři dohromady tenhle je bez dvou za dvacet tomu vlezeš s pugétem až do prdele a on si odříhne úterek. sice má divnej mantl ale jináč je to takovej připoserák se šmatlavejma pastelkama. ránu má jako když bouchneš papírovym pytlíkem. kde budu na něj koukat to už můžu jít koukat rovnou na vejstavu. tudle na zahradě u Mašatů vystavujou baráčníci pelargonie. že prej se s květovanejma hrnkama po Mašatce opičim. já ho teda opičim až mu vašnostpánovi vytříknou z kuřích ok moldánky. nevšimla sis po kolikati korunách měla ty modrožlutý?

nejste sám. můj otčím měl od neudělaný maturity z chemie maneta rozebranýho na půdě a dole v kuchyni jenom z něj koženkový sedlo a to bylo jeho na to se těšil přijít z cementárny ze šichty a posadit se na něj a pustit si rádio a oddrandil to na tom sedle až do penze. teta Jarča z Ostrova nad Ohří čtyři děti. švagr Rudla žádný. na tyhle rodinný záležitosti byla vysazená dobřanská bába Halberstammová ovšem jestli vám jde jenom o podpis na lejstro k odebírání reklamních letáků Carrefouru to jste měl říct hned. Olino! podej mi pero.

dřepákujeme nad nahozenejma udicema a na navigaci se objeví pantáta v pantoflích a: morcec kujóni nechytejte ty kapři na smůlu chytnete vánoce. já jsem rád že je teplo kamna mám nevybraný neblázněte to povídá ten pantáta a má pravdu kapr a vánoce to se k sobě samorozumí a bramborovej salát dcera dává gothaj a jabka okurka je na mý trubky už utrejch pasírovaná rybí polívčička dozlatova usmažená podkůvka a hej mistře vstaň bystře jak to krásně plápolá sousedova stodola vstanu a jdu k oknu abych se mrknul na teploměr když je moc pod nulou zamrzá voda hasičum v cisternách a uhasit stodolu nabařtipánovanou po střechu slámou a zašmodrchá se mi noha do vlasce. zatracenej pišvejc z bambulárny dyť je červenec u Sázavy.

furt řeže na cirkuli dřeva pročež mu povídám: strejko jsem tu na popindání a on: chceš pivo? já že jo. on: o čem jsme to pindali minule? a já: ále. no vidíš povídá strejka a dodal nemlich to samý ále jako jsem řek já jenomže s onačejc šmakovným přízvukem: ále. a já: co ále? a on nic. ticho. ohromně moudrej je to strejka kdepak s nim se to popindává jako po sametu. strejka: houbeles samet manšestr. nepamatuju že by se při pindání takhle rozdurdil že on si ty svoje šedivý manšestráky z otáčivý setrvačnosti vymandloval taky tou cirkulí. co? ále.

to jsou moc těžký věci mezi nebem a zemí víš kdyby měl smrtelník váhy a moh to na ně hodit jako třeba ovarový koleno ale zase řekneš třicet deka a většinou se tě zeptá: můžu nechat? aspoň Brabencová naše řeznice jestli nemá odhad nebo to potom blbě uřízne suď bůh tohle jsou taky věci mezi nebem a zemí mít váhy a moct to na ně hodit jako to ovarový koleno v masně ale zase řekneš třicet deka a je to pětatřicet křen hořčice to taky něco váží omaštěnej papír na zabalení k tomu řikám ti vyprdni se na to a jez než ti ten ovar vystydne.

očumovací mapu mám ale moudrej z ní nejsem Karmínová Kardinálská Karpatská ovšem počkat: Kartuziánská! za to nic nikdo nedá vydá-li se Kartuziánskou za roh na ryneček. na rynečku to už je zasejc jiná polízanice za tu se vám nezaručí ani magistrát jestli třeba bude odevřenej poklop od kanálu a schrástne vám dovnitř hlávka zelí hledejte si ji sám škrtejte do tmy sirkou baterku vám žádnej nepučí a divte se jim koupit si na rynečku od báby u stánku zelí a v momentě bejt bez zelí to není samo sebou. kam teď? třeba doleva Makotřasovou.

já si všecko zaznamenávám. tudle v šupleti odevřte ho. karty na kanastu. a otvírák na pivo. ještě by tam měla bejt inkoustová tužka. křížovka přede mnou na stole co myslíte že lovkyně perel nebo sarmati já vim prdlajs do těch čtverečků zapíšu vás jak tady sedíte. ale jste tu tužku moh najít rychlejc zatim mně z vás unikly ty nejkoncentrovanější imprese. pokrčit ubrus jste při tom taky nemusel. se na to podívejte jak to vypadá sice vikslajvant jenomže omyvatelnej. to doceníte město na dvě no? nic vás nenapadá? Aš přece vy trumbero. aš budete mít rodinu to doceníte a děti upatlaný od čekulády. nevíte to ani s nápovědou. při týhle vaší nemehelnosti se potomků nedočkáte. Maredka dej jí pámbu lehkou zem mi říkala že jednou přijdete no dobrá se hned nečilte.

jako by jí nemoh stačit bažant pověšenej na balkóně ona z něj začne tahat broky: kdes ho střelil? byl´s na šoulačce? a kdo ti vůbec půjčil flintu? Oktábec? a odkdy ty jsi Holan? nemyslim špeditér ten básník s kukučem jako z uhláku z Kampy. básníci přes celou stránku nerozšifrovatelnejch tědlech a posledním veršíkem že to spravěj? pointu s bažantem na mě nezkoušej povídá. a to já už zase vím čím spolehlivě nastartuju ji: že to neni naopak a flinta neni moje a bažant i s balkónem Oktábcův. na to chytá jako jawa na první našlápnutí. o podzimních honech bejvá Růža cestou domů na motorce vymrzlá ze sajtny a potřebuje se rozehřát kecama.

já to vidim takhlenc pane vy mi sem na mističku dáte padesátník a půjdete se pěkně vymočit do žlábku a až se vrátíte přestanete o Křečovicích říkat že tam žijou burani protože já jsem náhodou Horáková jestli ale tam potkáte takovýho halamu s chlupama z mojí kundy pod frňákem drapněte ho a sem s ním ten mi o dožínkách prosed rádiovku.

kousnu na střelnici do cukrový vaty a zub venku. jsem zařval až se Demeterum bolestí převrhnul vařicí kotlík s gulášem na lochnesku. trumpeta i zlatý šajnění k matějský patřej. něco docela onačejšího je trumpetový zlato a mít z něj šestku vpravo nahoře. to mu nedaruju Drahošovi. kočébr. šmelit s tunelama a šulit v gotesu. podám si ho jako papoušek štěstíčko. ty jsi možná jinačí kofr se teda ukaž jsem řek a že jsem nemlčel. od řetízkáče sem bahnem za maringotkama dočvachtal Mesarosz. já se dycky naseru a při tom nasrání mám frištenský ramena potom ale ta potupa dostat třikrát facku radši bych držel tři rumy.

ona byla z Místku neplést si to s Frýdkem to je přes řeku a drobet korpulentní ale v jejích pralesních chlupech cejtil jsem blaženost jako cestovatel Batlička když od nakladatelství Olympia dostal honorář za pět let ovšem probádáte napříč Amazonii natož těch pár zarostenejch centimetrů a ze svatby nebylo nic. ona si na truc vzala štíplístka Grocha. v únoru se mi namanula disertace navštívit ty indiánský osady v Amazonii znovu. Batlička je po smrti kdo má teda po něm na brasiloamerický katedře habilitovat. sinolog Otáhal? vypravil jsem se zrychlenkou do Místku a zazvonil u Grochovic a osvětlil novomanželovi že názory na nevěru se měněj v souvislosti s tím jak vyzískáváme víc a víc poznatků o světě. považovat za nevěru se to nedá nota bene už z toho titulu že já byl v Magdě dřív. to není loupení to je jako když si na gramofonu dva staří přátelé přehrajou dávnej šlágr. Groch nakonec polevil a byl uznalej ale nejsem si jistej jestli byl uznalej upřímně.

na mlejnečku náš brašnář to je krosnář říká se to bůh ví proč přitom žádnou brašnukrosnu nemá pouze ostradovskýmu fišmistrovi prokukal kurník s kuřatama tchořem. ale ani Na Mlejnečku už to není ale kafemlejnek anóbrž jenom jméno ulice.

zunkněte si a podávaj dědkovi Morštajnů flašku fernetu když skočí dolu na chodník a dědek než ten s rezatou bradkou dořeknul to mi poser klóbrc se rozeběh a druhej v posledním okamžiku stačil otočit kličkou aby jim Morštajn neproskočil skrzevá okno. jděte s oknem ke sklenáři a ani nemusí foukat vítr a pocejtíte průvan a na šrajtofli. to jsou pořádný mergle. natož tisíců šest set který ti dva nabulíkovali dědkovi za jeho kvartýr v Dušní ulici jenomže podrželi palec na nulách a vyplatili mu táců šest a ještě ho dědka utěšujou: nula sem nula tam to si nesmíte brát nakonec beztak nula od nuly pojde a Morštajn ještě k darebákům chodí na návštěvu chápete to? a to už u dveří zvonek a za dveřma on a kde je jeho fernet. oni že nic neviděli. což Morštajna dožralo a vykřiknul: dívejte lepčí! a vyskočil z okna repete. za měsíc na to na Františku na něj gestikuluje strojník z parníku Vyšehrad aby mu helfnul něco s hřídelí a létající Morštajn aby si nepochroumal legendu přehoupnul se na náplavce přes zábradlí a šups a vůbec co do toho strkáte rypák nejste vy od televize?

Jarmila neni zlá akorát když vypravuje historku jak u benzínky čepovala benzín veme to od šaltpáky a potom zatáčku po zatáčce u prasečáku v Rudný je třeba podřadit horizont a u Heřmaniček se vyhnout ďuzně v levým pruhu. knedlíky už budou k vyndání z hrnce a ona je zas zpátky v Kralupech v autoservisu. řikám jí: co teda u tý benzínky? a ona: no nic normálka shellka ale počkej halejť že já nekoupila Pepovi ty marlbora.

Díla Michala Šandy jsou dostupná zde. 

O autorovi viz zde.

O Radimu Kopáčovi viz zde.