Z blogu Těsně vedle:
Čtení je priorita
Čtení je v mém životě důležitý nejen pro mou duševní pohodu, ale také pro můj seberozvoj, jak soukromý, tak profesní. Za všechno, co v pětatřiceti vím a umím, vděčím knihám. Čtení je moje soukromá vysoká, která nikdy nekončí. Chci a potřebuju hodně číst. Chci, protože mi to dělá dobře, a potřebuju, protože jsem knowledge worker, živím se tím, že prodávám lidem nápady. A musím si na ně v hlavě budovat stavební materiál. Je-li tedy čtení tak významnou složkou mé každodenní spokojenosti a profesního růstu, logicky má v mém kalendáři prioritní místo. Jak se to projevuje?
- Každou novou činnost, kterou přidávám do kalendáře, stavím proti čtení. Když mám tedy v diáři volno, zvažuju přidání jakékoliv události nebo činnosti s otázkou: Chci si radši číst, nebo dělat _________?
- Nesnažím se napasovat víc čtení do života, efektivnější je napasovat život do čtení. Když přestanete stavět čtení kolem svého kalendáře, ale zkusíte postavit svůj kalendář kolem čtení, zjistíte, že je to plánování najednou o dost lehčí. Designuju tedy svůj život tak, aby v něm byl prostor číst. Osekávám a přidávám věci podle toho, jestli u nich jde číst. Často se sama sebe ptám: Která aktivita by šla optimalizovat tak, aby se u ní dalo číst? Jak by tohle šlo vyřešit tak, aby se u toho dalo číst nebo poslouchat? V mém životě jsou např. prioritní i pohyb a zdravá strava. Jak bych to mohla udělat, abych se mohla víc hýbat a číst zároveň? Mně třeba stačí vyměnit auto za MHD a MHD za chození pěšky. Když chodím skoro všude pěšky, mám o dost víc času na poslouchání audioknížek a zároveň dostatek pohybu. Se zdravou stravou je to taky jednoduchý: stačí vyměnit restaurace za domácí vaření. Když si 2× denně uvařím, mám hned 2 kapitoly v kapse.
- Chci-li se ke čtení chovat jako k prioritě, logicky ji asi nebudu nechávat na konec svého denního TODO-listu. To je, jako byste trénovali na olympiádu tak, že se vydáte na trénink až v momentě, kdy jste udělali všechno ostatní. Obdivuju všechny, kteří po celém dni lehnou ke knížce a čtou. Já to neumím. Nejsem typ ani na večerní čtení, ani na kouskování. Tady chvilka v tramvaji, tady chvilka před spaním? U toho usnu nebo ztratím pozornost. Neumím číst v posteli, v tramvaji ani v kavárně. Většinou si čtu přes den, vždycky doma a většinou v delších blocích. Nečtu každý den, ale minimálně 3× týdně mám v kalendáři aspoň 3 hodiny v kuse, kdy si jenom čtu. Často je to buď nějaké pracovní dopoledne, nebo jeden víkendový půl/den. (…)