„V knihách pro děti chybí více propracovaných a zajímavých dívčích postav. Situace se ale zlepšuje, a kromě samotných spisovatelů mohou literární svět dětí obohatit především samotní rodiče.

(…) Americká socioložka Janice McCabeová z Floridské univerzity provedla v roce 2011 studii, ve které se zabývala postavami z dětských knížek. Se svými kolegyněmi analyzovala úctyhodných šest tisíc dětských knih, vydaných v průběhu dvacátého století. Její tým zjistil, že zdánlivě pestrý svět literárních postav není fantazijně bezbřehý, jak bychom předpokládali, ale že v něm najdeme stejná omezení a škatulky jako v reálném světě.
Literární charaktery jsou zastoupeny genderově značně disproporčně. Sedmapadesát procent knížek má hlavní postavu mužského rodu, zatímco ženského rodu jen jednatřicet procent. Název knihy obsahuje mužské jméno dvakrát častěji než ženské. Nejmarkantnější jsou tyto rozdíly u knížek o zvířátkách – zvířecí hrdinové se v nich vyskytují zhruba třikrát častěji než hrdinky.
Dalo by se nad tím mávnout rukou. Vždyť jsou to jen pohádky, v knížkách je všechno „jenom jako“. Jak ale McCabeová dále vysvětluje, dětští čtenáři si mohou z četby zobecnit poznatek, že ženské postavy v knihách nevystupují proto, že nejsou důležité ani zajímavé. A to může vést u holčiček k pocitu, že ony samy jsou méně důležité než chlapci, a naopak. To je ještě znásobeno faktem, že dívky příliš nevystupují ani jako hrdinky videoher, komiksů, a dokonce jsou méně přítomné i v omalovánkových sešitech.“

Více v Deníku Referendum