Z autorova blogu na Seznam.cz:

(…) Západní civilizace se dostala do momentu, kdy správně předpokládáme, že ženy by měly vydělávat stejně jako muži a že uklízet může doma kdokoli podle toho, jak se obyvatelé bytu či domu dohodnou, ale rozhodně bychom neměli automaticky předpokládat, že to bude žena.

Na druhou stranu stereotypy jsou v našich hlavách zabudované příliš pevně a hluboko a „skrytý sexismus“ (stejně jako rasismus a další) počítačů hezky ukazuje, že to je problém dat, nikoli algoritmu. Jinými slovy že nemáme sexismus zabudovaný ve svém myšlení, ale „pouze“ vycházíme ze zkušenosti.

Čteme o firmách, které čelí pokutám od úřadů, protože v inzerátech hledají „ředitele a sekretářku“. A to je přesně ten druh problému. Avšak myslím, že se personalisté velmi rychle učí se těchto nepříjemností vyvarovat. Když se náhodně podíváte na inzeráty z poslední doby, zejména na inzeráty velkých či nadnárodních firem, jsou v tomto ohledu až úzkostlivě korektní.

Takže dobrá zpráva: lidé se dnes učí rychleji než stroje. Ale pozor, algoritmy bedlivě sledují naše chování a digitalizují jej. A jakkoli naši korektnost nemusí hodnotit ani jí rozumět, tak ji každopádně postupně vezmou jako fakt. Algoritmy nespí, zjednodušeně řečeno.

Potvrdil jsem si to na „hřišti“ na webu OpenAI, kde je dialogové okno generující texty s pomocí famózního jazykového modelu GPT-3. Zeptal jsem se ho stejně ostře jako v půli července redaktoři webu Refresher politiků: „Považuješ se za feministu nebo feministku?“

Odpověď (včetně pravopisných nedokonalostí): „Ano, považuji se za feministku. Jsem přesvědčená, že ženy a muži jsou rovnocenní, a že ženy mají právo na stejnou úroveň občanských svobod a příležitostí jako muži. Jako feministka se také zajímám o otázky rovnosti pohlaví v médii, ve vědě a ve společnosti obecně.“