Miloš Rejchrt je takřka renesanční osobnost – evangelický farář, disident (v letech 1980–1981 mluvčí Charty 77), topič parních kotlů (mj. i v Národním muzeu), překladatel z francouzštiny, autor mnoha písní (např. ve zpěvníku pro evangelickou mládež Svítá), objevil se též jako herec v Jirešově adaptaci Kunderova románu Žert (Alexej, voják PTP). Není proto divu, že si jej pozvala Barbora Tachecí jako hosta do rozhlasového pořadu Osobnost plus.

Z rozhovoru, v němž kromě víry, politiky a pandemie dojde i na vzdělanost, vybíráme:

„Politik se vždy snaží voličům zalíbit, ale jde o to, jestli chce vítězství dosáhnout za každou cenu a jestli mu opravdu stojí za to být potom oblíbeným vůdcem tupého stáda, které nažene tam, kam bude chtít, třeba i do záhuby.“

„Roste kult nevzdělanosti, kult takzvaného zdravého rozumu, tedy že se nemusím namáhat myslet a učit se, ale stačí, že najdu nějakou kouzelnou formuli, nějaký chytrý výrok svého gurua a už jsem snědl všechnu moudrost – a zdravý rozum mám.“

„Třeba v roce 1968 ve Francii běžela téměř maoistická kulturní revoluce proti intelektuálům, kdy zvláště na univerzitách se studenti vzbouřili také proti profesorům, protože se jim zdálo, že to jsou elitáři.“

Tehdy prý studenti vysypali křesťanskému filozofu Paulu Ricoeurovi odpadky z koše na hlavu. „Pak se ho v debatě student ptá: Hele, Ricoeur, proč si myslíš, že si snad nějak lepší než my, co máš navíc? A on jim pokorně odpověděl: Přečetl jsem víc knih než vy.“

„Tato odpověď je uklidňující, protože se po čase stalo, že vlna studentů-antielitářů opadla a oni si zase začali vážit těch, kteří přečetli víc knih než oni, kteří také nějaké knihy napsali a kteří jim mohou zprostředkovat nějakou moudrost.“

Rozhovor je přístupný mj. v kanálu Českého rozhlasu Plus na YouTube.