Ukázka z autorova románu dostupná ZDE
Kromě smrdutých jatek v dolíku na holešovickém břehu Vltavy čtyřiapadesátiletý Urban zaměřil svou pozornost i na tehdy se rozvíjející modernitu, dadaismus nebo gender. O knize mluví jako o historickém románu s kriminálními prvky.
„Původně tam být neměly, ale aby se masomlýnek točil dál, přece jen jsem je nakonec zakomponoval. Pokud jde o gender, vůbec mu nerozumím a nedokázal bych o něm zasvěceně mluvit. Ale měl jsem hrdinu, který se vyhnul odvodu do první světové války. Vymyslel si geniální důvod: řekl, že je žena,“ usmívá se spisovatel. Popisuje poněkud výstředního inženýra Leona Hebvábného, zaměstnance jatek a průkopníka neonové reklamy, kterého charakterizuje jako estéta a netykavku s nezvyklým příjmením.
