Anotace studie z časopisu Studia paedagogica (roč. 28, č. 1):
Předložená studie má za cíl zjistit, jak žáci a žákyně vnímají jazyky svého jazykového repertoáru. V první části je popsáno teoretické ukotvení konceptu jazykového repertoáru a jeho kontextualizace v rámci tématu jazykové rozmanitosti hojně diskutovaného v pedagogickém diskurzu. Následný kvalitativně orientovaný výzkum byl realizován na jedné běžné základní škole, zúčastnilo se jej 26 žáků a žákyň. Jejich jazykový repertoár byl zkoumán prostřednictvím individuálních jazykových portrétů, které byly doplněny o rozhovory. V analýzách jsme se zaměřili na (1) přítomnost jazyků v portrétu žáků a žákyň, (2) ztvárnění těchto jazyků a (3) jejich umístění v portrétech. Výsledky naší studie naznačují, že deklarovanou přítomnost jazyka v repertoáru ovlivňují zejména subjektivní zkušenosti. Zároveň výsledky ukazují, že ztvárnění jazyků v repertoáru je značně individuální a skrývá rozmanité představy o jazycích. Z analýz také vyplynulo, že jazyky jsou často spojeny s emocemi, identitou, potřebami se jazyky učit a využívat je v komunikaci. Výzkumná zjištění by měla přispět ke změně náhledu na jazykovou rozmanitost v české škole a k inspiraci nejen pro pedagogickou praxi, ale i vzdělávací politiku ve smyslu hledání takových vzdělávacích strategií a výukových postupů, které budou jazykovou rozmanitost oceňovat, rozvíjet a využívat pro účely vzdělávání.
Závěr:
Předložená studie představuje výsledky kvalitativního výzkumného šetření zaměřeného na žákovské vnímání jazyků v jazykovém repertoáru. V pojetí jazykového repertoáru vycházíme z Gumperze (1964), který jej ukotvuje v kontextu jazykové rozmanitosti a v pedagogickém výzkumu. Výsledky analýzy ukazují, že žáci a žákyně vnímají svůj jazykový repertoár jako mnohojazyčný. Přítomnost jazyka v repertoáru ovlivňují mnohem více subjektivní zkušenosti než úroveň jejich ovládání, způsob jejich osvojování a učení se. Ztvárnění jazyků sice na první pohled vychází z národnostních atributů (typicky vlajka) a stereotypů (např. německý jazyk znázorněn jako „Bratwurst“), avšak data z rozhovorů ukazují, že pod touto povrchovou vrstvou jsou představy o jazycích značně individuální a značně rozmanité. Z analýz také vyplynulo, že jazyky jsou často spojeny s emocemi (pozitivními i negativními), s potřebami učit se jazyky a využívat je v komunikaci.
Výsledky naznačují, že jazyky úzce souvisí s vlastní (jazykovou) identitou, která mnohdy nesouvisí s prvním jazykem, se státní příslušností či úrovní znalostí. Na základě našich výsledků lze odvodit několik doporučení pro jazykovou politiku „zdola nahoru“ (bottom up) i „shora dolů“ (top-down). Jedním
ze stěžejních doporučení je přehodnocení udržování praxe monolingvního habitu (Gogolin, 1998) a hledání takových pedagogických přístupů ve vzdělávání, které využívají celý jazykový repertoár žáků a žákyň. Pro takové přístupy nabízí četné inspirace translanguaging (García & Wei, 2014) ve smyslu pedagogického konceptu, který byl navržen k organizaci výuky tak, aby žáci a žákyně mohli využít svůj vlastní jazykový repertoár při vzdělávání ve všech oborech (García & Kleyn 2016). Jeho obecným principem je využívání jazykového repertoáru dětí jako potenciálu, tedy ne jako něčeho, co jim brání ve vzdělávání.
