René Inquort (*1971), původně topič a údržbář, posléze knihovník a archivář v národopisném oddělení Národního muzea v Praze, následně vystudovaný filosof a religionista, středoškolský učitel latiny, dějepisu a společenských věd, spoluautor a spoluredaktor encyklopedií; po dvě desetiletí (a doposud) magistrátní úředník se zaměřením na vzdělávání dospělých.
Nejprve ochutnávka hudební – koncert kapely HERnA – a literární (viz dvě básně níže)
Jé, Er a Pradědeček (vzpomínková próza – Jiří Inquort, René Inquort a Pradědeček)
Majka Urbanová: Jaký je René? a René jako spoluzpěvák v Šestetu
A výše avizované verše:
Petřín, 23. září
Prosím tě, Karle Hynku
vnukni mi snůšku veršíků pro ni
pěkných jak poupátka na jabloni
nechť jsem pro onu dívčinu
když už ne přímo muž činu
tak alespoň mužem činku
smiluj se, Karle Hynku
Jak na vodě prám
z nějž poutník vystoupí
rozhoupala se petřínská stráň
to básník sám
na slova neskoupý
natáhl ke mně svou dlaň
z níž co v taháku mohl jsem číst:
Nech zašlé slávy mé svit
mé věčnosti skleslý byt
umlč své palčivé touhy hlas
září je, nikoli lásky čas
na hlas tvého nářku a sten
dnes není ten žádoucí den
když už jsi tady, jelimánku
dones mi jedno od Halánků
Pravou nohou
Jsou chvíle radostné, kdy říkáš si – no páni
tak pro to se mi bude jednou těžko umírat
je nebe bez mraků, kam nedohlédne ani
jas očí dítěte, co nedovede lhát
tvůj úsměv zašilhá jak v kočárku dítě
z nicoty procitá co znovu otevřený krám
když k tomu ještě tvoje múza políbí tě
tu pro ten okamžik já další sloku mám
líto je mi křivd a smutků, pro které jsem žil
neviděl to pinožení v zorném úhlu věčnosti
dnes jsem vděčný i za krátký zlomek oněch chvil
kdy radosti mých pokladnice přetékají hojností
pro lásku nejbližších srdce tluče bezustání
srdce se nevzdává, třebas by chtělo tolikrát
jsou chvíle radostné, kdy říkáš si – no páni
tak pro to se mi bude jednou těžko umírat
Příspěvek vznikl jako součást Almanachu 2021
Sbírka Na římsách této oblohy (2023)
Z autorova Fb, 23. 1. 2024:
Pro pražské čtenáře –
moje knížka je již k vypůjčení v nabídce Městské knihovny v Praze a někdo k ní napsal i celkem milou a stručnou informaci:
„Poezie Reného Inquorta představuje jakýsi pestrý diář, který básnickou formou přibližuje průběh kalendářního roku: hned v úvodním bloku se třeba rozprostírají zimní nálady v podobě rozjímání při zasněžených procházkách, v mrazivém poledni či v bílých ránech. Tyto dojmy lze charakterizovat i jako osobité záznamy lyrických motivů, které jsou vůbec jedním z hlavních komponentů celé sbírky. Básník tak dokáže vystihnout například březnové procitnutí, sychravost jiter i velikonoční atmosféru. Kniha se dál plynule a nenásilně pohybuje v kruhu jednoho ročního období, od jedné zimy k druhé a ve 134 básních se tak stává jakýmsi průvodcem po této pevně ohraničené době, která přinesla nejen trápení a postesknutí, ale i drobné radosti.“
https://search.mlp.cz/…/na-rimsach-teto-oblohy/4896889/…