„Už na střední mě zajímalo, jak to dělají v Americe. Myslím americký způsob výuky. Jakože učitel je partner v dialogu, ne dráb, co žákům zahušťuje mozek zbytečnými poznatky.

Oni se vlastně naši učitelé k nám takhle jednosměrně nikdy nechovali, na hodinách vládla živá komunikace a dost z toho, co mě naučili, jsem později skutečně využila. Ale ono se to tak hezky poslouchalo, partner v dialogu, protože to vonělo Západem, stejně jako individualismus a trh a privatizace a mastné (v obou smyslech) hamburgery u McDonalda. V té Americe to dělají určitě ještě nějak líp! Psala se raná devadesátá léta a můj svět byl plný nových pravd.‟

Jak vnímala Tereza Šimůnková pražské vystoupení harvardského profesora Michaela Sandela, „pokračovatele tradic sokratovského dialogu‟, čtěte ZDE.

O dialogu ve školní praxi ZDE.