Jiří Kostečka, čestný předseda ASČ, strávil uplynulé tři roky v Austrálii a na Novém Zélandu jako učitel češtiny pro děti krajanů, kteří mají zájem o jazyk své rodné země. O svých zkušenostech s výukou na tamních školách (a nejen na nich), o rozdílech mezi žáky ve světě i o specifikách učení češtiny u protinožců mluvil s Magdalénou Daňkovou pro Aktuálně.cz.

Z článku vybíráme:

V australském Adelaide jste měl 30 žáků, nejmladšímu bylo pět, nejstaršímu jedenáct let. Jaký je rozdíl mezi českými a australskými žáky?

Děti jsou všude stejné, jenom záleží na tom, co od nich školní systém vyžaduje a jak si to nastaví. Austrálie je mnohem benevolentnější než Česko a australské děti jsou daleko více rozjívené. Přinutit je, aby dávaly pozor při vyučování, je náročnější.

Učením potomků Čechů v Austrálii a na Novém Zélandu jste strávil tři roky, jaké zkušenosti jste si odnesl?

Ve většině případů iniciuje českou výuku dětí matka, ale není to tak vždy. Učil jsem i děti, jejichž tatínek byl Moravák a maminka Japonka. Ty chodily do australské školy, japonské školy i české školy, to byl maglajz. V české škole v Adelaide jsem měl děti, které byly v češtině úplní začátečníci, ty, které něco rozuměly a uměly pár frází, i aktivně bilingvní děti, které uměly téměř stejně česky i anglicky. Taková výuka je složitá, což mi potvrdili i další učitelé češtiny v cizině.

S dětmi, které aspoň něco česky uměly a rozuměly, jsem to zvládal dobře. Četli jsme si, vysvětlovali jsme si slovíčka, a když bylo nejhůře, přešel jsem na angličtinu. Ale učit děti, které česky nerozumí vůbec nebo sotva rozumí, je skoro nemožné. O bilingvnosti dětí se rozhoduje do sedmi let, pak už to mozek nebere. Navíc pokud takové dítě používá dominantní angličtinu od rána do večera, ve škole či školce, na hřišti i doma, nelze ho efektivně naučit česky. Všechny moje zkušenosti ukazují, že děti musí mít alespoň minimální aktivní znalost češtiny, aby se dala rozvíjet. Ty děti, které česky neumí, navíc výuka nebaví. Australští partneři Čechů častokrát říkají, k čemu bude dětem tak obskurní jazyk takové malé země. Ale neuvědomují si, že bilingvní děti jsou v řadě případů přirozeně o něco inteligentnější než jejich srovnatelní vrstevníci.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.

Jiří Kostečka: O češtině na jižní polokouli (článek pro časopis ČJL)