„Paní učitelko, prosím vás, co to má být?“ Pro část dnešních děti typicky málo zdvořilou větou otevřel žák osmé třídy svůj nedlouhý čtenářský záznam k Babičce, dílu klasickému, ovšem také velmi problematickému, pokud se ocitá v tzv. povinné četbě pro žáky základní školy. Záznam pak vyučující umístila na Facebook, kde se záhy stal impulzem pro vášnivé spory nejen o „povinnou“ Babičku, ale také o četbu vůbec. Diskuse už byla reflektována i v seriózních médiích. Přinesla myšlenky a vyjádření víceméně očekávané, někdy exaltované („Podle mě nejlepší a nejupřímnější recenze na Babičku, kterou jsem kdy četla“), někdy méně a jindy naštěstí více rozumné. Nejde jen o to, že povinná či školní – de facto ovšem mimoškolní četba – by měla být především motivační a že by dětem měly být nabízeny tituly odpovídající jejich věku a zájmu, ale především o to, aby učitel dokázal žáky k četbě motivovat svým vlastním příkladem a způsobem výuky. K tématu se vrátíme na konci léta, nyní kromě upozornění na aktuální příspěvky přinášíme některé volně související zajímavé odkazy: ZDE, ZDE a ZDE.
Jeden z ohlasů, jehož autorem je Josef Zemek, nabízí mj. bezděčné generační srovnání čtenářských záznamů a také přístupu žáka i učitele k nim: ZDE.
Další ohlasy ZDE a ZDE. O čtenářství též ZDE.
Za pozornost stojí audiotéka Českého rozhlasu; když nic jiného, mohla by učitelům pomoci při zprostředkování estetického prožitku z uměleckého textu: ZDE.
http://www.rozhlas.cz/ctenarskydenik/dila/
Znovu upozorňujeme i na jedno z loňských čísel časopisu Host (5 / 2014), v němž je recepce české klasiky důležitým tématem: ZDE.
V Hostu najdeme mj. rozhovor s (velmi skeptickým) literárním historikem Václavem Vaňkem:
Z Fb:
Helmut Sternenhoch
·
Nedávno zde proběhla debata, proč by měli či neměli mladí lidé číst Karla Čapka, a starší českou literaturu vůbec (přičemž v mnohém stále aktuálního Čapka do starší literatury neřadím, aby nedošlo k omylu). No, a tak jsem se podíval na francouzské vydání Tří mušketýrů, obsahující vedle kompletního textu románu tzv. Klíče k dílu (Les clés de l´œuvre). Což zdaleka nejsou jen poznámky k textu, ale i ty jsou zpracované velmi dobře a zevrubně. Doplňující materiály, odlišené i zabarvením ve svazku stránek, obsahují vedle poznámek vysvětlení historického pozadí doby, ve které se román odehrává (s tím, kde si Dumas historii v zájmu příběhu přibarvuje), seznam postav (samostatný text věnovaný např. ďábelské postavě Milady), přehledný oddíl o rozvíjení a kompozici příběhu, dále historie vzniku knihy, včetně zdrojů, z kterých Dumas s se svým spolupracovníkem Maquetem vycházeli (zvláště fiktivní Paměti hraběte d’Artagnana od Courtilze de Sandras), okolnosti vydání díla na pokračování coby „roman-feuilleton“, text o žánru historického románu a Dumasova role a význam v něm, seznam divadelních a filmových přepisů Tří mušketýrů, seznam děl, která na knihu navazují atd. atd. Není to vydání kritické, nýbrž pouze laciné studijní či školní vydání, a přesto zde zájemce najde takřka vyčerpávající informace, které umožňují dílo lépe pochopit, zasadit do kontextu literárního, historického, žánrového… Obdobně zpracované mají francouzští studenti k dispozici další významná díla národní literatury, od Rabelaise po Camuse. I u nás najdeme školní vydání, ale marně si snažím vybavit, které z děl českého klasika vyšlo takto rozšířené, s takovouto přidanou hodnotou, snad jenom Máj edičně připravený M. Charyparem, ale to není školní vydání, nýbrž spíše publikace pro odbornou veřejnost, dokonce ani Babička, již najdeme ve stovkách vydání, nevyšla v nikdy v podobě, aby studentům nabídla i něco více než pouhý text knihy s nudným doslovem, alespoň o takovém vydání nevím (mírně se blíží kritické vydání Babičky z 50. let, ale zdaleka nenabízí tolik materiálů a je určeno rovněž spíše odporné veřejnosti), nemluvě o Povídkách malostranských, Temnu, Válce s Mloky, Zbabělcích, Žertu… – a přitom by rozhodně bylo možné připojit k textu dost zajímavých klíčů k těmto knihám a zasloužili by si to jak díla a jejich autoři, tak i studenti, zvláště chceme-li po nich, aby knihy našich klasiků četli a dokázali je pochopit a ocenit.
https://www.lidovky.cz/orientace/kultura/povinnou-cetbu-bychom-zrusily-ale-ucitele-by-meli-detem-davat-tipy-na-dobre-knihy-rikaji-autorky.A220101_161441_ln_kultura_rkj?#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=ln_kultura&utm_content=main
http://www.h7o.cz/povinna-cetba-by-mela-vic-lakat-nez-odrazovat/?fbclid=IwAR2cffktz2NHdjzikY6cnoaflxs-AP93UOw-OjAQsIxZf0ceH_sk68YlO6g
Schéma čtenářského deníku: http://www.vyucovani.estranky.cz/clanky/informace-k-cetbe/schema-pro-zapis-o-knize.html
„Pomáhá povinná četba?
V rámci výuky má povinnou četbu více starších dětí a mládeže ve věku 9–19 let (67 %) než nejmladších školních dětí (33 %). Povinná četba může být vhodnou pobídkou k aktivnímu čtenářství, ale hodně záleží na tom, jak je ukládána.
Čtvrtina starších dětí a mládeže není spokojena s tím, jak je povinná četba zadávána a jaké úkoly děti a mládež v souvislosti s četbou dostávají. Více než polovina starších dětí a mládeže totiž odhaduje, že minimálně polovina dětí ve třídě povinnou četbu nečte a čtenářské deníky a referáty připravuje na základě informací z internetu. Děti jednoznačně preferují volný výběr titulů knížek ke čtení.“
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2364262-ceske-deti-ctou-vic-nez-v-minulosti-prekvapila-velka-studie-u-mladeze-vsak-literaturu