„Dne 18. srpna 2020 zemřel ve věku nedožitých 90 let emeritní profesor Ústavu českého jazyka prof. PhDr. Dušan Šlosar, CSc., vynikající lingvista, respektovaný a ctěný kolega, oblíbený vysokoškolský učitel a zásadový člověk.“
Ze zprávy MU v Brně, domovské univerzity profesora Dušana Šlosara
„Dušan Šlosar byl kromě své vyhlášené přísnosti i člověkem spravedlivým. Uměl ocenit snahu, třebaže nevedla úplně k žádoucímu cíli. Tohle je dar velkých učitelů: ne učit fakta, ale vštěpovat myšlení, rozvažování o jazyce jako systému, který se nadto nějak vyvíjí. Láskou k diachronii nakazil nejednoho z nás, a pokud ne úplně láskou, tak alespoň fascinací vůči tomuto způsobu přemýšlení.
Byl i přísný a zásadový vědec, který má za sebou několik respektovaných položek autorských i edičních (např. Historickou mluvnici češtiny, 1986; podíl na Českém jazykovém atlase). Nebylo mu cizí vstoupit na pole popularizace, a to báječně – jmenujme tu zejména jeho Jazyčník (1985) a Tisíciletou (1990), krátké a lapidární jazykové úvahy. Vůbec byl už od 60. let, kdy s tím začal v Hostu do domu, glosátorem jazykových nešvarů, na začátku velmi sžíravým, posléze stále víc porozumivým.“
Pana profesora jsem měla velmi ráda, vždy jsem si ho vážila. Psala jsem u něho svou disertační práci Vztah jednoduchých minulých časů a vidu ve staré češtině. Byl přísný, ale chápavý. Dopisovala jsem si s ním i po ukončení studia. Vnímala jsem jako osudové, že byl stejně starý jako můj otec, který zemřel, ještě když jsem studovala na vysoké škole. Pane profesore, v češtinářském nebi si vzpomeňte, že jste v nás dokázal vzbudit lásku ke staročeštině a to se cení.