Jaroslav Med byl nepřehlédnutelnou postavou české literární vědy. Ať vstoupil kamkoli, všude ho bylo vidět (nikoli náhodou hrával na studiích nejvyšší basketbalovou ligu) a ještě víc slyšet. Zpravidla býval obklopen klubkem posluchačů, s nimiž svým zvučným, zastřeným hlasem mnohdy s cigaretou v ruce rozmlouval o literárních novinkách, oblíbených autorech či aktuálním dění v oboru. Mladší kolegové, které rád zahrnoval do svého přátelského okruhu, pak naslouchali vyprávěním o alotriích v rodném Havlíčkově Brodě, průšvizích při studiu knihovnictví a bohemistiky na pražské filozofické fakultě či o potížích plynoucí z kontaktů s kulturním disentem. V Medových nesčetných historkách se začínající literární vědci setkávali se jmény českých intelektuálů, jež zpravidla znali pouze z četby nebo z učebnic, a zároveň nemohli nebýt fascinováni šíří jeho čtenářského zázemí, zahrnujícího kánon moderní literatury domácí a zejména světové. V tom byla setkání s touto osobností neopakovatelná.
Petr Šámal ve vzpomínkovém článku na stránkách Ústavu pro českou literaturu AV
Čtenářský životopis Jaroslava Meda. In: Knihy a jejich lidé, ed. Jiří Trávníček, nakladatelství Host
Studie Halas – Trakl – Reynek (časopis Česká literatura)
Ukázka ze sborníku Stařec a med
Vzpomínka Pavla Janouška: https://itvar.cz/jaroslav-jarda-med-receny-tez-dedek
Vzpomínka Pavla Janouška: https://itvar.cz/jaroslav-jarda-med-receny-tez-dedek
Vzpomínka Pavla Janouška: https://itvar.cz/jaroslav-jarda-med-receny-tez-dedek
V textu zmiňovanou televizní inscenaci bohužel už nikdo nemůže zhlédnout, podle polistopadových informací Ludvíka Kundery bylo vše za normalizace zničeno.