Z jazykového koutku v časopise Vesmír (103, 464, 2024/7):

Jestlipak měla paní Müllerová na mysli někoho konkrétního, když děj Haškova Švejka otevřela známou větou „Tak nám zabili Ferdinanda“? Následník trůnu zemřel rukou sice jednoho atentátníka, ovšem člena organizované skupiny. Množnému číslu slovesného tvaru zabili tedy umíme najít smysluplnou oporu. Je ale adekvátní?

Když původce děje nemá být nebo nemůže být v našem sdělení tím podstatným a chceme namísto něj posunout do popředí pozornosti něco jiného, máme v češtině po ruce trpný slovesný rod – např. to bylo rozhodnuto nebo to se rozhodlo včera. Něco podobného však dělají i právě takové věty, jakých je Švejk hned zkraje plný. „Ty nám to pěkně v tom Sarajevu vyvedli. […] Zastřelili tam pana arcivévodu Ferdinanda.“ „Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku“ aj. Podobně dnes běžně říkáme věty jako „zase nám zdražili plyn“, „bráchu nakonec pustili“ nebo „zavřeli Kasárna Karlín“.