Aktualizace 18. 2. 2022: Příspěvek doplňujeme o odkaz na autorův článek, na který studie Diference ve spontánní mluvě středočeské (pražské) rodiny navazuje: Jazykové diference v manželství. Oba texty byly publikovány v časopise Naše řeč. Diference ve spontánní mluvě středočeské (pražské) rodiny: Před více než čtvrtstoletím jsem se zabýval v tomto časopise mluvou své vlastní, tehdy bezdětné rodiny na začátku manželství. Článek jsem uzavřel konstatováním, že by bylo užitečné zabývat se […]
Článek se zabývá klasifikací příslovečných příčinnostních vedlejších vět podle podřadicích příčinnostních spojek: příčinné (protože, poněvadž, jelikož, ježto), účelové (aby), podmínkové (jestliže, kdyby, -li, pakli, jestli, pakliže), přípustkové (ač, ačkoli, přestože, třebaže, jakkoli, i když, i kdyby, byť), účinkové (že, aby, až, takže). Autor dále klasifikuje příčinnostní věty se spojkami že, aby, které získávají příčinnostní význam v kooperaci s výrazy v řídící větě (proto; tak; díky tomu; z toho důvodu; kvůli […]
Článek pracuje s pojmy hovorová, běžně mluvená a obecná čeština. Podrobněji se zabývá pojmem spisovná čeština a její norma, což je východiskem při hodnocení slov z hlediska spisovnosti a nespisovnosti. Příspěvek kritizuje širokou definici i užívání kvalifikátoru kolokviální, který se používá pro jednotky mluveného neformálního jazyka v článku P. Kochové a Z. Opavské při přípravě Akademického slovníku současné češtiny. Místo takto vymezeného kvalifikátoru kolokviální se navrhuje na konkrétním materiálu (univerbizáty, […]
Specifičnost interjekcí vůbec a interjekcí vyjadřujících údiv zvláště spočívá v tom, že na rozdíl od ostatních autosémantických slovních druhů nejsou začleněny do věty jako větný člen (viz níže větný ekvivalent) a mají speciální postavení ve slovní zásobě, protože nemají jasný sdělovaný obsah, nevyjadřují pojmy, nýbrž jen emoce (pocity), a proto jejich význam není vyhraněný, také jejich forma v přítomnosti není ustálená, proměňuje se, někdy jde o částečnou ohebnost. V této […]
„Kategorií posesivity rozumíme předjazykové, obsahové[2] přivlastňování nebo přivlastnění objektů především osobám.[3] Kategorie posesivity takto vymezená je vázána na vztah vlastníka (majitele, posesora) a vlastnictví (majetku), jde tedy o elementární společenský vztah.[4] Sekundárně se přivlastňuje také zvířatům (živočichům) a neživým objektům, např. při jejich personifikaci v pohádkách (bajkách), srov. ježkova chýžka, mravenečkův med, liščina bouda, sluncův palác apod. Posesorem bývá i právnická osoba, např. univerzita.“ Článek byl publikován v časopise Slovo a slovesnost, roč. 46, č. 1
Článek ZDE. Publikováno v časopise Korpus – gramatika – axiologie 16/2017, který vydává Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta a Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Článek je založen na závislostní syntaxi (…). Hned v úvodu (…) se zamýšlíme znovu nad obecně přijatým pojmem-termínem vedlejší věta, který má centrální postavení v této syntaxi. V rámci formálně-sémantického rovinného popisu (FSRP) jazykového systému vymezujeme vedlejší větu třemi hierarchicky uspořádanými rysy (nejdůležitější je v našem pojetí podřadicí spojovací výraz jako formálněsyntaktický rys, dále je to začleněnost jako sémantickosyntaktický rys, nejméně závažný je rys nekomentování). Při tomto vymezování pomocí rysů jsme metodologicky inspirováni fonologií […]
Tento zastarávající frazém-idiom (dále jen frazém), realizovaný jako vyjádření okolnostního významu ‚rychle‘, popř. dalších blízkých významů, je svědectvím metaforické konceptualizace světa v naší mysli. Zjišťujeme na něm, jak člověk přemýšlí o světě a jak ho prožívá. Pro jeho život je charakteristické vysoké tempo. Srovnání s dobou, po kterou by trvalo říci jednoslabičné slovo švec,jež představuje podle kombinace souhlásek a samohlásek pátý nejčastější typ slabiky v současné češtině, se pěkně vyjadřuje právě frazémem než bys […]
Článek byl publikován v časopise Ústavu pro jazyk český AV Korpus- gramatika – axiologie 09/2014. „Cílem tohoto příspěvku je všimnout si na syntaktické rovině procesu adverbializace výrazu v záporné větě jako jaktěživo neměl názor (SYN), ve které výraz jaktěživo ve tvaru neutra, jenž vznikl morfologickou adverbializací, má význam ‘nikdy‘; v predikátu je ovšem tvar maskulina, ruší se tedy u výrazu jaktěživo jeho shoda se subjektem v rodě. Vedle toho ovšem […]
