Respekt č. 8/2016 přinesl speciál Vzdělávání, který obsahoval i článek Marka Švehly o současné podobě maturity Když Jirous, tak i Nohavica. V úvodní pasáži autor využil článek Oldřicha Botlíka Poznámky k ukázkám úloh z Cermatu pro přijímací testy publikovaný na webu Česká škola 15. října 2014, v němž se tento vystudovaný matematik a testolog pustil i do kritiky některých otázek z oblasti českého jazyka a literatury, souvisejících ovšem s přijímacími zkouškami na střední školy, nikoliv s maturitou samotnou. […]
„Škola není strojem na vzdělávání, nýbrž místem, kde se mají všichni − učitelé, žáci, rodiče − společně učit být ve společnosti a společnost,“ říká Petr Fischer v článku Sociálně debilní společnost. Jenomže náš systém je vysoce selektivní. Zcela v rozporu s idejemi společného vzdělávání jsou žáci velice předčasně vyváděni ze základních škol na víceletá gymnázia, která byla obnovena spíše jako nostalgická vzpomínka na první republiku než jako skutečná potřeba vzdělávacího systému. Mají však velkou podporu rodičovské veřejnosti, která […]
Mnozí z těch, kteří někdy studovali nějaký uměnovědný obor a viděli v tom smysl, mohli snít o tom, že by to dotáhnuli tak daleko jako Eco. Samozřejmě se tomu nikdo ani vzdáleně nepřiblíží. Ostatně i v tom spočívá nynější smutek, neboť téměř s jistotou víme, že už se nikdy nenarodí někdo, kdo by dokázal pohnout věděním v tolika disciplínách zároveň (jazykověda, estetika, medievalistika, komunikační studia) a ještě ke všemu být spisovatelem románových bestsellerů. Ale i […]
„Ocitáme se v době, kdy se toho kolem knih dost mění. To základní však spolehlivě přetrvává. Kniha je pořád tím, čím byla vždy, tedy uměleckým artefaktem i tržní komoditou. Tento její podvojný status platí nejpozději od doby, kdy povstává čtenářská veřejnost, což se děje — optikou západní civilizace — na konci osmnáctého století. Vztah mezi autorem a čtenářem si v době, kdy čtenářů a s nimi knih rapidně přibývá, vyžaduje nového zprostředkovatele. Ergo, otevírá se prostor pro nový […]
Slunečník do deště Názvem knížky svých sonetů – Červené paraplíčko – odkazuje Jiří Žáček k prosluněnému „erotickému“ obrazu Josefa Mánesa a zároveň jakoby k lepším časům, které si asi každý nosí v sobě – jako vzpomínku, nebo jako přání. Sentimentem, nostalgií ani drásavými sny však tenhle příjemně kapesní svazek rozhodně nepřetéká. Ani pozérskou zašifrovaností. Být srozumitelný je výsadou básníků, kteří umějí (rozuměj: ovládají řemeslo, ctí jazyk a nechybí jim obraznost a esprit) a […]
Poslední ze čtveřice úvah terciánů Gymnázia Ústavní v Praze měla při „autorském čtení‟ ve třídě největší bezprostřední ohlas. Na bystré, hravě groteskní či lehce provokativní nápady Karolíny Suskové jsou její spolužáci zvyklí, přesněji – těší se na ně. Ne všechny v psané podobě vyjdou tak, jak si autorka představovala, ale při četbě jejích prací se češtinář nikdy nenudí. Mnoho lidí píše úvahy o závažných problémech lidstva, například jestli bylo dřív […]
„Eisner uveřejnil dohromady víc než 17 textů, v nichž se v různé šíři vyrovnával s Durychovými valdštejnskými texty. Většinou šlo o recenze románu v česko- a německojazyčných novinách a časopisech. Jak jsem už zmínil, Eisnerovo chápání role překladatele v případě Bloudění se blížilo spíš roli spoluautorství,47 neboť text korigoval a přepracovával. Po své redakci, zaměřené na redukci „přemíry dat a narážek“, konstatoval, „že »Bloudění« takto ochuzené získalo na sevřenosti a […]
„Nic proti cizí řeči. My děti od počítačových obrazovek jsme zvyklé, že na nás postavy ze seriálů mluví výhradně anglicky, a posléze je v běžné konverzaci snaživě napodobujeme. Nejčastěji ve virtuálním světě zamořujeme své promluvy snadno nahraditelnými adjektivy, ať už mluvíme o „awesome“ postavě z právě rozečtené knihy, nebo o „scary“ sekvenci v hororovém snímku. Avšak od médií, ke kterým má přece jen přístup více lidí než do mojí soukromé konverzace, očekávám méně ležérní […]
Inspirováni diskusí o četbě středoškoláků pojali jsme záměr postupně sestavit čítanku z české literatury – tvorby vzniknuvší či většině čtenářů přístupné po listopadu 1989. Otevřená čítanka se tedy bude vracet i k dílům či textům předlistopadovým (samizdatovým, vůbec nevydaným apod.). Předpokládáme, že projekt bude dlouhodobý. Vznikat by měl ve spolupráci s bohemisty věnujícími se literatuře posledních desetiletí, ale budeme rádi, když jeho konkrétní podobu ovlivní i širší čtenářská veřejnost. Otevřenou […]
