V poslední době stále častěji slýchám, že znalost není důležitá, že důležitá je schopnost najít. Že školy nemají nabiflovat, ale naučit používat vyhledávací nástroje. Považuju to za nebezpečné a hloupé. Neznalost nelze nahradit vyhledáváním. Tvořit můžete, pokud máte na čem stavět, co modifikovat. Když tvoříte, nemůžete ztrácet čas tím, že si základní znalosti vyhledáváte. A z ničeho nic nepovstane. Z neznalosti nevznikne nové dílo ani dobrá odvozenina díla stávajícího, protože jak byste mohli odvozovat, když neznáte východiska. Základem nového je znát staré. Jistě, nemusíte znát staré do detailu. Není podstatné, abyste přesně věděli, jak dlouhý je Karlův most, ale je důležité, abyste měli nějakou představu o proporcích. Abyste v případě potřeby věděli, co máte hledat a jak zhruba hledané vypadá. Abyste tím měli i smysl pro realitu.
Více na autorově blogu.
Když člověk nic neví, tak ani neví, co by měl hledat. Každý potřebuje mít ve svém mozku určitou databázi znalostí a „operační systém“, který řídí jeho poznávací proces. Konkrétní poznatky si potom může vyhledávat v různých databázích a do systému si je postupně doplňovat po celý život.
Při výuce společenskovědních předmětů na VŠCHT se mne studenti často ptali, jak mají naložit s prezentovaným učivem: nadrtit, nebo stačí pochopit? Když jsem jim vykládala o postojích a vztazích, které provázejí vzdělávací proces, odpovídala jsem jim, že stačí pochopit. Ale i v pedagogice, v psychologii i v etice máme určitá fakta, která je třeba dobře znát, a pak jsem jim říkala: obojí, pochopit a zapamatovat.
Jsou to ve své většině velmi inteligentní studenti a bez problémů dokázali jedno i druhé: umět i rozumět.