Za jeden ze zásadních zážitků končící divadelní sezony považuji generální zkoušku hry Ivana Vyrypajeva Cherry Man ve Stavovském divadle. Předmětem tohoto příspěvku však není můj divácký zážitek (i když bych se o něj také ráda podělila), ale události, které se odehrály ve chvíli, kdy „padla opona“ a publikum mělo možnost se zúčastnit setkání s tvůrci inscenace. Aniž bych stihla zpracovat pocity beznaděje z apokalyptického závěru hry, už mě ovládlo silné rozčarování z nečekaného průběhu besedy, resp. z chování a uvažování jedné divačky.
Ačkoliv cílem doprovodné akce bylo (kromě seznámení zúčastněných diváků s okolnostmi vzniku inscenace i samotného textu hry) také sdílení diváckých zážitků a názorů, ne všichni v publiku k tomu tak přistoupili. Především pak dáma ve zralém věku, která hned na úvod s patřičnou důležitostí předeslala, že je bývalá učitelka. Aha, takže promluví garant pravdy, napadlo mě; a nemýlila jsem se. Inscenaci označila za závadnou pro školní skupiny (bylo jich v hledišti několik) a následně inscenačnímu týmu i publiku sdělila, co mladí lidé potřebují vidět (mimochodem to mají být jen „krásné“ věci). Ona to přece ví, celý život byla ve školství. (…)

Zkušenost s besedou mě přiměla k zamyšlení nad úlohou divadelních představení ve školním vzdělávání. Téma je to poměrně neprobádané (předmětem mého zájmu není dramatická výchova a divadelní představení hraná žáky, ale školní návštěvy divadel), proto jsem se pokusila danou oblast zmapovat prostřednictvím několika drobných šetření.
Nicméně musím podotknout, že jsem byla o přínosu školních návštěv divadel na základě svých zkušeností učitelky předem přesvědčená. Nehledám tedy odpověď na otázku, zda žáky do divadla brát, ale jak vybírat vhodné inscenace a jak přistupovat k interpretaci zhlédnutých inscenací i k reflexi divadelního zážitku.

Ve školním roce 2024/2025 se postupně dotknu několika základních okruhů:

• jak na návštěvu divadla nahlíží RVP;
• co návštěva divadla znamená pro žáky;
• jaké jsou zkušenosti, názory a doporučení učitelů z praxe;
• jak o školní návštěvě divadla smýšlejí budoucí učitelé ČJL;
• jaké jsou možnosti efektivní reflexe divadelního zážitku;
• jaký pro nás učitele a naše žáky může mít přínos divadelní lektor; v souvislosti s tímto bodem jsem požádala o spolupráci dvě divadla, která reflexi divadelního zážitku školám nabízejí a se kterými mám osobní zkušenost, a sice Divadlo Lampion v Kladně (dosud cílilo na primární vzdělávání) a Divadlo D21 (věnuje se sekundárnímu vzdělávání).

(…)

Článek zde.