Ranní úvaha – Český rozhlas Vltava:

S novým jarem je třeba obnovy. Nový boty, umejt vokna, prořezat hrušeň, vyčistit trubky čehokoli, natřít poličku, vyvětrat plíseň a vlepit pořádnou pusu správným směrem. Nabrousit strašně tupý nože. A trochu si profouknout slovník – po zimě jeden mluví jako prase!

Navíc – jak tak všechno bobtná a petrklíč probíjí tající sníh a keře jsou ještě holé a nabízejí průrvy a průhledy, v nichž se věci světa lesknou jako hedvábí – podivná slova se jenom rojí. Známe je i neznáme; mluvíme jimi i nemluvíme. Stačí chvilku zírat do pámelníku (plného loňských zrezivělých kuliček) a už to frčí: průklest, prořezávka, probírka, pročistka, protrhávka, prostřihávka, prutovník, průsek… (…)

S velikonoční větrnou přeprškou přicházejí „etymologické záchvaty“ – jarní lidé bůhvíproč najednou chtějí vědět, kde a jaký má původ to, co jim vychází z pusy, když se zrovna neládujou malovanýma vajíčkama. To jsou novinky! To je najednou starostí o mateřštinu! Ať žijou zelené výmladky! Ať žijou vystrčené růžky medvědího česneku! Etymologické heslo je v raném, ještě chladném jaře nejkrásnější osmiveršovou básní! A slavní etymologové Josef Holub, Václav Machek a Jiří Rejzek – autoři etymologických slovníků češtiny – jsou zjara většími básníky než Holan, Seifert a Halas.            

Průlina

Nář. prolina (od Ještědu u Světlé) je místo,
kde při tání se sníh ztratí nejdříve;
kotlina v lese, jinde průsek v lese;
spis. štěrbina, dutina. – Slovo domácí,

ale málo jasné. Asi totožné s p. przelina,
u nás zřejmě prělina = místo vypařené,
opařisko (viz), změněno v prolina
asi změtením s holina, holé místo.

(…)