Milí kolegové,

rád bych se s vámi podělil o zdařilou práci jednoho z letošních maturantů. Tento student SOŠ oboru IT si při nácviku maturitní slohové práce vybral téma líčení fantastické krajiny, a jelikož mu vzhledem k jeho zájmům asi vyloženě „sedlo“, dostala se mi do rukou zajímavá slohovka.

Uvádím přesný, neupravený přepis studentovy práce.

Petr Kuba

Hobiti a elfové představují humanoidní rasy z legend a pohádek většiny evropských národů. Jedná se o magické bytosti z jiného světa, bytosti spjaté s přírodou, kterou uctívají jako boha stvořitele. Právě díky této úctě si obě rasy utvořily ráj, který s radostí vylíčím a popíši.

Krajina hobitů je zmíněna jako první, neboť je blíže lidskému vnímání krásy a půvabnosti. Ačkoliv hobité žijí v norách, dírách v zemi, nejedná se o díry symbolizjící špinavé, těžko obyvatelné místo. Hobití nory tvoří krajinou pouhou svojí podstatou, jsou jimy tvořeny zelenavé kopce a mírné svahy, po kterých rozjařeně klouzají hobití mladí, doprovázeni hrozivými gesty stařešiny. Přesto však nory tvoří pouhý fragment působivé scenérie, kdo by mohl opomenout dýňová pole zářící oranžovou či jablečné sady, hrající všemi barvami sladkých plodů. Nejpůsobivějším elementem je však zdroj života, tedy voda, typická pro země hobitů. Obloha blankytně modrá, jen občas lze spatřit mráček, který oblohou putuje tak pomalu, ja se starý hobit prochází kolem majestátního místa odpočinku zesnulých hobitů. Existuje pouze jedna rasa, jeden národ, který dokáže hobitům konkurovat na poli umělecké dokonalosti krajiny a prostředí – elfové.

Země elfů je tvořena mohutnými komplexy lesů, propojenými alejemi topolů, které nenaleznou soupeře, dominují ve všech ohledech a zesměšňují všechny svého druhu. Dokonalost, které elfové dosahují je evidentní již z působivosti říše, kterou obývají, která je příliš složitá pro lidské chápání, které vyžaduje města a mocné tvrze, jako sídla moci. Elfové tento předpoklad vyvrací a ustanovují vlastní představu o moci a síle, kterou tvoří jejich lesní říše.

Každý strom jakoby žil vlastním životem, chladně a nezaujatě pozoroval dění v lese, mezi druhy a svými rovnými. Přesto však bylo elfům dovoleno žít mezi těmito bytostmi, které tvoří takřka celou jejich kajinu. Každý strom je unikátní a jedinečný, kořeny stromů tvoří schody do pater, ve kterých se nacházejí plošiny se stěnami a lůžky, vytvořenými z materiálů dodaných lesem. Střechy z propletených listů dubu poskytují dokonalou vlhkost, dveře jsou sestaveny z lístků růže. Jeden by mohl namítat, že se věnuji popisu bydlení elfů, avšak i ony zmíněné plošiny a jejich vybavení tvoří krajinu tohoto extravagantního národa, pro který je strom domem, modlou a ztělesněním přírody samotné, personifikovaného živlu stvoření. Pokud by se čtenář řídil striktně popisem, mohl by se mu zdát kraj hobitů působivější, nutno však dodat, že krajina elfů nejde jednoduše přiblížit lidské mysli, naše chápání a vnímání se liší zcela diametrálně. Nelze však popřít, že v obou případech se jedná o ráj, netknutý válkami, strádáním a sporem, tak typickými vlastnostmi lidské rasy.