Místo úvodního slova několik vět volně vybraných z doslovu k jednou z českých výborů z veršů americké básnířky Emily Dickinsonové (1830-1886):

Svou největší básnířku objevila Amerika teprve čtyřicet let po její smrti. (…) Roku 1850 její přítel Humphrey byl zasažen na ulici mozkovou mrtvicí a zemřel. Pro Emily to byla zlá rána, protože Humphrey měl silný vliv na její básnický vývoj a přivedl ji k tomu, aby se vyjadřovala veršem. Tato smrt nejmilejšího přítele byla snad první událostí, která ji začala zahánět do samoty. (…) Na starých rodinných místech a cestách žila pak Emily svůj život po dvaatřicet let. Jejími společníky byly sestra, květiny a děti. (…) Její nejbližší přátelé znali její drobné rýmované verše, které posílávala s dárkem, ale nevěděli, jak vážně brala psaní. (…) Když Emily zemřela, zůstalo po ní neobyčejné množství popsaného papíru. Její sestře Lavinii vděčíme za to, že odolala pokušení všechno to spálit. (…) Až programově moderní američtí básníci po první světové válce objevili Emily Dickinsonovou jako svou předchůdkyni a duchovní současnici.

Kompletní autorčino dílo s českými překlady

Jedna z básní v několika překladech:

If I can stop one heart from breaking
I shall not live in vain
If I can ease one life the aching
Or cool one pain

Or help one fainting robin
Unto his nest again
I shall not live in vain

–

Když jediné srdce v žalu zachráním,
nebudu nadarmo žít;
když jedinému životu ulehčím
či pro jednu bolest najdu klid,
jediné vysílené července
pomohu v hnízdo se navrátit,
nebudu nadarmo žít.

(Přel. Jiřina Hauková)

Když zdržím srdce od zhroucení,
nebudu marně žít.
Když zmírním jedno utrpení,
či vrátím klid,

či přijdu slabé vrabče
do hnízda vysadit –
nebudu marně žít.

(Jiří Šlédr)

Zkonejším-li jen jedno srdce,
nebudu marně žít:
Dát žití bol unésti sladce,
či v palčivé vnést klid,
či vyčerpané drobné ptáče
do hnízda navrátit,
nebudu marně žít.

(Václav Z J Pinkava)

Když jedno puklé srdce spravím,

pak pro něco jsem žil,

když jeden krušný život zbavím

jedné ze zlých chvil

či drozda hnízdu vrátím,

když ubylo mu sil,

pak pro něco jsem žil.

(Miroslav Macek)