Dotaz:
Poslední dobou pociťuji jisté neshody běžné komunikace s mým jazykovým cítěním, dovoluji si vás požádat o vysvětlení.

Na gymnáziu jsme měli profesorku českého jazyka, velmi vzdělanou, zkušenou a český jazyk milující. Ta nám neustále vysvětlovala různé chytáky. Mimo jiné i rozdíl mezi slovy téměř a takřka. Slovo téměř se používá při určování množství, které se blíží určité hodnotě (= skoro). Slovo takřka se používá ve smyslu přirovnání významu, jako např. slova takzvaně, tak řečeno… V poslední době ovšem pozoruji, že je slovo takřka používáno ve významu množství (jako slovo téměř). Je tato změna způsobena tím, že se spisovná řeč přibližuje tomu, co lidé běžně používají? Mne osobně to tahá za uši, když slyším takřka s číslovkou. Prosím vás o vysvětlení, jak se tato slova používají podle nejnovějších pravidel českého jazyka.
Paní J. H.

Odpověď ASČ:
Odpověď na svoji otázku nalezne tazatelka hned v nejzákladnější normativní příručce, v Slovníku spisovné češtiny, kde je význam slova takřka vymezen přímo synonymem téměř.
Je ovšem pravda, že některá synonyma mají různou schopnost či různá omezení spojovat se s konkrétními výrazy. Proto je potřeba podívat se i do Českého národního korpusu, zda spojení příslovce takřka s číslovkou či jinými výrazy vyjadřujícími kvantitu je běžné, nebo spíše ojedinělé. Korpus odpovídá jasně: je běžné a nijak výrazně méně frekventované, než je tomu u příslovce téměř. Jeden příklad za mnohé:  „V průběhu kuponové privatizace vzniklo takřka 300 investičních fondů.“
Argumentovat při podobných jazykových kolizích etymologií (původem) slova je z hlediska ryze lingvistického scestné. Jazyk se vyvíjí a s ním se posunují či úplně mění původní významy u dlouhé řady slov – srov. pivo (původně nápoj vůbec, teprve později konkrétní druh nápoje). Podobným procesem prochází přímo před našima očima předložka díky, která – ať se to lexikologům jakkoli nelíbí – razantně přijímá též význam „kvůli“, „v důsledku něčeho“ i tam, kde jde o negativní konotaci: např. „Velkopodnikatel nás tentokrát poškodil. Díky němu jsme přišly o dvě zákaznice a naše jméno na trhu bylo ohrožené.“ (ČNK, kráceno) Jde přitom o jeden z mnoha výskytů takového spojení v Českém národním korpusu.

Jazykové staromilectví lze chápat, ale nikoli směšovat s jinak žádoucí péčí o jazykovou kulturu. Při konfliktu variant totiž nakonec v jazykové praxi téměř/takřka vždy převládne úzus většiny jeho uživatelů.

Na závěr ještě uveďme, že v oblasti významu a užívání slov nelze hovořit o „pravidlech“ českého jazyka. Slovníky a korpusy pouze zachycují určitý jazykový stav; neaspirují na stanovování pravidel, jak je chápeme např. u pravopisu či tvarosloví.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
Asociace češtinářů