Dotaz:
Obracím se na vás s otázkou ohledně slova afta. Zajímalo by mě, jaký rod tohoto slova čeština užívá, zda afta (ženský), či aft (mužský). Našel jsem, že jsou přípustné obě varianty, ale v mém okolí jsem se setkal pouze s použitím mužského rodu. V každém případě se mi nepodařilo dohledat četnost užití jednotlivých rodů, případně zdali je jedna varianta starší než ta druhá.
Pan Š. B.

Odpověď ASČ:
Tento dotaz je zajímavý právě tím, co naznačuje náš titulek: Normativní příručky tvrdí něco jiného, než slyšíme a vidíme v běžném jazykovém úzu. Jmenný rod konkrétního substantiva samozřejmě není ani zdaleka jediným takovým případem.

Před zodpovězením dotazu konstatujme v obecné rovině, že nad podobnými rozpory se nemusíme nutně pozastavovat. Jazyk je ze své podstaty systém značně konzervativní, a je to dobře – jinak bychom se nedomluvili už se svými prarodiči. Pohybu a změnám nejvíce podléhá slovní zásoba mimo její tzv. jádro (viz dále). O něco pomaleji se mění hláskové poměry (to jsou ona různá měkčení souhlásek, přehlásky samohlásek, změny dvojhlásek na jedinou samohlásku či na dvojhlásku jinou, změny jediné samohlásky na dvojhlásku či dvě hlásky – v češtině např. známé ý→ej, např. dlouhý→dlouhej). Ještě méně podléhá změnám mluvnice. Relativně nejstálejší je samotné centrum slovní zásoby, zmíněné jádro: to jsou slova pojmenovávající základní skutečnosti našeho světa (předměty, rodinné vztahy, čísla, způsob pohybu apod.). Zejména díky této stabilnosti lexikálního jádra bylo možno vyvodit genetickou příbuznost jazyků a zařadit jazyky do více či méně širokých jazykových rodin (např. indoevropské, uralské, altajské, hamitosemitské, čínsko-austrijské…).

Co tedy praví normativní příručky a jaký je úzus stran rodu podstatného jména aft/afta?
Nový akademický slovník cizích slov, stejně jako online dostupná Internetová jazyková příručka (kterou tímto znovu doporučujeme pozornosti uživatelů naší mateřštiny, neboť řeší 95 % běžných dotazů, zde na odkazu http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=aft), uvádějí pouze a jedině ženský rod. NASCS praví: „afta, -y ž. <ř> med. nakažlivý bolestivý vřídek, puchýřek na ústní sliznici, světle žlutý s rudým lemem.“
Naproti tomu v Českém národním korpusu (tedy v příručce zachycující běžný úzus bez ohledu na normu) vede mužský rod versus ženský rod v poměru 436:84 výskytů (v kategorii Slovní tvar).

Poznámka: Přiznám se, že jsem vždy viděl, slyšel i užíval toto substantivum jen v mužském rodě, a i pouhá existence (natož normativní preskripce) rodu ženského mne překvapila. Využívám tohoto případu k apelu na uživatele naší mateřštiny, aby zejména v textech odborného stylu neváhali nahlédnout do normativních příruček – kromě uvedeného NASCS je to Slovník spisovné češtiny, Pravidla českého pravopisu, Internetová jazyková příručka; zejména bohemisté užívají i online dostupný Nový encyklopedický slovník češtiny.
Pro látku školské mluvnice (na ZŠ i SŠ) lze doporučit publikaci Základní mluvnice českého jazyka V. Styblíka a kolektivu autorů.

Závěr:
V oficiálních (resp. odborných) textech doporučujeme řídit se odbornými příručkami, a užívat tedy dotazované podstatné jméno afta v ženském rodě.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ