Dotaz:
Prosím o názor týkající se psaní čárky v následujícím souvětí: Věřím, že s našimi produkty budete spokojena, a budeme se těšit na Vaši návštěvu.
Dle mého názoru se jedná o oddělení vedlejší věty čárkou vepředu i vzadu, proto zde musí být dvě čárky. Mojí oponenti však argumentují, že čárka před a se nepíše.
Paní L. K.
Odpověď ASČ:
Je pozoruhodné, jak houževnatě se v obecném jazykovém povědomí udržuje mylný názor, že čárka před spojkou a se „nikdy“ nepíše. Přitom existuje hned několik jevů, v nichž tomu tak není a jež by měly být všeobecně známy již ze základní školy. Didakticky zajímavá je pak otázka, jak se česká interpunkce na našich školách učí, resp. zda jde o výsledek chybného učitelova zobecnění, či o lajdáctví žáků.
V daném případě lze tazatelčiným oponentům doporučit, aby se na chvíli vrátili k Pravidlům českého pravopisu. Zde se ve školním vydání dočtou na str. 58 v §123 c), že je-li v souvětí mezi dvěma větami souřadně spojenými umístěna věta vedlejší, oddělí se čárkami z obou stran. (Pozn.: jde do jisté míry o analogický případ se vsuvkou – ta se též se odděluje čárkou zleva i zprava.) Čárka před spojkou a se píše též tehdy, není-li spojka a slučovací, např. Čekali jsme oteplení, a mrazy nepovolily; uvozuje-li vsuvku (zde lze psát zprava i zleva též pomlčky); rovněž před vloženou větou vedlejší, která závisí i na jiné než první větě řídící (ta je většinou hlavní), např. Porušil jsi slib, a jestliže svoji chybu neuznáš, přestaneme být přáteli. (I zde jde o vedlejší větu vloženou mezi dvě věty souřadně spojené, zde hlavní; je-li spojovací výraz víceslovný, přesouvá se čárka před první z nich, v našem případě právě před spojku a.)
Dotazované souvětí je přesně toho typu, který jsme citovali z Pravidel českého pravopisu: souřadně spojené hlavní věty jsou Věřím (něčemu) a budeme se těšit na Vaši návštěvu. (Čemu věřím, vyjadřuje věta vedlejší /že/ s našimi projekty budete spokojena, vložená mezi dvě věty hlavní.)
Stejnou informaci lze nalézt v normativní Internetové jazykové příručce, na tomto odkazu, odstavec 6b. I tuto příručku Poradna ASČ opakovaně doporučuje pozornosti všech uživatelů naší mateřštiny pro její odbornou úroveň, snadnou dosažitelnost, praktičnost i přehlednost.
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
Poměr mezi větami v prvním souvětí lze podle mého soudu nazírat jako odporovací i slučovací. Pro první pojetí hovoří fakt, že spojku „a“ lze bez jakéhokoli násilí nahradit spojkou „ale“. Ovšem nemůžeme vyloučit i možnost, že pisatel pojímá děje jako jen prostě sloučené. To, kterému pojetí dává přednost, tj. co chce zdůraznit, vyjádří právě tím, zda čárku napíše, či nikoli. Podotknu, že mezi odporovacím a slučovacím poměrem mezi větami spojenými spojkou „a“ skutečně bývá plynulý přechod. I ikonický příklad „Chval cizinu, a zůstavej doma“ nemusí všem připadat jako poměr výhradně odporovací.
Pokud jde o druhý dotaz, ohledně spojky „nebo“, ve starších publikacích a učebnicích se podobné případy příliš neřešily. Zde s autory citovaných Pravidel souhlasím; sám jsem takové „nebo“, které naznačuje možnosti, nazval ve své učebnici „nebo alternativní“. S trochou jazykového citu jistě uznáme, že ve větě tázací se toto „alternativní nebo“ zjevně mění ve „vylučovací nebo“ a čárku sem napíšeme. Tak praví i normativní Internetová jazyková příručka.
Důležitá u „alternativního nebo“ je skutečnost, že V OKAMŽIKU PROMLUVY lze počítat s uskutečněním kterékoli z alternativ. Ve větě „Koupím rohlíky nebo chleba“ v dané chvíli uvažuji o obojím, třebaže v realitě se pak patrně rozhodnu pro to či ono, popř. pro oboje. O tom svědčí i zajímavá skutečnost, že podobné věty se vzpírají minulému času: věta „Koupil jsem rohlíky nebo chleba“ věru nedává valný smysl.
Existuje ještě jedno zajímavé „nebo“, které se běžně označuje a určuje jako spojka vylučovací, ačkoli striktně vzato uvozuje hrozbu, co nepříjemného nastane, dojde-li či nedojde-li předtím k žádanému nebo žádoucímu stavu: „Poběž, nebo ten vlak nestihneme!“ „Okamžitě ukliď ten nepořádek, nebo uvidíš!“ Zde se čárka píše.
Mimochodem právě uvedené spojení „dojde-li či nedojde-li“ je vylučovací, nebo alternativní? (Pozn.: spojka „či“ je v mnoha ohledech spojce „nebo“ velmi podobná.)
Jiří Kostečka za Poradnu ASČ
Prosím o názor na psaní čárky před spojkami „a, nebo“ v následujících souvětích, která jsou uvedena v Pravidlech českého pravopisu (Nakladatelství Pansofia, 1993): Míjely hodiny, a vlak se z místa nehýbal. Vrátím se už ve středu večer nebo tam zůstanu až do čtvrtka. Neshodneme se s kolegyní v tom, že první souvětí je typický příklad pro význam odporovací. Nešlo by v tomto případě spíše o vyjádření pisatele, a tedy o možnost, kdy čárku lze napsat, ale také vypustit? U druhého souvětí se podle autorů čárka nepíše, poněvadž jde o výčet možností. Internetová jazyková příručka uvádí podobný příklad: Přijedete dneska, nebo vás máme čekat až zítra? s vysvětlením: Zde už nejde o libovolně zaměnitelné eventuality, ale o zřejmý protiklad (poměr vylučovací), a čárka před nebo je proto namístě.
Děkuji za Vaše vyjádření.