Dotaz:
Mám problém týkající se slovesného rodu. V učebnici Fraus pro 7. ročník máme cvičení s větami: Tento typ nábytku se těší stále velké oblibě. Nehody se v tomto úseku stávají velmi často.
O který slovesný rod se v těchto případech jedná? Je to rod činný, jak se domnívám? K tomuto řešení se přiklání také jazyková poradna, avšak nikdo si nejsme jist. Významově to „nesedí“.
Paní L. Š.

Odpověď ASČ:
V tomto případě opravdu není třeba se k něčemu „přiklánět“, nýbrž lze přímo rozhodnout, neboť nejde o jazykově přechodný jev. Je to rod činný. „Sedí to“ i významově: typ nábytek se těší čemu je konstrukce, která má význam aktivní. Rovněž nehody *nejsou stávány, nýbrž se aktivně stávají. Jako průkazný analogický doklad můžeme uvést např. větu Dveře se zavřely s hlasitým prásknutím. Je jasné, že původcem děje je tu např. vítr, kopanec apod., ale samotný pohyb již konají ty dveře – jde tedy opět o rod činný, stejně jako ve větě Vlny se zvedaly stále zlověstněji: děj tu konají vlny, vítr je jen původcem děje. Ovšem zde pozor: ne každý reálný původce děje může být nutně mluvnickým podmětem!
Platí totiž: Je-li přísudkové sloveso v dvojčlenné větě v činném rodě, může být podmět nejen původcem děje, nýbrž i  konatelem/činitelem děje, popř. nositelem stavu či vlastnosti. (Je-li přísudkové sloveso v dvojčlenné větě v trpném rodě, je podmět cílem děje.)

O zvratné podobě slovesné obecně platí:
1. Zvratnou podobou slovesnou se tvoří trpný rod: Film se natáčel dva týdny; Dům se stavěl na kopci. (Důkazem je možnost převést tyto konstrukce na opisné pasivum, byť ne vždy stylizačně čisté: Film byl natáčen dva týdny; Dům byl stavěn na kopci.)
2. Zvratné se, si má charakter zájmena v předmětu: umývám se, přeji si, vypůjčil jsem si.
3. Zvratné se, si vyjadřuje vzájemnost: nenáviděli se, vyměňovali si dárky, líbají se.
4. Sloveso má pouze zvratnou podobu, popř. má zvratná podoba odlišný význam od nezvratné – pak jde již o samostatná zvratná slovesa: směji se, dočkáš se, prospěme se, sešli se /s námi/, těšíme se /na to/, těší se /velké úctě/.
Typy 2, 3, 4 mají význam činného rodu a takto je také určujeme při rozborech.

Dodejme:
V jednočlenných větách nelze aplikovat definici slovesného rodu, protože tyto věty nemají podmět. (K němu se totiž definice slovesného rodu přímo vztahuje: Slovesný rod je schopnost slovesa vyjadřovat zvláštním tvarem vztah konatele nebo původce slovesného děje k podmětu: totiž zda konatel/původce slovesného děje je ve větě podmětem, či nikoli.)

Existují tři typy takových vyjádření v jednočlenných větách:
1. Sloveso má význam blízký rodu činnému; je bezpředmětové: Prší. Bylo zima. Blýská se.
2. Sloveso má význam blízký rodu trpnému; ten může být utvořen opisným tvarem nebo zvratnou podobou. Jde o tzv. neosobní pasivum u předmětových sloves nepřechodných, které se většinou považuje za skutečný trpný rod: Využívalo se (Využilo se) / Bylo využito všech prostředků k nápravě, avšak s malým úspěchem. Dosáhlo se / Bylo dosaženo viditelného pokroku v rozvoji výukových počítačových programů.
3. Sloveso má význam, jenž není průkazně aktivní nebo pasivní: šlo se do kina, spalo se jim dobře, chce se mi spát, zpívalo se celou noc, tam se strašně krade.
Pro školskou praxi: V takových případech je cílem jazykového rozboru daleko spíše promyšlení jevu než jeho zařazení.

Tím zároveň odpovídáme na otázku jinou, znovu a znovu otevíranou na diskusních fórech: K čemu jsou žákům v jejich budoucí praxi školské jazykové rozbory? – Přece k témuž, k čemu je v matematice výuka Pythagorovy či Euklediovy věty budoucím právníkům či lékařům: k rozvoji abstraktního myšlení a získání všeobecného vzdělání.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ