Dotaz:
V poslední době v médiích poměrně často slyším/čtu slovo trasování ve spojení trasování kontaktů/lidí, s nimiž přišli nakažení do styku apod. Používají ho takto i vedoucí činitelé krizového štábu, vláda, ministři, hygieničky aj. Myslím si, že nejde o správné použití tohoto slova, neboť jeho význam je hlavně „vytyčení / vyznačení trasy“. V prve uvedeném spojení bych použil raději např. dohledání / zmapování / zpětné vysledování / vystopování. Výraz trasování v tomto použití mi přijde jako svévolné kažení češtiny. Mám důvodné podezření, že se jedná o papouškování slova tracing z angličtiny.
Dále mě velmi vytočil pohled do volebních lístků, kde je uvedeno, že jednou z možností voleb bude u drive-in stanoviště. To musí dotyční angličtinu „cpát“ za každou cenu i do takovýchto dokumentů, které bude číst mnoho lidí? To se opravdu nedá formulovat česky? Nechápu takový vztah k mateřštině… A nechápu také (již bývalého) ministra zdravotnictví (a jemu podobné), kteří v hlavní zpravodajské relaci musí v rozhovoru použít slovo lock-down. Dle mého názoru češtinu nejvíce kazí právě někteří politici a pak též např. někteří (rádoby) novináři (číst články či zprávy na internetu je pro někoho, kdo má češtinu velmi rád, často tragikomické, smutné, až k pláči). Čeština je poslední roky zaplevelována mnohdy zbytečnými anglicismy a zatím to nevypadá, že by se měla situace v dohledné době zlepšit. Jako by některým Čechům na mateřštině nezáleželo a nestydí se ji svévolně prznit. A zdá se, že Ústav pro jazyk český češtinu nijak nebrání. Nebo se mýlím?
Pan D. V.
Odpověď ASČ:
Souhlasím s řadou tazatelových postřehů. Tam, kde lze pro daný pojem nalézt české slovo, je zbytečné volit slovo původu cizího. Například uzávěra místo lock-down.
Ihned ovšem dodám, že už Jan Hus pranýřoval mj. užívání slova knedlík za staročeské šiška – a dnes německý původ knedlíku vůbec nevnímáme. Nicméně užití výrazu drive-in na volebním lístku je skutečně přinejmenším nevkus.
Na druhou stranu jsem se snažil několik let nalézt vhodný český ekvivalent zdánlivě módního přídavného jména kontraproduktivní. Nabízí se samozřejmě protismyslný, ale to není úplně totéž. Asi nejvýstižnější by bylo protiúčelný, ale takové přídavné jméno v češtině prostě neexistuje – a jednoslovný výraz synonymní se spojeními jdoucí proti smyslu, jsoucí v protikladu se záměrem jsem v češtině nenašel…
Zastanu se též Ústavu pro jazyk český AV ČR: Jednak se pravděpodobně jeho pracovníci – z historických důvodů – obávají nadměrného purismu, jednak Česká republika nemá jazykový zákon, aby bylo možné si některé restrikce vynutit. Osobně se pak domnívám, že to, co v jazyce funguje, se v něm taky udrží, byť se to mnohým jeho uživatelům nemusí líbit. A naopak: co my uživatelé většinově nepřijmeme, se neudrží. Vzpomeňme třeba jen někdejšího návrhu na český ekvivalent televizoru, totiž rozvid. Toto slovo je utvořeno naprosto stejným způsobem jako předtím již bezpečně zavedený rozhlas, a přesto z nějakého záhadného důvodu u národa neprošlo.
Nepamatuji si ani na jiný případ z moderní doby, kdy by ryze institucionální zákrok byl donutil rodilé uživatele českého jazyka přijmout či naopak opustit nějaký populární výraz (obrat) cizího původu, pokud naší mateřštině v prvním případě nesedl, ve druhém naopak sedl.
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ
www.ascestinaru.cz
