Dotaz:

Nemůžeme s kolegyní najít žádné vysvětlení, proč se píše v citoslovcích hihihi a chichichi měkké i. Existuje vůbec nějaký důvod?
Děkuji za odpověď, paní P. Š.

Odpověď ASČ:

Jde o letitě opakovaný dotaz, proto jej zveřejňujeme i s odpovědí.

Patrně nejzasvěcenější vysvětlení podává relativně nedávno vydaná publikace bohemistky Markéty Pravdové Jsme v češtině doma? (Academia, Praha 2012).

V ní se nejprve vyvracejí hypotézy, že jde o pozůstatek starého tradičního psaní (nejde: ve staročeských textech se obě citoslovce píší s ypsilon) nebo že měkké i se zde užívá proto, že je jakoby neutrální – odborně řečeno: bezpříznakové – oproti ypsilon (to by ale nesměly existovat varianty jako kykyryký a hyjé!).
Následně autorka uvádí hypotézu nejnadějnější, fonetickou: jde o slovo zvukomalebné – a onomatopoia se ne vždy řídí zavedenými pravidly; mluvčí pociťují dotazovaná citoslovce jako „subjektivně měkká“ a tomu odpovídá pravopis.

Dospěl jsem ke stejnému názoru. Nesouhlasím jen v tom, že tu jde o subjektivní pocit: opírám se o nesporný fakt, že neartikulovaný smích zní měkce proto, že hřbet jazyka se při něm zvedá k přednímu patru, kde se tvoří hlásky měkké, takže varianty hyhyhy/chychychy jsou s vyluzovaným zvukem ve „vizuálním rozporu“. (Na tom nic nemění fakt, že dnes se měkké i a ypsilon vyslovují v češtině úplně stejně.)

Jiří Kostečka

P. S. Dovolím si navrhnout ještě jednu motivaci tohoto psaní, i když uznávám, že je dosti subjektivní: totiž zjevnou grafickou nevzhlednost varianty s ypsilon – pohleďme ještě jednou, jak by to vypadalo: hyhyhy, chychychy. Hm…