Dotaz:
Dobrý den, mám tento syntaktický problém:
Ve větě Je možné se setkat až v úterý patří infinitiv setkat se k části je možné, nebo je to podmět? Jde o to, že výraz je možné má pouze modální význam, dala bych tedy infinitiv k tomu. Šlo by pak o jmenný přísudek se sponou. Když se převede infinitiv do podoby vedlejší věty, bude z něj podmětná věta (Je možné, abychom se setkali… ). Jsem tedy na rozpacích, jak to určit.
Děkuji mnohokrát za odpověď.
Paní M. U.
Odpověď ASČ:
Na rozpacích nebuďte, uvažujete zcela správně:
Jde o přímo exemplární konstrukci s infinitivem ve funkci podmětu. Důkazem je mj. možnost substituce (náhrady) infinitivu podstatným jménem setkání/schůzka: srov. Setkání je možné až v úterý / Schůzka je možná až v úterý. Obě možnosti ukazují jasně na podstatu jevu shodou přísudku s podmětem, zde zejména ve jmenném rodě.
Podobně je podmětem infinitiv např. ve větách Mýlit se je lidské, Vyřešit tenhle úkol je nemyslitelné. A ano, máte pravdu, substituce vedlejší větou vede ke stejnému výsledku, totiž k vedlejší větě podmětné.
Závěr:
Ve větě Je možné se setkat až v úterý je podmětem infinitiv setkat se, přísudkem slovesně-jmenným (= přísudkem jmenným se sponou) pak spojení je možné. Sponou je samozřejmě slovesný tvar je. Slovosled tu nehraje roli.
Jiří Kostečka
Dobrý den, jak prosím určit přísudek ve větě: „Píp, píp bylo slyšet.“? Je přísudek pouze bylo a slyšet předmět, nebo je přísudek bylo slyšet, pokud to druhé, mohu se zeptat, o jakou teorii se jedná. Děkuji!
Tato konstrukce je vzhledem k nesklonnosti výrazu „Píp píp“ gramaticky nejednoznačná.
Zkusme si pomoci substitucí zdvojeného citoslovce za silně flexivní podstatné jméno podle vzoru žena, např. „rána“. Zde můžeme česky říci buď „Bylo slyšet silnou ránu“, nebo „Byla slyšet silná rána“. V prvním případě jde o jednočlennou větu s přísudkem jmenným se sponou „bylo slyšet“ a předmětem „ránu“; ve druhém případě jde o větu dvojčlennou s podmětem „rána“ a přísudkem jmenným se sponou „byla slyšet“. Citoslovečný výraz „Píp píp“ – pokud bychom jej považovali za podmět – vyžaduje shodu s přísudkem ve středním rodě, ale právě proto nelze určit, zda se v dané konstrukci skutečně chápe jako podmět, nebo jako předmět: je totiž nesklonný. (Řečeno jinak, „školsky“: lze se na něj zeptat jak „kdo co bylo slyšet?“, tak „koho co bylo slyšet?“.)
Toto konstatujeme z hlediska závislostní, tzv. klasické syntaxe.
Z hlediska syntaxe valenční má věta „Bylo slyšet silnou ránu“ větněčlenský vzorec základové větné struktury P-O (predikát-objekt); slovnědruhový pak VFcop-Inf-N4/S/ (verbum finitum, tj. sloveso v určitém tvaru ve funkci spony-infinitiv-substantivum ve 4. pádě).
Valenční syntax doporučuji vyučovat pouze v základech a pouze na gymnáziu.
Jak by byla řešena situace:
Začít pracovat v útlém věku je důležité.
Co by bylo podmětem?
Celé spojení „začít pracovat“? Nebo včetně „v útlém věku“? Jak lze agumentovat?
K tomuto problému jsme se již v Poradně ASČ vyjadřovali – viz odkaz
https://www.ascestinaru.cz/poradna-asc-ke-slozenym-tvarum-slovesnym/.
Zopakuji: Žádná z dostupných a uznávaných příruček neuvádí jako složený tvar slovesný spojení modálního či fázového slovesa s infinitivem: ve spojeních jako „musím běžet“, „začal(a) studovat“ je infinitiv považován za předmět.
V dotazované větě „Začít pracovat v útlém věku je důležité“ je podmětem infinitiv „začít“, přísudkem jmenným se sponou „je důležité“; „pracovat“ je předmět; „/ve/ věku“ je příslovečné určení času; „útlém“ je přívlastek shodný.
Doporučujeme všem tazatelům najít si vždy nejprve ve vyhledavači Poradny ASČ články, které již na dané téma byly napsány, a zjistit si, zda se v nich odpověď na daný dotaz vyskytuje, či nikoli. V našem případě stačilo zadat do vyhledávače sekvenci „fázov“ (tj. hledáme něco k fázovým slovesům).
Musím se přiznat, že vysvětlení mi přijde nejednoznačné. Výše píšete: … ve spojeních jako „musím běžet“, „začal(a) studovat“ je infinitiv považován za předmět. Avšak v citovaném odkaze zas: … a doporučím považovat spojení typu „musíme odejít“, „začneme pracovat“ za jediný větný člen, a to složený přísudek.
Ad pan T. Stříbrný:
Máte pravdu, ovšem příručky se zde skutečně různí. Jak jsem psal v citovaném příspěvku, je třeba odlišit složený slovesný TVAR od složeného VĚTNÉHO ČLENU. Ani Šmilauer ale zde není zcela důsledný: v Novočeské skladbě sice píše (085), že za složený větný člen je třeba považovat mj. právě spojení způsobového a fázového slovesa s infinitivem, ovšem v 661 skutečně určuje infinitiv po těchto slovesech větněčlensky jako předmět (objekt).
SLOVNĚDRUHOVĚ nejde o složený slovesný tvar.
Ano, publikace „Čeština – řeč a jazyk“ jasně hovoří v obou případech o složeném přísudku. Ovšem pokud jde o slovesný TVAR, v souladu s dalšími příručkami za něj tatáž příručka považuje pouze oznamovací způsob v minulém a budoucím čase (v druhém případě samozřejmě u nedokonavých sloves), podmiňovací způsob a trpný rod. Tak, jak jsem již psal.
Nicméně, jak pan Stříbrný správně podotýká, je třeba – pro základní a střední školy – vyřešit, jak pojímat spojení způsobového a fázového slovesa VĚTNĚČLENSKY: jde o složený přísudek, nebo o spojení slovesa s předmětovým (objektovým) infinitivem?
Aby toho nebylo málo, existují i modální a fázové obměny přísudku jmenného se sponou; ty Šmilauer považuje za sponu: „Káva má být horká“, „Zima začala být nepříjemná.“
Dobrý den,
také řeším syntaktický problém. Nejsem si jistá, jak určit slovo „zpátky“ jako větný člen v této větě: Nebylo by vhodné se vracet zpátky k úkolům.
Vracet se – podmět
Nebylo vhodné – přísudek
Kdybych nahradila infinitiv vracet se podstatným jménem – Nebyl by vhodný návrat zpátky…. Uvažovala bych tak, že „zpátky“ je přívlastek neshodný, protože rozvíjí podstatné jméno. Nejsem si ale jistá, jestli to tak může být i v případě původního infinitivu vracet se, pokud beru v úvahu, že přívlastek nerozvíjí sloveso…
Bude to tedy spíše příslovečné určení způsobu, popř. místa? Nebo ještě něco jiného? 🙂
Předem děkuji za radu!
S pozdravem
Jana Frýbertová
K dotazu paní Frýbertové:
Základní skladební dvojici určila tazatelka zcela správně. Substituce infinitivu „vracet se“ substantivem „návrat“ je vhodnou školskou pomůckou pro určení infinitivního podmětu (ještě více by se hodilo substantivum podle vzoru žena či růže, aby jasně vynikla koncovka 1. pádu, ale zde se hledá vhodné slovo dost nesnadno, alespoň mě žádné nenapadá; jedině snad silně hovorové „vracečka“ /??/).
Pozor ale: Chybné by bylo z možnosti takové substituce vyvozovat, že „zpátky“ je ve VÝCHOZÍ větě přívlastkem. Tímto větným členem je skutečně rozvíjeno pouze skladební podstatné jméno. Ve větě „Nebylo by vhodné se vracet zpátky k úkolům“ rozvíjí ovšem slovo „zpátky“ sloveso (v infinitivu, ale to tu nehraje roli) a má větněčlenskou platnost příslovečného způsobu. Podle mého názoru je to konkrétně PU místa, byť zde jde o místní vztah již přenesený, obrazný.
Pozn.: Jiný případ je po mém soudu typ „Karel upadl do rozpaků“ – zde bych určil „/do/ rozpaků“ jako předmět, protože místní charakter tohoto spojení je zcela setřen: nelze se rozumně zeptat „*Kam Karel upadl?“
Dobrý den,
moc děkuji za rychlou radu a vysvětlení.. 🙂 Budu to tedy brát jako PUM.
Hezký den!
Jana Frýbertová
Dobrý den,
prosím o určení základní skladební dvojice ve větách:
To nebude pravda.
Doma by ti bylo samotnému smutno.
Bavilo tě dívat se na tem film?Naší kočce se líbí ležet u kamen.
Mně se chce spát.
Děkuji mnohokrát za odpověď.
Romana Míková
Zde jsou odpovědi:
To nebude pravda. – To = podmět, nebude pravda = přísudek jmenný se sponou (spona je „nebude“). ZSD: To nebude pravda.
Doma by ti bylo samotnému smutno. – Jednočlenná věta, podmětová pozice se nenabízí, resp. neexistuje. Bylo by smutno = přísudek jmenný se sponou. ZSD neexistuje, protože v dané syntaktické struktuře neexistuje podmět.
Bavilo tě dívat se na tem film? – ZSD: Dívat se bavilo.
Naší kočce se líbí ležet u kamen. – ZSD: Ležet se líbí.
Mně se chce spát. – ZSD: Spát se chce.
Dodám, že valenční syntax pracuje s logičtějším určením větného základu, totiž se základovou větnou strukturou (ZVS). Základní skladební dvojice totiž velmi často nedává smysluplnou větu – k výše uvedeným větám přidejme např. i tuto „Loď ihned zamířila do přístavu“: ZSD = „Loď zamířila“ (toto ale NENÍ česky); ZVS = „Loď zamířila do přístavu“ (toto JE česky).