Dotaz:
Rád bych se zeptal na problém, na nějž jsem narazil při probírání sloves ve škole.
Pokud mám např. dokonavé sloveso postavit a vytvořím od něj opisné pasivum, náhle může sloveso vyjádřit všechny tři časy: byl postaven, je postaven, bude postaven. Je v pořádku to takto popsat? Nenašel jsem nikde, jak to pak koreluje s tvrzením, že dokonavá slovesa vyjadřují jen dva časy.
Pan M. M.
Odpověď ASČ:
Tazatel má pravdu. V opisném pasivu lze díky pomocnému slovesu být vyjádřit všechny tři časy i u dokonavého slovesa.
Jím citované tvrzení by tedy mělo být ve výuce i v učebnicích doplněno takto: Dokonavé sloveso v rodě trpném opisném tvoří čas minulý, přítomný i budoucí, a to proto, že tyto tři časy umí utvořit pomocné nedokonavé sloveso být; dokonavé sloveso v rodě činném a v rodě trpném zvratném umí utvořit pouze dva časy, totiž budoucí a minulý.
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ
Vtipný příspěvek z Facebooku, autorem je Václav Jamek:
„Bude se soustředit na všechna politická témata,“ řekl Seznam Zprávám vysoce postavený zdroj z Ministerstva zahraničních věcí.
A samozřejmě se na ně také bude zaměřit.
Navíc bude připravit novou smlouvu o přátelství a spolupráci.
Nakonec bude umřít.
Mimochodem, „Seznam Zprávám“ je v češtině také chyba, syntaktický anglicismus. Něco jako „švestka kompot“. Jak už jsem kdysi upozornil, jediná běžná konstrukce tohoto typu v češtině je „h… no fotbal“.
https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=pfbid0388zyTySwgjFgAm1wqbh5uinBt9KqA7PMwSEcvj5zGcpSZNHAptmkrX1yJGmSC5Rdl&id=100006972016298&comment_id=752300189529824¬if_id=1658828577197622¬if_t=feed_comment_reply&ref=notif
Děkuji přispěvatelce za její komentář. Reakce na něj bude poněkud obšírnější, ale – jak věřím – potřebná zejména pro výukové cíle na základních a středních školách.
Přispěvatelka mne patrně implicite podezírá, že neznám pojem „rezultativum.“ Já ji rozhodně nebudu podezírat z toho, že nezná složité poměry mezi jazykovou formou a významem. Ke kterému z obou kritérií (a je jich víc: např. funkce slova ve větě, etymologie slova aj.) se přiklonit při určování např. slovního druhu či mluvnické kategorie, o tom rozhodují jazykovědci. Řídí se přitom převažující, „silnější“ stránkou daného jevu; v některých vysloveně hraničních případech tu hraje roli i jejich intuice (hojně např. ve valenční syntaxi).
Je třeba připomenout toto: V jazyce existuje řada jevů, v nichž je forma a význam v rozporu – a zejména často k tomu dochází právě v tvarosloví. Zůstaneme-li pro začátek u vidu, lze uvést známý případ, kdy přítomný tvar sloves dokonavých má nejčastěji význam děje budoucího; při určování slovesného času se přikláníme k času budoucímu: „postavím dům“ (ale i zde jsou výjimky: „Každý den vykouří 15 cigaret“ – to není děj budoucí). Jiným příkladem je typ „Pták létá, ryba plave“. Zde přítomný tvar obou sloves rozhodně nemá význam děje přítomného s ohledem na okamžik promluvy: jde o děj nadčasový, trvalý. Zde se však přikláníme při určování času k formě a určujeme daný tvar jako ČAS přítomný. Podobné kolize známe i u jiných slovních druhů: ve větě „Bohatí nevěří chudým“ jsou obě jména formálně adjektiva, významem však substantiva – přikláníme se k pojetí substantivnímu, protože kritérium významové („označuje osobu, zvíře věc…“) je zde „silnější“ než kritérium koncovek skloňování. U podstatných jmen pomnožných zase určujeme tvary „dveře, tepláky…“ jako číslo množné, třebaže označují jeden objekt: zde převládá kritérium formy. Aj.
V dotazovaném případě jsem nikde netvrdil, že by tvary „byl postaven, je postaven, bude postaven“ bylo možné interpretovat jako tvary vyjadřující vid nedokonavý – ostatně na to se ani tazatel neptal. Napsal jsem pouze, že v opisném pasivu umí i dokonavé sloveso utvořit čas minulý, přítomný a budoucí. A to umí – právě skrze tvary pomocného slovesa „byl(a…), je, bude“.
Přiklonil jsem se zde k formě a měl jsem pro to dobrý důvod: Tazatel je praktikující učitel, poradna ASČ slouží především potřebám školské praxe. Každý didaktik ví, že některou složitější učební látku je třeba zjednodušit, přizpůsobit věku a mentální vyspělosti žáků, byť samozřejmě při zachování stránky odborné. Ze své zkušenosti učitele na základní i střední škole např. vím, že ani gymnazisté nejsou vždy s to rozlišit pojmy „tvar přítomného času“ a „přítomný čas“. Mimochodem proto se při výuce vidu upustilo od jeho rozpoznávání na TVARU přítomného času; pomůcka byla změněna na pokyn „utvořte budoucí čas – jestliže užijete pomocné „budu“, jde o sloveso nedokonavé; jestliže nikoli, jde o sloveso dokonavé („budu kupovat“, ale nelze „*budu koupit“).
Závěrem:
Trvám na tom, že slovesa dokonavá umí v opisném pasivu utvořit čas minulý, přítomný a budoucí. Ale jistě, přesněji: umí v opisném pasivu utvořit TVARY času minulého, přítomného a budoucího. Nicméně jako didaktik i jako praktikující učitel doporučuji na ZŠ a SŠ nebát se první formulace, totiž že umí utvořit daný čas. Jemnější analýzu tohoto jevu bych ponechal kolegům bohemistům na vysokých školách.
Já bych v tomhle případě velmi razantně oponovala. Tvar předpokládaného přítomného času „je postaven“ nevyjadřuje aktuální přítomnost (děje), (to prostě z logického hlediska nedává smysl), ale výsledek děje. Jde o rezultativum, nikoli skutečný přítomný čas z hlediska významu. Přítomný čas pouze tvarově připomíná.
Komentář se zatoulal na nesprávné místo, proto ho ještě vkládám přímo pod komentář původní:
Jiří Kostečka napsal:
4.2.2022 (11.45) (Upravit)
Děkuji přispěvatelce za její komentář. Reakce na něj bude poněkud obšírnější, ale – jak věřím – potřebná zejména pro výukové cíle na základních a středních školách.
Přispěvatelka mne patrně implicite podezírá, že neznám pojem „rezultativum.“ Já ji rozhodně nebudu podezírat z toho, že nezná složité poměry mezi jazykovou formou a významem. Ke kterému z obou kritérií (a je jich víc: např. funkce slova ve větě, etymologie slova aj.) se přiklonit při určování např. slovního druhu či mluvnické kategorie, o tom rozhodují jazykovědci. Řídí se přitom převažující, „silnější“ stránkou daného jevu; v některých vysloveně hraničních případech tu hraje roli i jejich intuice (hojně např. ve valenční syntaxi).
Je třeba připomenout toto: V jazyce existuje řada jevů, v nichž je forma a význam v rozporu – a zejména často k tomu dochází právě v tvarosloví. Zůstaneme-li pro začátek u vidu, lze uvést známý případ, kdy přítomný tvar sloves dokonavých má nejčastěji význam děje budoucího; při určování slovesného času se přikláníme k času budoucímu: „postavím dům“ (ale i zde jsou výjimky: „Každý den vykouří 15 cigaret“ – to není děj budoucí). Jiným příkladem je typ „Pták létá, ryba plave“. Zde přítomný tvar obou sloves rozhodně nemá význam děje přítomného s ohledem na okamžik promluvy: jde o děj nadčasový, trvalý. Zde se však přikláníme při určování času k formě a určujeme daný tvar jako ČAS přítomný. Podobné kolize známe i u jiných slovních druhů: ve větě „Bohatí nevěří chudým“ jsou obě jména formálně adjektiva, významem však substantiva – přikláníme se k pojetí substantivnímu, protože kritérium významové („označuje osobu, zvíře věc…“) je zde „silnější“ než kritérium koncovek skloňování. U podstatných jmen pomnožných zase určujeme tvary „dveře, tepláky…“ jako číslo množné, třebaže označují jeden objekt: zde převládá kritérium formy. Aj.
V dotazovaném případě jsem nikde netvrdil, že by tvary „byl postaven, je postaven, bude postaven“ bylo možné interpretovat jako tvary vyjadřující vid nedokonavý – ostatně na to se ani tazatel neptal. Napsal jsem pouze, že v opisném pasivu umí i dokonavé sloveso utvořit čas minulý, přítomný a budoucí. A to umí – právě skrze tvary pomocného slovesa „byl(a…), je, bude“.
Přiklonil jsem se zde k formě a měl jsem pro to dobrý důvod: Tazatel je praktikující učitel, poradna ASČ slouží především potřebám školské praxe. Každý didaktik ví, že některou složitější učební látku je třeba zjednodušit, přizpůsobit věku a mentální vyspělosti žáků, byť samozřejmě při zachování stránky odborné. Ze své zkušenosti učitele na základní i střední škole např. vím, že ani gymnazisté nejsou vždy s to rozlišit pojmy „tvar přítomného času“ a „přítomný čas“. Mimochodem proto se při výuce vidu upustilo od jeho rozpoznávání na TVARU přítomného času; pomůcka byla změněna na pokyn „utvořte budoucí čas – jestliže užijete pomocné „budu“, jde o sloveso nedokonavé; jestliže nikoli, jde o sloveso dokonavé („budu kupovat“, ale nelze „*budu koupit“).
Závěrem:
Trvám na tom, že slovesa dokonavá umí v opisném pasivu utvořit čas minulý, přítomný a budoucí. Ale jistě, přesněji: umí v opisném pasivu utvořit TVARY času minulého, přítomného a budoucího. Nicméně jako didaktik i jako praktikující učitel doporučuji na ZŠ a SŠ nebát se první formulace, totiž že umí utvořit daný čas. Jemnější analýzu tohoto jevu bych ponechal kolegům bohemistům na vysokých školách.