Dotaz
Mám velmi stručný dotaz. Píše se v dále uvedené větě čárka před spojkou a když?
(… musí utéct.) To se jí podaří, a když se od expartnerova právníka dozví, že ten její odchod neunesl a spáchal sebevraždu, po letech se může znovu konečně svobodně nadechnout.
Paní V. W. K.
Odpověď ASČ
Před vlastní odpovědí zasadím jako obvykle problematiku do širšího didaktického rámce:
Jak je všeobecně známo, před souřadicími spojkami slučovacími a, i, nebo, ani se čárka nepíše.
Existuje však pravidlo, které tuto poučku ruší: Vložená věta vedlejší a větná vsuvka musejí být vždy odděleny čárkami z obou stran – tedy i tehdy, stojí-li za vloženou větou či vsuvkou spojka slučovací. (Pozn.: Vsuvka může být oddělena i pomlčkami nebo závorkami.)
Příklad: Řekl, že přijde, a slib opravdu splnil. Tato konstrukce se skládá ze dvou – zde hlavních – vět souřadně spojených poměrem slučovacím: Řekl [to] – slib opravdu splnil; mezi ně je vložena jiná věta, zde vedlejší /že/ přijde. Proto se zde píše čárka i před slučovací spojkou a. Dotazované souvětí však do tohoto modelu nepatří. Hned se však k němu dostaneme:
Nuže, co tedy dělat, je-li v souvětí dvojitý spojovací výraz? Například Řekl, že přijde, a pokud bude mít čas, pomůže nám. Teoreticky bychom měli psát takto: *Řekl, že přijde a, pokud bude mít čas, pomůže nám.
Zde se však uplatní modifikační pravidlo: Má-li stát čárka u dvojitého spojovacího výrazu, předsouvá se před první z nich. (Důvodem zavedení tohoto pravidla byla jednak potřeba respektovat zvukové členění věty při mluveném projevu, jednak snaha o grafickou estetiku psaného textu.)
A sem již spadá dotazované souvětí: Je v něm první věta hlavní To se jí podaří, následovaná vloženou větou vedlejší /a když/ se od expartnerova právníka dozví. Souvětí pokračuje dvěma vedlejšími větami předmětnými, a to /že/ ten její odchod neunesl, [že] spáchal sebevraždu; ty závisejí na větě předchozí a jsou spojeny souřadně v poměru slučovacím – proto před a spáchal čárka není (a nebyla by, ani kdyby zde spojka že stála). Teprve nyní následuje druhá věta hlavní po letech se může znovu konečně svobodně nadechnout. Mezi první a druhou větu hlavní jsou vloženy hned tři věty vedlejší, čárka zprava tedy musí stát i před po letech, protože ukončuje zprava celou řadu vložených vět.
Pokračujme v širším výkladu:
Předsunutí čárky u dvojitých spojovacích výrazů před první výraz se uplatňuje i u zdvojení spojovacího výrazu příslovcem, jako např. teprve když, jen pokud; zde ovšem nemusí jít o větu vloženou. Příklady: Z korespondence se znali pět let, ale osobně se sešli, teprve když je k tomu přiměl jejich společný přítel. Přijď, jen pokud budeš moct. Někdy je ovšem možné oboje členění: Přijď, hned jak budeš moct. / Přijď hned, jak budeš moct. (To právě souvisí s dvojím možným položením pauzy v mluveném projevu.)
U trojitých spojovacích výrazů je většinou možnost obojí, tj. čárku předsunout i nepředsunout. Například: Schovali se do jeskyně, a teprve když bouře přešla, pokračovali v cestě. Nebo též: Schovali se do jeskyně a teprve, když bouře přešla, pokračovali v cestě.
Závěr k dotazovanému jevu:
V dotazovaném souvětí se před a když čárka píše, konkrétně před a. Jde totiž o vloženou větu vedlejší a vložené věty oddělujeme podle pravidel čárkou z obou stran. Zároveň použijeme pravidlo modifikační o posunutí čárky před první spojovací výraz: To se jí podaří, a když se od expartnerova právníka dozví, že…Pozor: nikoli tedy zdánlivě náležité *To se jí podaří a, když se od expartnerova právníka dozví, že… a nikoli bez čárky vůbec.
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ
Vynikající příklad situace, kdy pochybnost tazatele je známkou toho, že prostá aplikace několika pravidel zde je nějak problematická, což může svědčit o tom, že aplikační pravidla jsou nedokonalá a musejí být korigována autentickým vnímáním struktury věty a syntaktických a gramatických principů. Takové otázky by neměly být kladeny učitelům, jazykovým poradcům ani korektorům, ale tvůrcům a kodifikátorům pravidel, kteří by měli být způsobilí postřehnout, že zde jejich aplikace nějak skřípe.
S vedlejšími větami v prepozici před hlavní větou je spojeno více podobných problémů a řekl bych, že většina příruček, učebnic a teoretických gramatik se s nimi dostatečně nevypořádala. (Např. typ „Že jsi hloupý(,) si nemyslím.“, kde gramatické napojení je těsnější než u běžné vsuvky a pokud není, pak naopak hlavní větu napojujeme vztažným spojovacím výrazem na její vedlejší větu („že jsi hloupý, to si nemyslím“).)
Také je třeba si všímat, jestli zdánlivě vedlejší věta není tzv. nepravou vedlejší větou, což může být v případech, kdy vztažný výraz nevyjadřuje významovou podřízenost hlavní větě, ale pouze například časovou následnost. V tomto rozlišení už se přístupy autorů velmi různí a některé případy jsou mezní.
Každopádně musíme vzít v úvahu, jestli na švu mezi první větou hlavní a celou konstrukcí navázanou na druhou větu hlavní spojovací výrazy především navazují celou tuto konstrukci na tu první hlavní větu, anebo jestli více odkazují na tu druhou hlavní větu, která začíná kdesi níže a dále. A tady už jazykový cit mechanickou aplikací nedomyšlených a nedokonalých pravidel asi nenahradíme.