Dotaz:
Prosím o radu: jak se správně česky napíše zvuk hýkání osla? Já jsem přesvědčen, že správný zápis je: íá (ať už dlouze, či krátce). Nyní můj syn přinesl cvičení (viz příloha) v první třídě základní školy a vyučující se mě snaží přesvědčit, že správný zápis je: yá.
Pan P. K.

Odpověď ASČ:
Dané citoslovce se vyskytuje v Příručním slovníku českého jazyka (1935–1957), a to v podobách ia, iá (ija, ijá), stejně jako ve Slovníku spisovného jazyka českého (sešitově 1958–1966, knižně 1960–1971 ), a to v týchž podobách ia, iá, ija, ijá.
Zajímavé je, že ho nalezneme třeba i u Jana Nerudy (Žerty hravé i dravé, 1876), a to v podobě iá.
Český národní korpus nabízí běžnému uživateli dva výskyty podoby i-á a jeden iá. Ani jeden výskyt nemá yá ve smyslu oslího zvuku a též ani jeden y-á.
V dnešním normativním Slovníku spisovné češtiny toto citoslovce zachyceno není.
Základní mluvnice češtiny v pasáži o citoslovcích praví, že se mohou vyskytovat v různých variantách, např. bú, búú, vr, vrr, vrrr. Z toho vyplývá, že v psaní citoslovcí existuje značná volnost.

Zápis ya, yá je ovšem podle mého soudu i při vší tolerantnosti pochybený: svádí ke čtení „anglickému“, tedy [ja], [já], což není zvuk oslího hýkání.

Pokud jde o délku první samohlásky, v mém jazykovém povědomí je krátká. Sám bych toto citoslovce psal i-á.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ