Dotaz:
Ráda bych Vás požádala o radu, jak nejlépe přistupovat k určování slovních druhů těchto slov: abych, abys, abychom, kdybyste, kdyby atd. Slova aby a kdyby vnímám dle stavby věty jako částice nebo příslovce. O jaký slovní druh se však jedná, když se pojí se slovesem a tvoří podmiňovací způsob, např. kdybych věděl, co mám dělat… abychom si rozuměli… atd.? Jsou slova kdybych, kdybychom, abyste, aby v těchto větách slovesy a spolu s plnovýznamovými slovesy vědět a rozumět si tvoří slovesný tvar složený?
Paní N. Š.
Odpověď ASČ:
Jde o jeden z těch častých jevů, kdy v jazyce nelze bezezbytku vydat nález „buď – anebo“, popř. „je to takhle a ne jinak“. Velmi často je příčinou přechodových či jinak zvláštních typů nějaký hláskový pohyb. Tak je tomu i v dotazovaném případě: jde tu o splynutí kondicionálového bych se spojkami aby, kdyby (viz např. V. Šmilauer, Nauka o českém jazyku, 1972, str. 223: abych byl = *aby bych byl).
Tvary jako kdybych byl / kdybych šel, kdybys byl / kdybys šel atd. a tvary abych byl / abych šel, abys byl / abys šel atd. se považují za podmiňovací způsob (kondicionál), stejně jako tvary bezespoječné šel bych / byl bych, šel bys / byl bys atd.
Rozlišujme tedy při jazykovém rozboru hledisko slovnědruhové a tvarové: z hlediska slovních druhů jsou slova kdyby, aby spojkami (to je bezesporně vidět v souvětích, kde spojují věty závislé s větami řídícími); z hlediska slovesného tvaru jsou tyto spojky formálními členy i spolutvůrkyněmi podmiňovacího způsobu, tj. slovesného tvaru složeného.
Dodám ještě pro úplnost hledisko skladební (syntaktické):
Spojka kdyby vyjadřuje buď podmínku (Kdybych měl dost peněz, pomohl bych ti), nebo přípustku (zde ve spojení i kdyby, např. I kdyby pršelo, na výlet půjdeme). Jinak je ve větě částicí vyjadřující různé významové odstíny, např. přání (Kdyby už tomu byl konec!); zdvořilou prosbu (Kdybyste byl tak laskav); razantní žádost (Kdybys nám už s tímhle dal pokoj!).
Spojka aby vyjadřuje účel, popř. nepravý účel (Šli jsme do lesa, abychom nasbírali houby; Domácí se ujali vedení, aby o něj vzápětí přišli); větně vyjádřený podmět či předmět (Je na čase, abys změnil názor; Doporučím vám, abyste rychle změnili názor); účinek (Mají dost peněz, aby se na tu cestu vydali?); způsob (Nepřešli kolem Karla, aby na něj neslušně nepokřikovali). Jinak je ve větě rovněž částicí, vyjadřující přání (Aby je mor zchvátil!) nebo obavu (Aby tak ještě přišla vichřice!).
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
Dobrý den.
Zamýšlím se nad spojovacími výrazy aby / kdyby. Dle mého názoru je to spojovací výraz (suplující spojku) – tvar slovesa být – pomocí něhož tvoříme podmiňovací způsob sloves. Spojky jsou neohebný slovní druh, kdežto aby / kdyby ohýbat lze. Proto se domnívám, že je slovo aby / kdyby součást slovesného tvaru, nikoliv spojkou.
Děkuji za odpověď. S pozdravem Mgr. Milada Zálešáková
Myslím, že částečně na tuto otázku odpovídá již článek. Tazatelka má pravdu, že tvary „bych, bys, by, bychom, byste, by“ jsou slovesné: od původu jde o tvary aoristu slovesa „býti“. (Aorist byl ve staročeštině jeden ze dvou jednoduchých minulých časů; vývojem jazyka oba zanikly a byly nahrazeny jediným minulým časem, a to složeným z přítomných tvarů slovesa „býti“ a příčestí činného (tzv. „l-ového“.)
Slovník spisovné češtiny označuje obě dotazovaná slova za spojky (popř. částice). To má svoji jasnou logiku: Že spojovací výrazy „a“, „kdy“ splynuly s kondicionálními tvary slovesa „býti“, ještě neznamená, že staly ohebnými. Gramatický význam nesou nadále ony kondicionální (čili slovesné) tvary, nikoli spojky „aby“, „kdyby“. Pominout nelze ani hledisko funkční: jak konstatujeme v článku, jejich funkcí je SPOJOVAT věty, nikoli časovat sloveso.
Je ovšem třeba uznat, že tazatelka se rozhodně neptá na banalitu. Jak dokazuje naše poradna, jazyk je nesmírně složitý jev (a silně flexivní jazyk, jakým je čeština, obzvlášť). Je v něm neobyčejně velké množství přechodových jevů, kolizí či nelogičností (jazyk je jev sui generis, svého druhu, a nelze na něj vždy uplatňovat postupy či závěry formální logiky). Za dotaz děkujeme.
Jiří Kostečka