Dotaz
Chtěl bych se zeptat na jednu věc ohledně mluvnického předmětu. Jde o větu Povstání si vyžádalo přes dva a půl tisíce obětí. Podle této odpovědi v poradně ASČ: https://www.ascestinaru.cz/poradna-asc-jak-na-vetneclensky-rozbor-u-typu-nekolik-komentaru/ by se jako předmět mělo určit dva a půl tisíce, jestli to dobře chápu, a obětí by bylo přívlastkem neshodným.
Můj dotaz (nebo možná spíše ujištění) tedy zní, zda lze brát jako pravidlo, že v těchto a podobných případech je předmětem daná číslovka. Ve větě Potkali jsme pět studentů je tedy předmětem pět atd.?
Dále bych Vás chtěl poprosit o vyjádření, zda uvažuji správně: předmět je závislý na slovese (které ale nemusí být vždy přísudkem), takže ve větě Naučil se řídit kolo máme předmět řídit (koho/co se naučil) a kolo (řídit koho/co)?
Většina stránek věnujících se mluvnickému předmětu slouží k základnímu vysvětlení této problematiky pro školáky a tyto věci se tam nějak neřeší…
Pan J. S.

Odpověď ASČ
Je vidět, že tento jev dělá skutečně potíže. Domníval jsem se, že jsem ho v citovaném článku osvětlil dostatečně, ale jak vidno, opakování je vskutku matka moudrosti. Zkusme to tedy ještě jednou a s ohledem na tento konkrétní dotaz.

Problematika spojení pět, šest… tisíc… lidí – několik, mnoho… lidí nedává spát bohemistům již dlouhé desítky let. Např. v kanonické Novočeské skladbě V. Šmilauera jen v Dodatcích (kde autor cituje hlavní názory) zabírá přes tři stránky.

Podstata problému, řečeno jednoduše, spočívá v rozporu obsahu a formy: číslovky jedna, dva, oba, tři, čtyři mají „řádné“ (tj. v češtině obvyklé) postavení před počítaným substantivem a stojí zde ve funkci přívlastku shodného k němu.
Vlivem historického vývoje češtiny došlo však u číslovek pět a výše a u číslovek neurčitých jako několik, mnoho, málo, /celá/ řada aj. ke změně syntaktické závislosti. Tyto číslovky jsou – na rozdíl od číslovek jedna, dva, oba, tři, čtyři – mluvnicky členem řídícím. Nedošlo ovšem ke změně věcného významu: nadále zde máme spojení číslovky s počítaným substantivem (pět lidí, několik komentářů).

Pokud se přikloníme k názoru, že rozhodující je tu forma, pak si tazatel sám odpovídá naprosto správně: ve větách jako Viděl jsem deset psů je skutečně číslovka deset ve funkci předmětu a počítané substantivum ve tvaru psů ve funkci přívlastku neshodného k této číslovce; ta zde funguje jako skladební substantivum. Dodám ještě, že V. Šmilauer uvádí po mém soudu velmi silný argument pro toto pojetí, když upozorňuje, že pokud bychom číslovky pět, šest… a výrazy typu několik považovali za – cituji z Novočeské skladby – „stejný adjektivní přívlastek jako čtyři, pak nevysvětlíme rozdíl: Čtyři krávy pošly. – Pět krav pošlo. – Přišli dva, tři. – Přišlo j i ch pět.“ (Kurzíva JKos.)

Tazatel má rovněž pravdu v tom, že předmět může záviset – ba je to běžné – na infinitivu. Větné členy totiž principiálně závisejí na slovním druhu, nikoli na větném členu: Ve větě Severní vítr je krutý závisí přívlastek shodný severní na substantivu vítr, které je ve funkci podmětu; ve větě Nesnáším severní vítr závisí severní na témž substantivu vítr, které je ve funkci předmětu. Protože však v obou případech je řídícím slovem podstatné jméno (vítr), je lhostejné, v jaké větněčlenské funkci toto podstatné jméno stojí: severní je v obou případech přívlastek shodný.

Konečně v dotazované větě Naučil se řídit kolo jsou skutečně dva předměty, a to řídit a kolo.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ