Dotaz:
Prosím o radu: Nejsme si jisti určením větného členu u slova pouze ve větě Dnes jsme kreslili pouze tužkou. Slovo tužkou určujeme jako příslovečné určení způsobu. Mohlo by slovo pouze být příslovečné určení míry rozvíjející větný člen tužkou?
Paní Z. H.

Odpověď ASČ:
Nejprve se pojďme opřít o stále uznávanou publikaci V. Šmilauera Novočeská skladba (Praha, 1969), založenou na tzv. klasické syntaxi. Na str. 298 se zde uvádí, že slova jako pouze, jen, toliko jsou příslovečným určením míry, vyjádřeným omezením (podle této fundamentální práce se příslovečné určení míry vyjadřuje přímo /zeď vysoká šest metrů/, přirovnáním /skřítkové velcí asi jako slepice/, účinkem /opil se do němoty/ a omezením /každý normální tvor rád v noci spí, s výjimkou kolčav/). Podotýká se tu dále, že příslovečným určením míry mohou být mj. příslovce i částice (to je právě případ dotazovaného pouze) a že bývá i u substantiv.
Jakkoli téměř bezvýhradně uznávám Šmilauerovu autoritu v oblasti syntaxe, ve školské praxi zde vidím dva problémy: jednak autor uvádí (str. 33), že větnými členy nejsou částice zdůrazňovací a citové, čímž implicite připouští jako větné členy částice jiné, jednak (tamtéž níže) explicitně sděluje, že větnými členy mohou být podstatná jména, přídavná jména, příslovce a slovesa – částice zde neuvádí. Navíc výrazy v platnosti příslovečného určení rozvíjejí sloveso, přídavné jméno nebo příslovce, nikoli podstatné jméno!
Pro výuku češtiny na základních a středních školách tak doporučuji držet se spíše pojetí Havránkovy-Jedličkovy České mluvnice (Praha, 1981), kde se na str. 330 jasně praví, že větnými členy mohou být pouze slova plnovýznamová, nikoli gramatická; částice – ať už jakéhokoli druhu – tedy větným členem nejsou.
Stejný názor zastává i novější publikace M. Čechové a kol. Čeština – řeč a jazyk (2. vydání, Praha, 2000), v níž se na str. 284 částice nevyskytují mezi výčtem větných členů (do nich autoři řadí pouze slova autosémantická), naopak se částice uvádějí na str. 286 mezi výrazy, které nejsou větnými členy; zcela jasně se též vylučují z platnosti větného členu na str. 90 (cit.: „Částice jakožto slovní druh neohebný, neplnovýznamový a nesyntagmatický – nejsou větnými členy – se podílejí na vyjadřování modality…“) V témže odstavci se pak určuje slovo jen (a analogicky jistě i dotazované slovo pouze) jako částice vyjadřující odhad míry. Ovšem pozor: nikoli jako příslovečné určení míry!
Pokud by vznikly pochybnosti, zda dotazovaný výraz pouze přece jen není příslovce, a nikoli částice (osobně soudím, že jde o částici), stále tu zůstává nezpochybnitelný argument, že příslovečná určení nerozvíjejí podstatné jméno. Tak uvádí i akademická Mluvnice češtiny 3 (Praha, 1987), str. 75.

Závěr:
Na ZŠ a SŠ určujme výrazy pouze, jen apod. v podobných konstrukcích jako částice, a tudíž je nepovažujme za větný člen, neboť jím nejsou.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.