Jak jsme před časem informovali, poradna ASČ nabízí mimo jiné vypracování stanoviska k hodnocení konkrétních slohových prací, ať už požádá o radu hodnotitel-češtinář, či o přehodnocení student. Již jsme i několik slohů s takovou žádostí obdrželi.

Je zřejmé, že v obou případech jde – diplomaticky řečeno – o poněkud choulostivou záležitost. Dlouho jsem jako předseda ASČ zvažoval, zda naše asociace má tuto službu vůbec nabízet. Nakonec jsem se rozhodl kladně i na základě vlastních zkušeností: Vzpomínám např. na problematickou maturitní slohovou práci svého studenta (dnes známého, kreativního a úspěšného herce a muzikanta), jenž si – ještě v dobách necermatích a za čtyřhodinové dotace – vybral jako téma povídku; nejenže ji nedokončil, ale navíc v ní „nasekal“ snad patnáct hrubek. S ohledem na originální obraznost a slibně započatou (!) zápletku jsem udělil  „ještě dostatečnou“.  Podvědomí ale asi hlodalo; po dvou dnech jsem se odhodlal ukázat práci kolegovi, vynikajícímu češtináři, jenž na naší škole slul daleko větší přísností než já. Textem byl nadšen, dlouze rozebíral „skvělé metafory“ a prohlásil, že kdyby to byl pisatel alespoň nějak dokončil, strhl by mu jen jeden stupeň za ten hanebný pravopis. Práce tedy obdržela konsensuálně „dobrou“ (onen maturant mně ani tu dodnes nemůže zapomenout).

Asociace středoškolských češtinářů samozřejmě v podobných případech není arbitrem a rozhodně si takové právo neosobuje. Bylo by nešťastné, kdyby pisatelé dotazovaných prací argumentovali naším dobrozdáním jako důvodem ke změně známky apod. Jsme poradnou, nic víc.
Na druhou stranu: zaslané slohové  práce hodnotí nezávisle na sobě a bez vzájemných konzultací pět členů poradenského týmu; všichni jsou aprobovaní bohemisté, zkušení středoškolští praktikové a certifikovaní hodnotitelé. Slohové práce posuzují podle schválené a všem známé maturitní hodnoticí tabulky.
Celostátní certifikace před dvěma lety jasně ukázaly, že po kvalitním zaškolení (a přijetí základní filozofie centrálního hodnocení) se poctiví hodnotitelé nerozejdou o více než 2 body a v citlivém pásmu prospěl-neprospěl o více než 1 bod.

O tom, že objektivní hodnocení slohů není chimérou, svědčí i tato zajímavá epizoda: V r. 2012 označil ředitel jednoho z nejprestižnějších gymnázií České republiky centrální hodnocení maturitních slohových prací veřejně (v ČT  i ČR) – cituji – za „naprostou pitomost“. Kupodivu již o rok později přivedl svoji školu mezi cca 9 000 licencovaných ústavů nabízejících po celém světě mezinárodní maturitu International Baccalaureate – Diploma Progamme, jež je na hodnocení vně škol přímo založena (to se týká nejen slohů, ale i ústní zkoušky, která se nahrává na audiomédium a posílá do IB Centra)…

Sluší se zopakovat, že naše poradna je otevřena nejen studentům, kteří snad mají pocit, že jim bylo ublíženo, ale i učitelům, jejichž hodnocení bylo zpochybněno či kteří cítí potřebu kvalifikované konzultace. Naprostou samozřejmostí je pro nás zachování anonymity účastníků žádosti a diskrétnost.

Možnost nezávislého přehodnocení slohové práce několika odborníky podle jasných a známých kritérií hodnoticí tabulky snad postupně přispěje k tomu, že mezi češtináři, jakož i ve veřejnosti nebude hodnocení slohů pojímáno jako mysteriózní počin, kterému rozumí jen hodnotitel sám, nýbrž stane se objektivním aktem vědecky podložené pedagogické práce.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
předseda Asociace středoškolských češtinářů