29. 5. 2019: Vzhledem ke stále se opakujícím dotazům na toto téma znovu publikujeme:
V poslední době přišly do naší poradny hned dva dotazy na složené tvary slovesné. Pro jejich didaktickou naléhavost je zveřejňujeme i s odpovědí ASČ:
Dotaz 1:
Obracím se na Vás s dotazem ohledně slovesného tvaru složeného a jednoduchého, konkrétně v tvarech minulého času. Zajímalo by mě, zda 3. os. minulého času (např. /on/ utekl) je hodnocena stále jako slovesný tvar složený (podle historického vývoje – /on/ jest utekl), anebo už jako slovesný tvar jednoduchý.
Učebnice pro základní školy se ve výkladu bohužel liší.
Paní T. P.
Dotaz 2:
Prosím o odpověď, jak vypsat slovesa v následující úloze: „Vypiš z vět slovesa a urči, která mají jednoduchý a která složený tvar: Tak ty sis měl dát pozor!“
Podle mě se jedná o slovesa měl jsi a dát si, přičemž dochází k spřáhnutí na sis, nad kterým váhám, kam s ním. Mám-li vypsat slovesa, ne přísudek, potřebuji vypsat každé sloveso zvlášť. Ale nemůžu vypsat něco, co není v textu (měj jsi a dát si), a „časovat infinitiv“ (vyjádřením osoby v dát sis) se mi také příčí. Úkol je z Nové školy pro 4. ročník ZŠ, ale sama jako češtinář nevím.
Paní H. P.
Odpověď ASČ:
K prvnímu dotazu: ve výkladu jevu se liší nejen učebnice, ale i odborné příručky.
Uvedu jen dva příklady: Základní mluvnice českého jazyka (2007, str. 114) konstatuje, že složené tvary sloves „jsou vyjádřeny více slovy – jsou složeny z neurčitých tvarů slovesa plnovýznamového a z tvarů pomocného slovesa být (budu volat, volal jsem, je volán […], byl bych býval volal […])“. V poznámce se tu pak uvádí: „Tvary 3. osoby minulého času jako volal, volali užité ve větách jsou od původu součástí tvarů složených (původně volal jest, volali jsou) a mají význam tvarů určitých“. Ve výkladu ovšem nestojí, jak tedy s touto známou historickou skutečností naložit při výkladech v dnešní škole.
Zároveň tatáž příručka uvádí v poznámce na str. 35: „Slovesa mají vedle jednoduchých tvarů nesu, neseš… ještě tvary složené (z několika slov): nesl jsem, byl bych nesl.“ Z toho vyplývá, že tvar nesl, jenž obsahuje jen jedno slovo, je jednoduchý.
Přidám však ještě citát z Nového encyklopedického slovníku češtiny (odkaz: https://www.czechency.org/slovnik/SLOVESO): „Ke složeným určitým tvarům patří osobní tvary indikativu prézenta aktiva minulého času (skákal jsem, spali jsme, zakryl jsi), přičemž se rovněž zdánlivě syntetické tvary 3. os. sg. pokládají za složené a počítá se u nich s nulovou realizací afixu/auxiliáru (skákal Ø, spali Ø, zakryla Ø)“. (NESČ uvádí řadu dalších příkladů složených slovesných tvarů, včetně tvarů neurčitých: skákal by, byl by spal, je prošen, byl chválen, bude zapsán, buď připraven, byl by vítán, byla by bývala přijata, jsa prošen, byv připraven, byv zapsán, být připraven, být vítán.)
Z toho skutečně učitel základní ani střední školy nemůže být příliš moudrý. Proti sobě tu totiž stojí hledisko synchronní (podle něhož jde o tvar jednoduchý) a diachronní (podle něhož jde o tvar od původu složený).
Bohužel závazná sjednocující bohemistická terminologie pro ZŠ a SŠ úroveň neexistuje.
Podle mého názoru je třeba držet se pojetí synchronního a slovesný tvar /on/ utekl vykládat ve školách jako jednoduchý. Ve vyšších ročnících základní školy a na škole střední je možné přičinit k výkladu onen krátký exkurz do historické mluvnice.
Zároveň podotýkám, že úkol na tento konkrétní jev by se neměl objevit v jakémkoli testu, od školního přes přijímačkový na SŠ až po maturitní.
***
Pokud jde o druhý dotaz, pisatelka-češtinářka vystihuje jev naprosto přesně. V dané větě (Tak ty sis měl dát pozor!) se skutečně vyskytují slovesa dvě, a to měl jsi a dát si. Jejich mechanické spojení *Měl jsi si dát pozor je ovšem nespisovné, vyskytuje se zejména v obecné češtině (s výslovností [mňel si si dát]).
Řešení úkolu spočívá právě v aplikaci znalosti, že u zvratné podoby slovesné dochází k popsanému spojení sis/ses (a podobně u kondicionálu by sis / by ses; spisovně je měl by sis dát pozor apod.). Vypsal bych tedy z dané věty první sloveso ve tvaru měl jsi, popř. i měls, druhé pak ve tvaru infinitivu dát si. Žákovi bych – s patřičným vysvětlením – uznal i řešení měl sis, dát.
Podle mého názoru je i tato úloha nepřiměřeně obtížná, leda by byl daný jev předtím v učebnici explicitně uveden a srozumitelně vysvětlen.
***
Konečně upozorňuji na to, že žádná z dostupných a uznávaných příruček neuvádí jako složený tvar slovesný spojení modálního či fázového slovesa s infinitivem: ve spojeních jako musím běžet, začal(a) studovat je infinitiv považován za předmět.
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ
Dobrý den,
reaguji na Vaši poznámku o tom, že
Konečně upozorňuji na to, že žádná z dostupných a uznávaných příruček neuvádí jako složený tvar slovesný spojení modálního či fázového slovesa s infinitivem: ve spojeních jako musím běžet, začal(a) studovat je infinitiv považován za předmět.
Já jsem toto hledala na jaře a našla jsem tohle:
1.Přísudek slovesný
a)Jednoduchý: vyjádřen plnovýznamovým slovesem v určitém slovesném tvaru
o Ota píše. Anička mluví. Petr čte. Velryba plave.
→ slovesný tvar určitý jednoduchý
o Ota by psal. Anička bude mluvit. Petr by byl četl. Velryba by byla bývala plavala.
→ slovesný tvar určitý složený
b) Složený: vyjádřený neplnovýznamovým slovesem modálním/fázovým v určitém slovesném tvaru + infinitiv
o Petra už musí jít. Chtěl bych plavat. Smím přijít?
→ způsobové (modální) sloveso + infinitiv
o Honza se začal učit. Přestal jsem kouřit.
→ fázové sloveso + infinitiv
o Dal opravit… Nechal uklidit…
→ sloveso dát a nechat + infinitiv
Je to tedy špatně? Jde vždy o přemět?
Děkuji moc,
Kateřina DUbnová
Znovu jsem prověřil tuto látku ve třech příručkách, které lze i dnes, přes časový odstup od dat vydání, doporučit jako vhodné pro učitele češtiny na ZŠ a SŠ; to jsou zejména: Česká mluvnice (Havránek-Jedlička), Nauka o českém jazyku (Šmilauer), Čeština – řeč a jazyk (Čechová a kol.); nahlédl jsem opět též do Šmilauerovy Novočeské skladby i do vysoce odborného Nového encyklopedického slovníku češtiny. Všude se jako složené tvary slovesné uvádějí tyto: minulý čas, budoucí čas opisný, kondicionál přítomný i minulý, trpný rod opisný i zvratný. Též sem patří konstrukce výsledného stavu jako „mám uvařeno“, „je uvařeno“. Nikoli však spojení modálních a fázových sloves s infinitivem.
Poprosím tedy pisatelku, aby sdělila, z jakého zdroje čerpala, abychom mohli tuto otázku znovu posoudit.
Dobrý den pane Kostečko,
na slovesných tvarech složeným se shodneme. Asi jsem se nesprávně vyjádřila a špatně si spojila pojmy.
Vy uvádíte, že infinitiv po fázovém/modální slovese je předmět. Nicméně vy asi nemyslíte předmět z hlediska syntaxe, nebo ano? Protože jsem našla (listovala jsem Příruční mluvnicí a Češtinou – řeč a jazyk a nejrůznějšími učebnicemi ZŠ), ŽE FÁZOVÉ/MODÁLNÍ SLOVESO + INFINITIV = PŘÍSUDEK SLOŽENÝ. Je to tak? Nebo je infinitiv předmět a přísudek je pouze to fázové/modální sloveso (ať už v jednoduchém či složeném tvaru).
Omlouvám se za případné zmatky,
Káťa
Děkuji, začíná být jasněji. Odlišme tedy složené tvary, což je záležitost morfologická, od složených větných členů, tedy jevů syntaktických.
V tomto případě máte pravdu, že většina příruček pojímá modální či fázovou obměnu plnovýznamového slovesa v infinitivu jako přísudek složený. Já se při syntaktických výkladech pro Poradnu ASČ opírám povětšině o Šmilauerovu Novočeskou skladbu (1969) – jednak pro její komplexnost a autoritativnost, jednak z důvodů didaktických (Šmilauerovo pojetí klasické syntaxe se mi zdá nejvhodnějším základem pro školní výklady). Jak konstatuje i NESČ, v Novočeské skladbě se skutečně infinitiv ve spojeních typu „musíme odejít“ a „začneme pracovat“ považuje větněčlensky za předmět (objekt). Musím ale připustit, že v tomto – zcela ojedinělém – případě si dvě místa NS odporují: v 085 se praví, že tato spojení nelze pokládat za normální skladební dvojice jako „jsem s tebou“, „nezaslouží si zapadnout“; v 663, v oddíle „Vyjádření předmětu“ je ovšem uveden infinitiv jako předmět v modální či fázové konstrukci, a navíc v následujícím uceleném seznamu sloves, po nichž následuje předmětový infinitiv, jsou uvedena všechna česká slovesa modální i fázová.
Pokud jde o syntax, tedy v našem případě o složený PŘÍSUDEK, přikloním se k většinovému pojetí (mj. ho zastává i Česká mluvnice, 1981) a doporučím považovat spojení typu „musíme odejít“, „začneme pracovat“ za jediný větný člen, a to složený přísudek.
Pokud se vyskytne v postavení spony, např. „Karel nechce být / začíná být nevrlý“, považujeme za sponu celou tuto konstrukci, tedy včetně modálního či fázového slovesa.
Super, moc děkuji pane Kostečko!
Vaše práce je perfektní, vždy skvěle poradíte! Díky, jsem ráda, že se mám kam obrátit 🙂
Ano, jsou, ale každá věta má jiný význam.
První říká toto: /On/ si (=sobě) přinesl kávu, kterou má rád. (Bez kontextu není jasné, kdo ji má rád – ale pravděpodobně ten, kdo si ji přinesl.)
Druhá říká toto: /Ty/ jsi přinesl kávu, kterou má někdo jiný rád. (Přitom není zřejmé, komu byla káva přinesena – pravděpodobně tomu, kdo ji má rád, ale přímo to ze souvětí nevyplývá.)
Možná byl dotaz směrován spíše na slovesné tvary zvratné v 2. os. jedn. čísla. Pokud ano, dodám že spisovné by byly tyto: přinesl sis kávu, přinesl by sis kávu.
Nebo např.: zeptal ses na to?, zeptal by ses na to?
– Tedy nikoli: *přinesl jsi si /kávu/, *přinesl by jsi si kávu/u/, *zeptal jsi se /na to/?, *zeptal by jsi se na to?
Nespisovné jsou i tvary *přinesl by jsem (si), *přinesli by jsme (si). Říkáme jim hyperkorektní, protože se tváří spisovně až přespisovně, ale ve skutečnosti spisovné nejsou.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat,jestli jsou správné oba tvary následující věty.
Přinesl si kávu, kterou má rád.
Přinesl jsi kávu, kterou má rád.
Děkuji.