Dotazy:
Mám řadu dotazů na interpunkci v přímé řeči v jevech, na něž jsem nenašla odpověď v dostupných příručkách. Prosím tedy o stanovisko v následujících případech.
Paní B. H.

Poznámka poradny ASČ: Čím dál více se množí dotazy na jevy, které normativní příručky ani mluvnice neřeší, a přitom se běžně vyskytují. Upozorňoval jsem na to autory Pravidel českého pravopisu i Internetové jazykové příručky několikrát: je třeba tyto a podobné případy do normativních příruček i mluvnic průběžně zařazovat při jejich dalším vydání, resp. při online aktualizacích. Jistě nelze postihnout úplně všechny jevy, ale ty dotazované vybrala tazatelka z reálně existujících textů.
Předesílám ještě, že tento soubor dotazů je nesporně nejkomplikovanější, nejnáročnější a nejdelší ze všech, které do naší poradny ASČ dorazily za téměř deset let její existence. Přečtení celého příspěvku bude klást na předpokládané adresáty značné nároky, i když jsem se snažil o maximální přehlednost a formulační přesnost. Věřím však, že se tu pečlivé čtení vyplatí – přinejmenším těm, kteří s psanou češtinou pracují pravidelně a na vyšší uživatelské úrovni. Tazatelka totiž uvádí celou škálu konkrétních vět, souvětí a jazykových konstrukcí, o něž se lze opřít v případě nejistoty.
Moje poděkování patří kolegům Josefu Soukalovi a Vladimíru Stanzelovi, kteří moji odpověď pečlivě prošli, připomínkovali a – jako ostatně vždy – přinesli řadu podnětů, které text zkvalitnily (předseda a místopředseda ASČ čtou a revidují každou odpověď naší poradny, v řadě případů sami odpovídají).

Velký dík zaslouží doc. Robert Adam, Ph.D., stálý konzultant poradny ASČ. Je nezpochybnitelnou autoritou současné bohemistiky; jeho postřehy, náměty a připomínky vedou vždy k potřebné úpravě finálního znění textu, nejednou i k zpřesnění, či přímo poopravení původních stanovisek nebo formulací. V tomto článku zejména jasně vymezil základní pravopisné zásady psaní interpunkce v rámcových větách (viz dále v textu).

Konečně „na závěr úvodu“: U takto složitých dotazů, u hraničních či jinak sporných jevů lze jistě mít na některé z nich jiný názor, než jaký zde uvádíme. Uvítáme proto každý příspěvek do diskuse, a to z řad jak akademiků, tak praktikujících učitelů češtiny.

Dotaz 1: Přímá řeč tvořená celou větou (či více větami), která má funkci podmětu / předmětu / příslovečného určení (nebo je součástí takového větného členu) a syntakticky se chová jako substantivum.
B. H.: Například: a) „Neumím vařit, dám si chleba a párky,“ proto není namístě.
b) Změňte to třeba na „Nalistuji stranu 166 a připravím si těstoviny s omáčkou z fety.“
c) Nebojte se, žádné „To jíst nebudu, to je pro králíky!“ rozhodně neuslyšíte!
Zde mě zajímá:
– Jsou výše uvedené zápisy správné, co se týká velkých písmen, uvozovek a interpunkčních znamének před horními uvozovkami? Anebo někde spatřujete chybu? (Např. neměla by někde navíc být ještě dvojtečka?)
– Je možné u některé z výše podtržených pasáží vynechat závěrečnou čárku/tečku/vykřičník/otazník? Pokud ano, změní se poté nějak počáteční velké písmeno na začátku podtržené pasáže?
– Pokud se ona přímá řeč nachází až na konci promluvy, přibude navíc nějaké závěrečné interpunkční znaménko na konci celé promluvy? Např. Změňte to třeba na „nalistuji stranu 166 a připravím si těstoviny s omáčkou z fety.“.)
ASČ: Ad 1a) Čárka před proto není náležitá. Mezi podmětem (byť vyjádřeným větně, či dokonce souvětně jako zde, lhostejno zda citátově nebo necitátově) a přísudkem se čárka nepíše. Zkusme konstrukci zjednodušit touto substitucí: Toto vyjádření proto není namístě. – Čárku zde přece nenapíšeme.
Ad 1b) Druhá dotazovaná konstrukce není zapsána správně: pořadí interpunkčních znamének na konci věty by mělo být toto: horní uvozovka – tečka. Primární je zakončit tečkou větu rámující přímou řeč (dále: rámcová věta), proto doporučíme psát „(…) a připravím si těstoviny s omáčkou z fety“.
Tazatelkou uvažovaná varianta (…) z fety.“.) má redundantní tečku před horní uvozovkou.
Malé n u nalistuji by nebylo logické: jde přece o citátové souvětí a to by v necitátovém užití začínalo velkým písmenem; u citátů se snažíme v maximální možné míře dodržet originál. Výjimkou je mj. nenapsání tečky za citátovou větou, jestliže následuje v dané konstrukci ještě další text (viz níže u dotazu 2 Ad c).
Ad 1c) Tato konstrukce je zapsána správně, a to jak pokud jde o velké písmeno u To (jíst…), tak o oba vykřičníky; po nich správně nenásleduje další interpunkce (samozřejmě kromě uvozovek za prvním vykřičníkem).
Dodejme: Totéž se týká otazníku, např. Neboj se, žádné „Ty to jíst nebudeš?“ ode mě neuslyšíš. Výjimkou by byly konstrukce s vedlejší větou, např. Jestliže zakřičíš „To jíst nebudu, to je pro králíky!“, už ti nikdy nic neuvařím. Vyhýbáme se sice kumulaci interpunkčních znamének, ale právě zde jsou všechna tři správná a logická. Existuje však ještě jedna možnost, a to s následujícím větosledem: Neboj se, ode mě neuslyšíš žádné „Ty to jíst nebudeš?“. Zde jsou tři interpunkční znaménka namístě, protože tečka zakončuje souvětí Neboj se, ode mě neuslyšíš (to a to).

Dotaz 2: Přímá řeč ve funkci substantiva, která ale není tvořena celou větou.
B. H. a) Například: U vašeho prostřeného stolu bude „Mňam!“ střídat „Přidám si, můžu?“
ASČ: Ad a) Opět je třeba dodat rámcové větě koncové znaménko (tečku), tedy takto: U vašeho prostřeného stolu bude „Mňam!“ střídat „Přidám si, můžu?“. Nenapsat na konci věty tečku by šlo jen tehdy, kdyby před přímou řečí, tj. za střídat, byla dvojtečka.
B. H. b) Je možný i některý z těchto zápisů?
U vašeho prostřeného stolu bude „mňam“ střídat „Přidám si, můžu?“
U vašeho prostřeného stolu bude „Mňam“ střídat „Přidám si, můžu?“
ASČ: Ad b) Malé písmeno u mňam bez vykřičníku je jistě možné, ale pro velké písmeno bez vykřičníku či otazníku u *Mňam není důvod.
B. H. c) Jeho „Na shledanou.“ už nikdo neslyšel.
ASČ: Ad c) Toto je zjevně nenáležité psaní. Jakmile se napíše tečka, nelze psát po následujících horních uvozovkách malé písmeno. Po vykřičníku či otazníku ano, po tečce ne. Viz např.: „Co to děláš?“ podivil se Robert. Nebo: „Nedělej to!“ zařval Robert. Správné je tedy pouze toto psaní: Jeho „Na shledanou“ už nikdo neslyšel. Popř.: Jeho „Na shledanou!“ už nikdo neslyšel. Popř.: Jeho „Na shledanou?“ už nikdo neslyšel.

Dotaz 3: Přímá řeč tvořená jednou celou větou (či více větami) ve funkci apozice.
B. H.: a) Například: A tak za vás vyřešíme rovnou 28 denních dilemat „Co dneska připravím k obědu?“
ASČ: Ad a) I zde ukončíme rámcovou větu tečkou: A tak za vás vyřešíme rovnou 28 denních dilemat „Co dneska připravím k obědu?“. Po mém soudu je však lépe psát s dvojtečkou, takto: A tak za vás vyřešíme rovnou 28 denních dilemat: „Co dneska připravím k obědu?“ POZOR: V takovém případě se v závěru za horní uvozovkou u (…) k obědu?“ již tečka nepíše. (Viz i dotaz 2 Ad a.)
B. H.: b) Následující zápis uvedených vět je jistě správný: Nacházejte v naší knize odpovědi na otázky: „Co bude dneska k večeři?“ „Co mám připravit dětem na svačinu?“ „A co si zítra vezmu s sebou do práce?“ Jak by ale měla takováto apoziční přímá řeč vypadat, když stojí nikoli na konci, ale uprostřed promluvy? Například: Otázka „Co/co bude dneska k večeři?“ mě zaskočila. Pozn.: Autor tohoto článku není přesvědčen, že ve větách uváděných k Dotazu 3a, 3b jde o přístavkový vztah; považuje jej spíše za přívlastek vyjádřený větou.
ASČ: Ad b) Ano, tazatelka uvedla v úvodu dotazu správné psaní. Domnívám se však, že při apozičním postavení uprostřed věty není varianta s malým písmenem, tedy *Otázka „co bude dnes k večeři?“ mě zaskočila psána vhodně – necitátová věta by se psala s velkým písmenem u tázacího zájmena, a s velkým písmenem by se tedy měla psát i v citátové podobě. (Viz dotaz 1 Ad b.)
B. H.: c) Otázka: „Co bude dneska k večeři?“ mě zaskočila. (S dvojtečkou, velké C, otazník – tuším ale, že tato varianta je chybná.)
ASČ: Ad c) Tazatelka tuší správně. Dvojtečka zde nemá co dělat. Nemá oporu ani v jazykové logice, ani v PČP či v IJP, ani ve výslovnosti: všimněme si, že při přirozeném projevu by se za slovem Otázka neklesalo hlasem. Dvojtečka – s klesnutím hlasem za otázku – by stála např. v této konstrukci: Uslyšíme třeba tuto otázku: „Co bude dneska k večeři?“
B. H.: d) Otázka „co bude dneska k večeři“ mě zaskočila. (Bez dvojtečky, malé c, žádné interpunkční znaménko před horními uvozovkami.)
ASČ: Ad d) Citátové užití celé věty vyžaduje, aby tato věta začínala velkým písmenem. Tedy: Otázka „Co bude dneska k večeři?“ mě zaskočila. (Tohle jsme již řešili výše.)
B. H.: e) Jaký je správný zápis u apozičních přímých řečí, které jsou uprostřed věty, ale nejsou to otázky? Například: Odpověď „To ale není moje věc.“ neberu jako argument. (Bez dvojtečky, velké T, tečka.)
ASČ: Takto nikoli, po tečce nemůže následovat malé písmeno. (Viz i výše dotaz 2 Ad b.) Takže doporučuji: Odpověď „To ale není moje věc“ neberu jako argument. (Bez tečky za věc.) A opět: po tečce by se mělo klesnout hlasem, ale to by v dotazované konstrukci bylo naprosto nepřirozené.
B. H.: f) Odpověď: „To ale není moje věc.“ neberu jako argument. (S dvojtečkou, velké T, tečka.)
ASČ: Ad f) Zde je opět chybná tečka za přímou řečí, ovšem i dvojtečka – pro tu není důvod, viz PČP.
B. H.: g) Odpověď „to ale není moje věc“ neberu jako argument. (Bez dvojtečky, malé „t“, žádné interpunkční znaménko před horními uvozovkami.)
ASČ: Ad g) Opět jsme již řešili výše: pokud citujeme celou větu (viz uvozovky), měla by začínat velkým písmenem, zde tedy: Odpověď „To ale není moje věc“ neberu jako argument. A pro jistotu znovu již řešené: píšeme bez tečky za věc – konstrukce pokračuje po citátové větě dalším textem, syntakticky souvisejícím s předmětem Odpověď.

Dotaz 4: Přímá řeč ve funkci apozice, která ale není tvořena celou větou.
B. H.: Například: a) *Na otázku „proč“ jsem nebyl připraven. Odpověď „nikdy“ jsem nečekal. Opět: jak má v takové větě správně vypadat interpunkce a velké/malé písmeno u přímé řeči? Existuje případně více správných zápisů? (Např. „proč“ / „Proč?“; „nikdy“ / „Nikdy.“)
ASČ: Ad a) U větných ekvivalentů nebo větných fragmentů tohoto typu lze připustit dvojí psaní:
1) Na otázku „Proč?“ jsem nebyl připraven. Odpověď „Nikdy!“ jsem nečekal.
2) Na otázku „proč?“ jsem nebyl připraven. Odpověď „nikdy“ jsem nečekal. Zde lze připustit psaní s malým p, protože nejde o větu. Zajímavé ovšem je, že zatímco vypuštění otazníku proč se jazykový cit vzpírá, vypuštění vykřičníku za nikdy již tolik ne.
V této souvislosti můžeme připomenout známé pravopisné hříčky s víry a výry či bidly a bydly. Některé věty lze sice v češtině říci, ale nikoli ve stejném znění zapsat. Zde lze jen sotva přijmout nabízející se variantu pravopisně asymetrickou: *Na otázku „Proč?“ jsem nebyl připraven. Odpověď „Nikdy“ / „nikdy“ jsem nečekal. (Stěží přijmeme psaní bez vykřičníku za Nikdy, když máme otazník za Proč? A pokud napíšeme velké písmeno u Proč, patrně nenapíšeme malé písmeno u nikdy.)
B. H.: b) Jaký bude správný zápis, pokud přímá řeč bude až na konci promluvy? Tedy: 1) Nebyl jsem připraven na otázku „proč“. / Nebyl jsem připraven na otázku „Proč?“. (S tečkou na konci.)
2) Nebyl jsem připraven na otázku „Proč?“ (Bez tečky na konci.)
3) Nečekal jsem odpověď „nikdy“. / Nečekal jsem odpověď „ Nikdy!“. (S tečkami na konci.)
4) Nečekal jsem odpověď „Nikdy!“.
ASČ: Ad b) Viz předchozí poznámka o kolizích, jež někdy nelze vyřešit. Pokud je možnost, aby autor textu formuloval variantně, lze se některým úskalím vyhnout – prostě původně zamýšlené vyjádření koncipujme tak, aby bylo s českým pravopisem konformní.
1) Nebyl jsem připraven na otázku „proč“. / Nebyl jsem připraven na otázku „Proč?“. (S tečkou na konci.) – ASČ: Oboje lze, lepší je druhá varianta, s otazníkem; ta má ovšem tu nevýhodu, že vyžaduje tři interpunkční znaménka na konci věty. (Viz dotaz 1 Ad c.)
2) Nebyl jsem připraven na otázku „Proč?“ (Bez tečky na konci.)
– ASČ: Lépe s tečkou: Nebyl jsem připraven na otázku „Proč?“.
3) Nečekal jsem odpověď „nikdy“. / Nečekal jsem odpověď „Nikdy!“. (S tečkami na konci.) – ASČ: První věta je zapsána náležitě, u druhé opět viz dotaz 1 Ad c).
4) Nečekal jsem odpověď „Nikdy!“ (Bez tečky na konci.) – ASČ: Viz předchozí dotaz – patrně je možná varianta jak bez závěrečné tečky, tak s ní.
Jak komplikovaná je zde situace, dobře ukáže rozdíl mezi tím, zda citátová věta v samém závěru konstrukce obsahuje tečku, vykřičník nebo otazník. V prvním případě lze psát pouze závěrečnou tečku, nikoli ještě tečku za citátovou větou; v druhém (patrně – viz výše) jak vykřičník s uvozovkami bez závěrečné tečky, tak vykřičník s uvozovkami a se závěrečnou tečkou; ve třetím případě ovšem ukončení otazníkem bez tečky jako by činilo z věty oznamovací větu tázací: Nebyl jsem připraven na otázku „Proč?“

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.