Dotaz:
Obracím se na vás s prosbou o ujasnění problematiky zařazování slohových útvarů k funkčním stylům, protože různé příručky, učebnice a cvičebnice uvádějí různá tvrzení.
Některé slohové útvary se určují jednoznačně (fejeton, zpráva, SMS, oznámení apod.), u jiných zařazení není jednoznačné a podle mého názoru záleží na kontextu či zdroji (např. inzerát na nástěnce = prostěsdělovací, inzerát v novinách = publicistický). Nebo lze i inzerát v novinách zařadit ke stylu prostěsdělovacímu bez ohledu na kontext?
Jak je to tedy s následujícími útvary?
1. Formulář: styl prostěsdělovací i administrativní – kde je hranice?
2. Reklama, TV program, křížovka, anketa: prostěsdělovací i publicistický styl, pokud by se nacházely v novinách?
3. Čtenářská recenze např. na knihu nebo film: pouze prostěsdělovací styl, nebo i publicistický?
4. Zadání testu: styl prostě sdělovací, nebo odborný?
Paní A. F.

Odpověď ASČ:
Na tento dotaz jsme v obecné rovině již v naší Poradně ASČ  odpovídali – viz zde.

Pokud jde o konkrétní dotazy:
Ad 1) Formulář: Může jít o běžný dokument, právně nijak zásadní, např. vyplnění přihlášky k nějaké běžné akci, třeba přednášce – pak jde o styl prostěsdělovací. Pokud má formulář právní relevanci, patří již do stylu administrativního – mohlo by jít např. o formulář pro žádost o vystavení  cestovního pasu.

Ad 2) Reklama atd.: Jde o klasický příklad hraničních slohových útvarů. Do publicistiky patří zjevnou snahou o živý, současný jazyk (nebo naopak o cílené archaizování apod.) a zaměřením na široký či širší okruh potenciálních příjemců. U ankety opět záleží na míře oficiálnosti, ale většina anket patří do stylu prostěsdělovacího. Křížovku není souvislým textem, zařazení je tedy problematické. V drtivé většině se s ní setkáváme v časopisech (ať už v tištěné, či digitální verzi), kde přísluší k textům s rekreativní funkcí, tudíž by se dala řadit ke stylu publicistickému. 

Ad 3) Čtenářská recenze: Pokud je otištěna v novinách, časopise či na nějakém oficiálnějším webu, pak jde o útvar smíšený, jevící rysy stylu populárně naučného i publicistického. Má totiž mít jistou míru odbornosti (měla by obsahovat např. informace o autorovi, některé literární souvislosti – např. na koho autor navazuje), minimální uvedení čtenáře do literárněhistorického kontextu; převažují však v ní spíše dojmy, má upoutat i běžného čtenáře, může obsahovat jazykový humor apod. Posledně jmenovanými rysy se liší od literární kritiky, jež bývá „vážnější“ – neplýtvá dojmy, nýbrž se snaží o objektivní hodnocení a cílí na užší okruh čtenářů. Pokud je recenze otištěna jen na blogu, může jít o velmi jednoduchý text, pak se řadí ke stylu prostěsdělovacímu.

Ad 4) Zadání testu: Jestliže jde např. o test na webu jako Seznam.cz („Ověřte si své znalosti dějepisu ze základní školy“), jde v zásadě o styl prostěsdělovací, ale opět: protože je publikován na webu, je to útvar přechodný, též s rysy publicistiky. Zadání testu maturitního apod. musí nést rysy stylu odborného. Testů však je celá škála, např. i testy znalostí dopravních předpisů, samozřejmě testy IQ, testy psychologické atd.

Dodám, že snad každá učenice češtiny, která s funkčními styly a slohovými útvary pracuje, vždy zdůrazňuje právě ten fakt, že mezi některými funkčními styly navzájem i mezi některými slohovými útvary navzájem je neostrá hranice, resp. plynulý přechod. Klasickým příkladem je esej (francouzská, německá či česká „šaldovská“ – nikoli však esej anglosaská): tento útvar jeví rysy stylu odborného i uměleckého zároveň; využívá v jedné a téže stati slohových postupů jak úvahových, tak výkladových, leckdy i vyprávěcích nebo popisných. Jiný příklad: Román jako žánr patří samozřejmě primárně do funkčního stylu uměleckého, ale většina třebas Verneových románů má dlouhé pasáže odborné; dominující slohový postup je u klasického románu samozřejmě vyprávěcí, ale řada pasáží (i hodně dlouhých) je popisných, vyskytují se též dlouhé pasáže úvahové (typicky např. u L. N. Tolstého).

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.