Dotaz:

Nevim, kam se obrátit pro radu. Jedná se o čestinu z páté třídy prvního stupně. Ocitli jsme se v názorovém rozporu s paní učitelkou a nemůžeme se nikde na internetu ani v dostupné literatuře dobrat toho, jak se správně píše 1. pád množného čísla přídavného jména plachý ve spojení např. plachý srnec. Jsou to plašší srnci, anebo plaší srnci? Jedná se nám o to, že v diktátu dceři ve škole opravili toto spojení na plašší srnci a snížili jí známku o jeden stupeň. Jsme tím poněkud  zaskočeni, paní učitelka dětem na dotaz sdělila, ze plašší srnci jsou správně. Nicméně také potvrdila, že hluší lidé se píší s jedním š. Jsme tím naprosto zmateni, vysvětlení nám přijde nelogické. Oba případy bychom napsali s jedním š, jelikož stavba obou slov je v podstatě stejná.
Děkujeme za Váš čas, radu a rozuzlení naší neshody.
Paní A. R.

Odpověď ASČ:

Těžko uvěřit, že by aprobovaná elementaristka mohla udělat takovou odbornou botu, ale to nám nepřísluší hodnotit.
Spíše je zarážející, že se tazatelka nemohla „nikde na internetu ani v dostupné literatuře“ dobrat řešení. Upozorňuji na tyto velmi dobře dostupné, normativní příručky, v nichž je odpověď snadno k nalezení:
a) Pravidla českého pravopisu – školní vydání, str. 21, kde se uvádí pro stupňování přídavných jmen příklad sušší, tj. jev zcela analogický;
b) vynikající Internetovou jazykovou příručku Ústavu pro jazyk český AV ČR, v níž se nalézá totéž poučení na e-adrese http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=410 (viz opět zcela analogické příklady hlušší, plošší, sušší, tišší). Domovská stránka příručky je http://prirucka.ujc.cas.cz.
c) Slovník spisovné češtiny, kde se u příslušného hesla plachý explicitně uvádí jeho druhý stupeň plašší.

Dotazovaný tvar plaší tak (pomineme-li homonymní tvar 3. osoby obou čísel přítomného času slovesa plašit, který nás v této souvislosti nezajímá) v češtině existuje nikoli jako 2. stupeň přídavného jména plachý, nýbrž jako skloňované přídavné jméno plachý – totiž jako jeho 1. pád množného čísla: plaší srnci jsou srnci, kteří se vyznačují plachostí, zatímco plašší srnci jsou srnci, kteří vykazují vyšší míru plachosti než srnci jiní. Stejně tomu je u uváděného příkladu hluší lidé: to jsou neslyšící; proti tomu stojí hlušší lidé : to jsou hůře slyšící než jiní též špatně slyšící.

Nakonec ještě upozorním, že z hlediska didaktického je starodávný systém klasifikace diktátů „jedna hrubka – stupeň dolů“ dávno opuštěn. Záleží totiž jednak na vymezení toho, co je skutečně velká (hrubá) chyba, a zejména na tom, nakolik je zadávaný diktát prověřovanými pravopisnými jevy nasycen. A na 1. stupni by to mělo platit trojnásob.

Jiří Kostečka