V poslední době dorazily do Poradny ASČ dva velmi podobné dotazy na psaní komplikovaných složených číslovek. V první chvíli vypadaly některé spíše jako recese, ale usoudili jsme, že tazatelky skutečně potřebují znát příslušná pravidla pro svoji praxi a že zodpovězení jejich dotazů snad pomůže i těm uživatelům naší mateřštiny, kteří se s tzv. velkými čísly setkávají profesně.
První dotaz jsem konzultoval s Ústavem pro jazyk český AV ČR, druhý jsem zodpověděl analogicky k onomu prvnímu.
Dotazy 1:
a) Jak se prosím správně slovně napíše 23m žebřík? Pokud měří 8 m, je to snad správně osmimetrový žebřík, ale takhle by to bylo dvacetitřímetrový žebřík nebo dvaceti třímetrový žebřík?
b) A např. 256členná komora by se správně četlo a psalo dvě stě padesáti šestičlenná komora?
Paní L. K.
Odpovědi ASČ po konzultaci s ÚJČ AV ČR:
Ad a) Dotazovaná spojení s číselným výrazem ve funkci přídavného jména jsou jednoslovná. Píšeme tedy takto: čtyřicetidvouletý muž (samozřejmě vedle dvaačtyřicetiletý), stodvacetinásobný zisk, dvacetitřímetrový žebřík.
Toto pojetí lze nalézt mj. v normativní Internetové jazykové příručce na tomto odkazu, cituji: „42letý (= čtyřicetidvouletý i dvaačtyřicetiletý) muž, 27denní (= dvacetisedmidenní i sedmadvacetidenní cesta)“. Stejně tak se za jedno slovo považují nesklonné číslovky násobné, takže píšeme např. 250krát, slovy dvěstěpadesátkrát. Podobně je tomu u sklonné adjektivní číslovky typu dvacetinásobný, dvacetipětinásobný.
Stejné pojetí zastává akademická Mluvnice češtiny 2 (1986), když uvádí příklady dvacetdvakrát, dvěstědvacetpětkrát/dvěstěpětadvacetkrát, a též zmíněné stodvacetinásobný (str. 121).
Ad b) Vždy je možné a správné vyskloňovat všechny části složené číslovky. Zde tedy je náležitý tvar dvousetpadesátičlenná komora (bez dvoustépadesátičlenné komory).
Pozn.: Publikace Čeština – řeč a jazyk (2000) praví, že zpravidla se skloňují všechny části kombinovaných (tj. složených, víceslovných) číslovkových výrazů, např. bez tisíce pěti set padesáti osmi korun, avšak „především u číslovek pojmenovávajících vyšší počet se skloňují desítky a jednotky, např. bez tisíc pět set padesáti osmi korun apod.“ (str. 218) Jestli je tomu stejně u číslovek řadových či násobných, jsem v odborné literatuře nedohledal. Pokud ano, připouštějí se i tvary dvěstěpadesátičlenná, dvěstěpadesátišestičlenná, popř. tisícdvěstěpadesátišestičlenná (kolonie tučňáků).
Dotazy 2:
a) Napište mi prosím, jak se správně řekne tohle: Objem musí být 300 000krát zvětšen – je to zvětšen třistatisíckrát nebo třísettisíckrát?
b) A v případě, že by se jednalo o zvětšení 356 287krát – bylo by to zvětšení třistapadesátšesttisícdvěstěosmdesátsedmkrát?
c) A pokud se nějakých závodů zúčastní tisíce běžců a některý skončí na místě 237 496, řekne se to skončil na dvěstětisícímtřicátémsedmém místě?
Paní J. H.
Odpovědi ASČ:
Tyto číselné rébusy jsou už přece jen trochu kuriózní, ale pokusme se o analogii s odpověďmi na dotazy 1:
Ad a) Náležité je třistatisíckrát; jednak se píše vše dohromady jako jedno slovo, jednak u číslovek násobných utvořených pomocí krát nestojí číslovka ve 2. pádě: srov. pětkrát (na rozdíl od typu třídenní). Zde se opírám mj. o Příruční mluvnici češtiny (2000), kde na str. 305 stojí v odstavci pojednávajícím o číslovkách násobných tato podoba složené číslovky: pětsetdvacetkrát.
Ad b) Psaní bez mezer vypadá sice bizarně, ale tazatelka postupovala v souladu s uvedenými pravidly: psali bychom tedy třistapadesátšesttisícdvěstěosmdesátsedmkrát.
Ad c) Pokud by skutečně nějaký sportovní statistik cítil potřebu napsat číslovku 237 496 slovy jako číslovku řadovou, pak by měla její podoba vypadat takto: na dvoustém třicátém sedmém tisícím čtyřstém devadesátém šestém místě. Přiznám se, že si nejsem jist, zda je přípustná varianta na dvě stě třicet sedm tisíc čtyři sta devadesátém šestém místě. (Viz poznámka k dotazu 1b.)
Je třeba zdůraznit, že jako jedno slovo (čili dohromady, bez mezer) se píší ta spojení, v nichž se číselný výraz pojí s nějakým dalším výrazem adjektivního charakteru (-metrový, -členný, -letý, -úrovňový…) a též, jak bylo řečeno, číslovky násobné s krát a násobný. Jestliže však číslovka řadová v takovém spojení nestojí a následuje za ní „pouze“ počítaný objekt, píší se jednotlivé části takové číslovky zvlášť, např.: Tisící devítistý osmdesátý čtvrtý závodník odstartoval v pravé poledne a po statečném výkonu skončil na dvacátém třetím místě.
Protože Poradna ASČ chce plnit nejen funkci informativní, ale i jazykově osvětovou, rozšíříme zodpovězení dotazovaných případů i o některé další jevy spojené s číslovkami, které podle zkušeností činí uživatelům naší mateřštiny též potíže.
Pokud se číslovka pojí s následujícím počítaným jménem (žebřík) nebo značkou (např. km, %, l), záleží na tom, zda autor má na mysli číslovku vyjadřující přídavné jméno, či nikoli. V prvním případě píšeme číslici s počítaným jménem či značkou dohromady: již zmíněný 8m žebřík čteme jako osmimetrový žebřík, 3% roztok čteme jako tříprocentní roztok (tak to ovšem lze též napsat, tj. slovy). Pozor! Naprosto chybné je psaní *12-ti procentní roztok, *8-mi metrový val. (Jiné je n-tý: to je správně.)
Pokud však číslovka nevyjadřuje přídavné jméno, dělá se mezi číslicí a počítaným jménem či značkou pro jméno mezera (vyjma úhlový stupeň a některé další značky): 8 m vysoký žebřík čteme i píšeme slovy jako osm metrů vysoký žebřík; pohybovali se rychlostí 25 km/h čteme i píšeme slovy jako pohybovali se rychlostí dvacet pět kilometrů v hodině; roztok obsahuje 3 % soli čteme i píšeme slovy jako roztok obsahuje tři procenta soli.
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
Děkuji za podrobně rozvedený rozbor.
Jako profesorka matematiky nemohu souhlasit s jednou nepřesností, které se autor dopustil v samotném závěru expertízy.
V soustředění na osvětlení jazykových pravidel (asi) přehlédl, že slovo ČÍSLICE není totéž, co slovo ČÍSLO, nebo ČÍSLOVKA, ačkoliv je pravdou, že stejného faulu se opakovaně dopouští i materiály ministerstva, či dokonce testová zadání.
Slovo ČÍSLICE
je
významem znak, zobrazující (odlišně, pro potřebu odlišovat jeden znak všech ostatních u dané soustavy, např. poziční, dekadické, poziční dvojkové, atd.), např. M, D, C, L jsou číslice (cifry) zavedené v soustavě římských čísel
Slovo ČÍSLICE
tedy
nevyjadřuje množství, ale v numeračních soustavách pozičních snadnějí, zatímco v soustavách nepozičních – například u římských čísel – notně obtížněji, spolu s ostatními ciframi vespolek spoluvytváří obraz číselného zápisu o množství (od toho přeneseně pak i u zápisů o ordinalitě, o násobcích a podobně).
Slovo ČÍSLO
je
naopak významem přesně to, co je zavedeno a používáme pro vyjádření množství.
Pro některé kolegyně a kolegy může být tento problém snáze si uvědomitelný a přirozenější ve vnímání, když si tentýž, principiálně klíčový rozdíl prohlédneme na neméně přirozeně nestejných pojmech PÍSMENO a SLOVO.
Vcelku spontánně nahlédneme, že
pokyny
„… za PÍSMENEM píšeme čárku …“ a
„… za SLOVEM píšeme čárku …“
vypovídají pokaždé o něčem zcela odlišném (a systematické a jen špatně napravované zmatení, které by nastalo při svévolné záměně pojmů PÍSMENO za SLOVO a naopak by způsobilo nevratné škody na celé, podobně špatně „vzdělávané“, populaci a společenstvu jako celku )
Věta
„… píšeme ČÍSLICI s počítaným jménem či značkou dohromady …“
je
ze shora uvedených důvodů významově vadná. Kdyby autor chtěl zpřesnit jazykovědné tvrzení s tím, že by nadále hodlal setrval na výroku o ČÍSLICI, pak by v takovém výroku nemohl než napsat obrat:
„… píšeme POSLEDNÍ ČÍSLICI s … dohromady …“
aby
se významového defektu nedopustil a současně nenapsal, významově správné, slovo ČÍSLO.
Současně připouštím, že tyto defekty mohou být výsledkem hrubého zanedbání didaktiky a praktické výuky počtů již od nižšího stupně základní školy, které zcela opomíjí přirozenost a současně i významotvornou, sebepopisnou aditivní funkci řádové (poziční) skladební výstavby zápisu čísel jako záznamu o množství.
Nic z toho neomlouvá chabou pedagogickou přípravu na fakultách, které již (bohužel) obsadily na straně přednášejících ročníky tzv. „MNOŽINOVÉ“, na kterých se podepsal hrubě podceněný a prakticky nezvládnutý pokus o „Velký skok vpřed“ (poklad čínské propagandy, který ve spolupůsobení s „Kulturní revoluci“ dokonale rozvrátil rodiny a vykořenil zbytky tisíciletých tradic a pomohl rozvrátit kulturu, hospodářství i funkční vztahy v této zemi – podrobně v knize Jung Changové, Divoké labutě )
Pomocí „experimentální“ výuky počtů odpočátku „množinově“ se mnohdy nevratným minutím základů, na kterých pak už „oběti“ tohoto svatého ale nezvládnutého nadšení nedokáží dál budovat své vnímání vztahů mezi objekty nejen formálně matematizovanými, ale ani pro objekty v prostředí přirozeného jazyka, zničilo to, co matematika od počtů naopak buduje postupně, poctivě a samosvorně jako své základy, které se nazvájem drží a vzájemně podporují.
Přitom názvosloví matematických objektů i početních postupů, jak s nimi lze nakládat, mají v českém jazyce nejen hlubokou, jazykově krásnou a pevnou základnu, ale svým výběrem jsou tyto pojmy svou přímo sebevysvětlující nápovědou – takový legální študácký tahák přímo vetknutý do sebe sama – již názvoslovný aparát tak napovídá, o co jde a jak to funguje.
Slova jako:
— (čísla) /(ne)sou-děl-ná/
— (přímka) /(mimo|rovno)běžná/
— (kruhová) /ú-seč/, /vý-seč/,
nám
a právem celý svět závidí, tak je neprzněme tím, že se od jejich skutečného významu, nerozhodno z jakého důvodu, odtrhneme.
Dlužíme to našim předkům a měli bychom je naopak oslavovat za moudrost, se kterou pro nás toto pojmosloví stvořili.
Děkuji za laskavé uvážení a opravu výuky i v předmětech, které si z matematiky, třeba jen tu a tam, nějaký ten pojem vypůjčují – tedy i v tělocviku