Dotaz:

Měla bych dotaz na vyjmenovaná slova. Doma jsme začali diskutovat o vyjmenovaném slovu po f.
Když jsme to hledali na internetu,  nalezli jsme pouze větu: „V češtině neexistuje slovo českého původu, které by obsahovalo y po souhlásce f.“
Já osobně jsem se jako malá učila po f  fyzika. Jestliže ale žádné české slovo neexistuje, proč je f  uváděno jako obojetná souhláska, a proč tedy není v měkkých?
Děkuji za odpověď
Paní H. M.

Odpověď ASČ:

Pravidla českého pravopisu při vymezení psaní i/y jasně stanovují rozdíl mezi slovy domácími (resp. plně zdomácnělými) a přejatými. Vyjmenovaná slova se týkají pouze slov domácích.

Souhláska f je skutečně v češtině cizí. V domácích slovech se vyskytuje pouze u slov zvukomalebných, jako fičet, fučet, frkat, frflat apod., a u sloves doufat, zoufat a jejich odvozenin; dále pak v asimilačních pozicích, jako např. ve slovech a spojeních kovkop, vtom, vteřina, děvče, v tento den apod. Nalezl jsem též slovo fifidlo v Gramatice české Jana Blahoslava (je příbuzné se slovem fiflena, odvozeno je patrně z stč. fiklovati, strojiti).

V příručce Pravidla českého pravopisu se f jako pravopisně obojetná souhláska uvádí proto, že ypsilon se píše u některých slov cizího původu, jako je právě dotazované fyzika a též např. fylogeneze, fytologie. V jiných slovech přejatých se ale píše – rovněž v souladu s původním psaním – měkké i: např. filozofie,  grafika, fialka (z franc. violet). Je tedy f skutečně souhláska pravopisně obojetná.

Slovo fyzika je řeckého původu. Na rozdíl od slov jako kytara (původně řecké kithára) či tygr (původně řeckolatinské tigris, pocházející z orientálních jazyků, snad s významem „ostrý“, či „šíp“), která již plně přešla do pravopisného systému češtiny, si svůj původní pravopis ponechává – nesporně vlivem tradičního, roky zažitého psaní v učebnicích a odborných textech.

Jiří Kostečka