DOTAZ:
Narazili jsme u výkladu učiva pro 5. třídu ZŠ na zadání Uveďte protiklad příslovce „tehdy“. U příslovcí času si nejsme jisti, podle jakého klíče je správné protiklady hledat: zda jde o vztah minulost – přítomnost, nebo minulost – budoucnost. Tj. zda antonymem ke slovu tehdy je teď, případně analogicky v budoucnosti zda ke slovu předtím je antonymem výraz teď, nebo potom.
Paní A. J.
ODPOVĚĎ ASČ:
V prvé řadě je třeba konstatovat, že jakkoli ve všech příručkách naprosto převládají příklady na antonyma u jmen a sloves, připouští se zároveň antonymie i u příslovcí, v některých příručkách též u předložek (nad x pod aj., viz níže).
Za normálních okolností se neopíráme při odpovědích do naší poradny (která je primárně zaměřena na školy a širokou veřejnost) o vysoce teoretické příručky. Zde však z nedostatku jiných zdrojů, které by se jasně a konkrétně vyjádřily k dotazovanému jevu, budu citovat vysoce teoretický Nový encyklopedický slovník češtiny: „Jako zvláštní typ antonymie bývá vyčleňována ještě antonymie vektorová (…), pro niž platí, že jeden člen opozitní dvojice popírá pouze část významu členu druhého, a to tím, že vyjadřuje protichůdný směr (vlézt ‒ vylézt, slepit ‒ rozlepit, zmizet ‒ objevit se; do ‒ z, k ‒ od).
Pro nás je zde důležité ono „popírá pouze část významu členu druhého“. To je podle mého názoru i případ příslovcí tehdy, resp. předtím. Vykládám si poučení v NESČ tak, že za antonyma slova tehdy lze považovat jak teď (nyní), tak potom (v budoucnu) ; za antonyma slova předtím lze považovat jak teď (nyní), tak potom. Uvedená antonyma totiž skutečně popírají pouze část významu slov výchozích, byť se nejedná o „protichůdný směr“. Princip je však po mém soudu velmi podobný.
Obdobný případ by byl např. u příslovce tiše: je antonymem příslovcí polohlasně i nahlas a naopak. (Zde vstupuje do hry navíc intenzita opozitnosti, což u dotazovaných slov není.)
Ještě jiný příklad, čerpaný z odborných příruček: Je antonymem podstatného jména lid slovo vláda, měšťanstvo, nebo šlechta? Nebo všechna tři tato substantiva? A lze v tomto a podobných případech o antonymii vůbec uvažovat?
Jak vidno, problematika je složitější, než se zdá; to je ovšem pro přirozený, neumělý jazyk typické. Ve škole (a pro školu základní to platí dvojnásob) lze tedy – opakuji – bez obav připustit vícerou naznačenou možnost.
Zároveň již poněkolikáté apeluji na tvůrce vzdělávacích programů a učebnic i na češtináře, aby podobné „špeky“ nezařazovali do výuky ZŠ (natož na 1. stupni), SOŠ a SOU; na gymnáziu pak jen jako námět k hlubšímu zamyšlení nad jazykem, nikoli jako součást klasifikovaně prověřovaného učiva.
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ
Tvrzení, že za antonymum slova „tehdy“ lze považovat „potom“ (v budoucnu) je chybné, protože antonymem je ve skutečnosti slovo „jednou“ nebo fráze „jednoho dne“.
Technická poznámka: Tato debata by byla smysluplnější, pokud bychom hledali antonymum ke slovu „tehdy“ ve zcela konkrétní větě. Různé věty si totiž mohou vynucovat různá antonyma.
Ad pan Seykora: Zcela souhlasím s tím, že v řadě případů rozhoduje o antonymii nebo synonymii kontext. Srov. „Tehdy mu to mohlo procházet, jednou ale na takové lži doplatí.“
Ovšem může existovat i tento protiklad: „Tehdy se Karel mýlil. Potom ale své tvrzení opravil.“
Souhlasím s panem Kostečkou, že dávat dětem úlohy, které nemají jednoznačné řešení, je rizikové – a to zejména kvůli případům, kdy dítě či jeho rodič mohou být chytřejší či vzdělanější než učitel, čímž je zaděláno na konflikt. Dobrý učitel by měl umět i takové úlohy využít.
Myslím, že už v té době, kdy se děti začínají učit o antonymech, by se jim jedním dechem mělo přiměřeným způsobem naznačit, že jsou různé druhy opaků: přinejmenším polární a komplementární („množství větší než malé“), pak reverzní (vektorová), konverzní (vztahová), kontextová (paralelní, případová) aj.
Ke slovu „tehdy“ mě jako první antonymum napadlo „jindy“ ve smyslu „jindy než tehdy“ – to je komplementární opak. „Dnes“ bych hodnotil jako antonymum subjektivně kontextové (tak jako Čech byl v době obrození opakem Němce). Polárním antonymem na časové ose centrované dneškem by mohlo být něco jako „jednou“ ve smyslu „někdy v budoucnu“.
Není třeba zatěžovat jedenáctileté děti spoustou latinských termínů, ale mohly by na názorných příkladech pochopit, že opak není vždy jen jeden. A že ty „druhy opaků“ je praktické a užitečné rozlišovat. Zde se lingvistika stýká s filosofií i s výrokovou logikou a množinovou teorií.
Děkuji za doplnění. Ano, naprosto souhlasím, že antonymem k „tehdy“ je i „jindy“. A rovněž se ztotožňuji s názorem, že dětem by se mělo dostat přiměřeného poučení, že antonymie se neomezuje jen na protiklady typu „silný-slabý“, „starý-mladý“, „vysoký-nízký“.
Rozlišení, které uvádí J. Štěpán, podává i v článku citovaný Nový encyklopedický slovník češtiny. Terminologie je zde ovšem pro potřeby školské češtiny nepřiměřeně náročná. A to patřím mezi učitele, kteří nekritizují zavedení pojmů jako substantivum, adverbium, ba i – v literatuře – epizeuxis.