Dotaz:
Ráda bych si ujasnila, jakým způsobem určovat se a si jakožto slovní druh a větný člen na 2. stupni základní školy. Mnoho příruček i učebnic k tomuto problému přistupuje různorodě: v některých automaticky se/si určují jako zvratná zájmena (lze to takto na 2. stupni zjednodušit?), v některých odlišují se/si jako zvratná zájmena, pokud je lze nahradit dlouhými tvary, a jako slovesa v případě sloves povinně zvratných. Problém je také s určováním větných členů: zda se/si určovat jako předmět v případě, že je můžeme nahradit dlouhým tvarem či jiným slovem a jako součást přísudku u sloves povinně zvratných (?) Příručky i učebnice pro 2. stupeň základních škol ve svých klíčích k tomuto tématu opět přistupují různě.
Paní J. S.

Odpověď ASČ:
Tazatelka má pravdu, že v různých příručkách se řeší tento případ různě. My jsme učitelský a didaktický web a naše poradna je primárně určena vyučujícím na základních a středních školách, a i když odpovídáme i na dotazy širší veřejnosti, zde se soustředíme právě na aspekt didaktický. K tomu ostatně směřuje i tazatelčin dotaz.

Pokud jde o slovnědruhovou platnost slov se, si, je situace jasná a přehledná: normativní příručky, zejména Internetová jazyková příručka a Slovník spisovné češtiny, je určují jako zvratná zájmena osobní.

Potíž nastává s jejich určením větněčlenským. Doporučuji řídit se zde poučením stále aktuální České mluvnice (ČM) B. Havránka a A. Jedličky, poslední vydání 1981, Praha, zejména na stranách 235–242. Stručně řečeno: ČM rozlišuje mezi zvratnou podobou slovesnou a zvratným slovesem. První definuje jako „výrazový prostředek trpného rodu…“; zvratné sloveso pak vymezuje jako takové, u nějž „neexistuje… podoba reflexivní i nereflexivní“. Zvratná slovesa jsou tedy (ale pozor: nejen) reflexiva tantum, tj. slovesa, jež se nevyskytují bez zvratného zájmena se, si (např. smát se, dotknout se, stěžovat si). Kromě nich se za zvratná slovesa považují taková, k nimž sice existuje nereflexivní partner (často v jiném významu než v podobě reflexivní), ale spojením slovesa se zvratným zájmenem došlo k lexikalizaci významu celého spojení (např. přiznat se, prospat se, sejít se, rozplakat se, prát se /např. on se pere s bratrem/). Pozornosti si dále zasluhují zvratné podoby slovesné vyjadřující zájem podmětu či předmětu na ději (o nic se tě neprosím, zpívají si, spí se /mi dobře/).
ČM dále upozorňuje na celou řadu přechodových jevů a rovněž explicitně vyjmenovává všechny významy zvratné podoby slovesné:
– trpný rod (dům se staví);
– zasažení podmětu vlastní činností (mýt se, holit se);
– předmětový 3. pád (přát si, koupit si);
– reciprocitu (milovat se, líbat se, honit se /po louce/);
– skutečný předmět (vidět se /v zrcadle/, činit se /odpovědným/).
U posledního příkladu se zastavíme, protože ten směřuje přímo k dotazovanému jevu: ČM uvádí, že skutečným předmětem je zvratné zájmeno se nebo si jen výjimečně. Zvratná podoba slovesná je významově a syntakticky nedělitelná; zvratné zájmeno se většinou chová jako „reflexivní částice“ (uvozovky ČM). Zde již přecházejí výklady (a nejen České mluvnice, ale i renomovaných příruček, např. Čeština – řeč a jazyk) do vysokoškolské bohemistiky.

Didaktizace dotazovaného jevu
S ohledem na potřeby výuky na základních a středních školách doporučuji tento přístup:
Na základní škole a na středních školách negymnaziálního a nelycejního typu nerozlišujme mezi zvratnou podobou slovesnou a zvratným slovesem. Větněčlensky pojímejme jakékoli spojení slovesa se zvratným zájmenem se, si jako celek: tj. zvratné zájmeno od slovesa neoddělujme a neurčujme jeho větněčlenskou platnost samostatně ani tam, kde se jedná o předmět s oslabenou platností či o reciproční se, si (umýt se/sebe, koupit si/sobě, líbat se, lichotit si). Na gymnáziích a lyceích postupujme podobně, ovšem kvůli požadavku rozvíjet abstraktní myšlení žáků směřujících většinově na vysoké školy můžeme (patrně ve 2. ročníku) na větněčlenskou platnost zvratného zájmena se, si jakožto předmětu upozornit – užijme substituci „krátkého“ tvaru se, si za „dlouhé“ tvary sebe, sobě, sebou tam, kde to je gramaticky možné a významově smysluplné. Tedy např. umyl se/sebe; koupil něco si/sobě; milovali se/sebe; vycházeli si /sobě vstříc; hoď se/sebou do klidu.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.