Do redakce ASČ dorazil příspěvek pana Daniela Adama Baluška (1975), analytika úvěrových rizik, tedy pracovníka v oboru bankovnictví. Autor se nechal inspirovat naším článkem o mizející slovní zásobě středoškoláků (http://ascestinaru.cz/wp-admin/post.php?post=683&action=edit).
Jde o zajímavý a vtipný text, který rádi přetiskujeme:
Staročeské vyprávění
Cudný mladík neduživého vzezření se zalíbil nestydaté dívce kyprých tvarů ze sousedství. Její horlivá snaha setkat se s ním v nedalekém hvozdu však přinášela chmury do jeho jinak veselé mysli. Jímal ho strach, že nebude natolik chrabrý, aby dívčino vyzývavé tělo zjihlo pod chlapecky něžnými dotyky či sladkými polibky, kterýmžto představám se tajně, po nocích, oddával.
Nestydatá dívka, vidouc rozpaky mladíkovy, by však nejraději přeskočila jímavý úvod plný romantiky a několika jízlivými poznámkami by ráda vybudila cudného mladíka k hrdinnému počinu v nedalekém hvozdu, jímž by se poté mohla kasat před ostatními děvčaty v sousedství.
Jednoho pěkného dne, když se ukázalo, že v klání mezi dívkami zůstává na místech posledních, oblékla sváteční kazajku a aby dosáhla nějakého kloudného výsledku, načesala si vlasy a namalovala pusu. Vydala se srdnatě k domu mladíkovu, avšak dveře otevřela stará babka, co pro vajíčka přišla, jež zkomolila její jméno, a tak přišel mladíkův otec, který měl za to, že už zase zavítala jeho sestra, co potřebuje věčně jen konejšit, protože má doma nekňubu, co jen vzdychá a pořádnou práci nezastane, po jídle je lačný a umí jenom láteřit, když se jeho ledabylé dílo ženě nepozdává.
Ovšem otec, spatřiv ladnou dívku, celý v rozpacích shodil velkou polici se sbírkou historických květináčů, na které tolik lpěl, více než na mamonu ukrytém v truhle v kuchyni pod oknem, čímž nadělal neskutečný lomoz po celém stavení. Ihned měl po náladě, a přestože se k dívce nechtěl zprvu chovat nedůtklivě, s mdlým výrazem v očích jí vytkl její nejapnou návštěvu.
Děvče zůstalo niterně uraženo. Osočilo starého pána z nespravedlnosti a objasnilo, že za mladým přichází, proto ať příliš neotálí a zavolá ostýchavého hocha, neboť má za sebou perný den a nerada by marnila čas. Její pohnutky jsou přece čisté, nepřichází pokoutně pod rouškou ponuré noci. Mladíkův otec pookřál, neboť v tu chvíli se upamatoval na starou pověru, jež zněla zhruba jako „zmalovanou dívku viděti, do roka veselku strojiti“. Byl by rád, kdyby se ten jejich mamlas už konečně měl k něčemu kloudnému, načež na tváři vyloudil potutelný úsměv a proradně vyzradil, že syn v návalu prchlivosti odešel do města pro trochu rozptýlení.
Nestydatá dívka by nerada byla předpojatá, ale celkem se nabízelo, že cudný mladík před ní utekl, užívá si zábavy a na ni chvíli nepomyslí. I zapýřila se dotčeně, dokonce se i zarmoutila na okamžik, ale nakonec neztratila lesk, rozšafně se rozloučila, pohodila rusým copem a odkráčela.
Cesta do města se nevesele vlekla, dívka schlíple slídila po okolí, aby hocha snad někde nepropásla. Unavená a vyčerpaná si občas do krav spílala, ale pak se vzchopila a srdnatě šla dál svou řekou osudu, nehledě na strázně a hladem strádání, kdy v kapse jenom střenka bez čepele, neukrojila by ani chléb.
Konečně nad soumrakem vpadla do města, kde hned za branami, u stánku se zmrzlinou, potkala svérázný pár v nevázaném veselí. Hoch, kterého tak svízelně hledala, se ládoval sladkým kornoutem v chechtavé náladě s jakýmsi druhem. A do toho si všimla, že jí při strastiplné pouti praskl šev na sváteční sukni, čímž se nadobro znemožní před celým městem, na věky věkův.
Nebohá nestydatá dívka propukla v tklivý pláč nad svým trýznivým údělem. Snad ji musely zlé síly uhranout, když ji pudí za takovým unylým, úlisným cucákem, co se naoko upejpá, ale jinak si zvesela užívá; kdo ví, s kým se bratříčkuje a ji, dívku počestnou a útlocitnou, tak úporně přehlíží.
Záhy však dívka překonala svá citová úskalí, uštěpačnou poznámku procedila a rozhodla se netýkavého hocha ztrestat, poškádlit a vesměs pokořit, což nakonec byla i její výspa. Předstoupila před ně plna odhodlání, přestože v duchu vzývala ku pomoci všechny svaté. Chytla toho druhého, poctivě ho k sobě přitiskla a vlepila mu parádního hudlana. Ten se nejdřív zakabonil, slabě zakolísal před dívčinou úporností, ale nakonec se mu její záludný počin zalíbil, neboť k vášním nechoval žádnou zvláštní zášť. Drapnul jí za kypré boky a radostně opětoval příval lásky.
Cudný mladík vyděšeně zesinal, přičemž si zevrubně zpupné děvče a ztepilého mládence prohlédl a seznal, že jim to spolu docela sluší. No co, však ona se zase nějaká nestydatá záhy najde, řekl si. A pak zahlédl, jak lepá zmrzlinářka zálibně si ho prohlíží, přičemž cudně klopí zraky.
Daniel Adam Balušek, květen 2014
(http://www.balusek.cz).
