Jeden komentář.

1. Jméno (vyžadováno) bylo prý moc dlouhé ... napsal:

   2.4.2022 (21.48)

   Pane profesore Soukale,

   předně nám dovolte poděkovat za skvělé působení,
   kterým obě naše děti prošly, čest tomuto Vašemu umění a citu pro jazyk.

   Nemůžeme být vděčnější.

   Kéž by podobným darem, houževnatostí a pílí byla nadána alespoň většina, když už ne každý státní zaměstnanec, kterému jsme prostřednictvím našich daní svěřili (a věříme, že mnohdy nelehký) úkol, jakým je připravovat a rozvíjet základy všeobecného vzdělávání jako můstek, bez kterého nebude intelektuálně alespoň sebe-reprodukující se společnost, natož nějakého dalšího rozvoje schopná společnost, která se pak s příchodem každého dalšího pokolení do této skvělé a krásné země bude „radostně“ víc a víc odklánět od pěstování a rozvoje obechných schopností a dovedností, jak to ostatně již nyní vidíme, a postupně se zrachlujícím propadáním pod jakékoli meze pak zcela zdegeneruje, ve jménu „rovnostií v neúspěchu, než nedej-János-Ámos-bóže rozvíjet nadání, cvičením posilovat schopnosti či dokonce stimulovat vůli po úspěchu)“, „nezatěžování cvičeními“, odlehčování dětství „(školou)bez úkolů“ do bažin vlastního sebepohodlí a lenností myšlenek prostých rukojmí vlastního státu, přiživovaných řadou líbivě měňavých digitálních fikcí.

   Se zájmem jsme se podívali na „iniciativu“ učitelů, spojenou s revizí vzdělávacích programů,
   poněvadž se opakovaně setkáváme s „plody a výpěstky“ zdegenerované podoby toho, co vzdělávání mělo, má poskytovat, leč tak bohužel roky a roky nečiní, v oblasti matematiky (cit. z jiného, za našich dob elitního, i když se tomu tak neříkalo, pražského gymnázia: „… logaritmy? No na ty už dávno není čas, logaritmy se prostě neučí …“ ), fyziky a chemie – základů sine qua non – tedy pokud nechceme pasivně přijímat sebe-viktimizující sebe-destrukci a ze společnosti, která dokázala vytvořit a rozvíjet stát jako elitu v první desítce světové ekonomiky Masarykovy doby.

   Naživo přenášený debatní večer ( „onlajn vorkšop“ ) této pracovní skupiny nám způsobil úžas, úlek a (následně již důvodné) obavy o to, kam takováto spolková ( anebo za „kolektivní“ tělesa jen v převleku nastrčená? ) moudra povedou.

   Úděs první:
   o výuce matematiky a o postupech pro ozdravění jejího žalostného stavu ani slovo

   Úděs druhý:
   nečekali jsme rozsah „mlamojovitosti“ (viz. „MLAMOJ“, zlidovělý pojem „MLA-dý MO-derní J-inoch“ )
   v novořeči vystupujících státních zaměstnanců, které ovšem platíme ne za tu „mlamojovitost“, ale za jen a jen profesionální výkony na úseku péče o vzdělávání, leč namísto rozvoje (lepší strategické zacílení, účinněji pracující operační a taktické postupy, které přirozeně vedou k vytčeným (ouha – byly-li vytčeny, že?) cílům při vhodném zapojení techniky – ale jen tam a tehdy, je-li to ku prospěchu metody, vede-li to ke zvýšení účinnosti nabývání, osvojování si nového poznání a pokud to dopomůže ke schopnostem nové poznání aktivně a prakticky mezioborově využívat.

   Rozjásanost a neotřesitelně sebejistotná rutina své sebe-propagace, s jakou jeden z organizátorů a průvodce večerem bezostyšně a arogantně plýtval časem všech ostatních účastníků, kteří vedle odučeného dne, vedle ostatní učitelské práce, vedle rodině cestou domů oběhnutých nákupů, vedle toho, že doma stihli uvařit dětem večeři a společně se najíst, vedle toho vyzpovídali a probrali s dětmi co a jak a až pak se v profesním nadšení připojili ke slibované tematické spolkové debatě nad revizemi profesně docela zásadních materiálů aby na nás ten „mlamoj“ spustil co? Spustil jak moc se na nás celý týden těšil, a jak moc je teď napumpovaný energií a optimismem, jak nám (asi ovcím, nebo jak to asi myslel) konečně vysvětlí, co skvělého ta revize „udělá“ s naším 9již tolik ničeným) oborem a jak si byl vpodvečer ještě zaběhat na Letné a že je tedy (nejen) nabitý (ale) i napumpovaný (jistě, endorfiny si tělo vyplavilo samo) a že nám (utahaným a ustaraným) to tedy hned půjde lépe (Hle? Že by „mlamojové“, kromě jiných bludů, uvěřili i tomu, že toto své nadšení umí i přenášet na dálku tak, aby nějak mimotělně přešlo a zapůsobilo na dálku i na ostatní, kterým to má začít „jít“ právě a jen díky tomu, že se „mlamoj“ čerstvě nadchnul, rozjuchal do éteru a že nám tu povyprávěl, jak je pro nás (pro obec nikoli laickou, nýbrž sezvanou a odbornou) skvělé, že se byl proskočit na Letné?

   Úděs třetí:
   prázdnota slov a množství „pilin“, tedy bezobsažného purismu při reverberaci manter a leštění pojmů (o kterých sami organizátoři v písemných materiálech uvádí, že (fakt č.1) naprostá většina souhlasí s XY, leč tentýž referující o dva odstavce níže sám konstatuje, že (fakt č.2) stejná naprostá většina se neshodne, co pojem XY ve skutečnosti znamená anebo neznamená (!) – fascinuje nás, že samotný protimluv, že (fakt č.2) zcela a navždy vylučuje validitu tvrzení (č.1) a není tedy možné tím argumentovat pro cokoli seriózního, tedy co není dogmatem anebo bohapustou duchařinou se zneužíváním krasospanilých slovíček v novořeči — leč (!) nic takového se neděje a obdorní garanti s tímto metodicky se sebeusvědčujícím šamanismem pracují dál a Ministerstvo taky nic? No co to ale je?!? )

   Z obsahu hodinového přenosu monologů (výměny informací a (snad pár) argumentů a protiargumentů) nám bylo jen víc a víc smutno, je-li toto věrný obraz o stavu odborné skupiny, které jsme svěřili vzdělávání našich dětí a vnoučat, byli jsme podvedeni, neboť tento vzorek, který jsme měli možnost shlédnout naživo, „při práci“, sám na sobě nad slunko jasně prokázal, že toho z podstaty sebe sama není schopen.

   Fandíme každému dobře míněnému a zodpovědně prováděnému úsilí, které obnově vzdělanosti v České republice odklidí každá jeden klacek z cesty k tomuto cíli, i kdyby to mělo být tím,
   – že vynutíme „účtovat do koruny“ každý úkon a to každé z mnoha organizací (vlastních i najatých MŠMT),
   – že vynutíme „účtovat do koruny“ každý „projekt“, který MŠMT živí z našich daní při správě našeho státu
   – že vynutíme „účtovat do koruny“ každý „průzkum“, na kterých pak MŠMT vytvářelo „argumenty“

   Až tehdy, je-li každá koruna z našich daní poměřena skutečným, nikoli fiktivním, nikoli Potěmkinovským, nikoli vrchnostensky prokolotočovanými radovánkami, nikoli „Katčiným fondem“ rozhýřenými Peltovinkami, nikoli „Hnildovým“ superúředním pronajímáním externě dodávaných služeb —ty nikoli pro sportovce, hlavně ty nejmenší, že? —
   a o ty se při sebe-propagaci tak, ale tak často a tak okatě otírají všichni ti také za naše daně najímaní mistři řemesla re-KLAM-y nejvíc (že?), leč zejména ku slávě (bezmezného vládce)…),
   ale
   skutečným přínosem, jaký byl za vydanou (a spotřebovanou) korunu přinesen obci zpět.

   Dodá-li jedna koruna vydaná MŠMT skutečný přínos jedné koruny, pak MŠMT pro nás a pro tuto zemi nic nevykonalo.
   Dodá-li jedna koruna vydaná MŠMT skutečný přínos méně jedné koruny, pak MŠMT nás a tuto zemi okradlo.

   Až dodá-li jedna koruna vydaná z našich kapes (daní) skutečný přínos větší, než byla ta jedna koruna,
   teprve pak MŠMT začalo plnit svěřené povinnosti řádně a s péčí dobrého hospodáře a všechno to před tím mělo a má být do koruny přikázáno k náhradě škody (způsobené činnostmi v rozporu se svěřenými povinnostmi a prostředky)
   a
   do koruny též vymoženo, i kdyby to mělo znamenat povolání všech osob, které převzaly výkon pracovních povinností na tomto zapojených, tedy počínaje paní bývalou ministryní Kateřinou Valachovou (ta nemohla nevědět, tedy věděla, a vrcholově zodpovídala za řízení všech dalších podřízených bez výjimek), přes její námestkyně a náměstky, dále přes najaté poradce, kompletně dolů, až na pokladníka a účetní, kteří všichni, jednotlivě a ve spolupráci (upravené řády, předpisy a zákony) vykonali úkony vedoucí nikoliv k naplnění svěřených povinností, ale toliko ke spotřebě veškerých daňových přídělů, které jsme do správy státu svěřili, ovšem nikoli na naplnění s tím spojených povinností, ale zcela naopak, zcela bezostyšně a bezskrupulózně, což bylo možné jen díky tomu, že osoby podobně námi pověřené vykonávat kontrolu nad plněním svěřených povinností toto dopustily – a je zhola jedno, zda nekonaly z titulu své neschopnosti svěřené povinnosti vykonávat, anebo proto, že konat nechtěly anebo dokonce že svěřenou povinnost vykonat chtěla, ale nesměly či jim někdo, byť by to bylo nevyslovenou pohrůžkou, povinnost vykonat (za)bránil.

   Tak prosté to je,
   kde není kontrola korunou, tam kvete šlendrián a nedojde-li šlendrián nápravy (a to roky a roky nedocházel), přeroste šlendrián „amatérský“ ve zcela profesionální mafiánství, které nad to nebere mezí (a to prosím byť mělo a má v krasospanilém názvu na štítě taková pěkná slova jako je „sociální“, „moderní“, „digitální“, „křesťansko“, a „demokracie“ – v tomto jsou tato slova naopak útočnou manipulací, hybridní zbraní, vědomě a zákeřně zneužívanou pro oklamání pozornosti nás, doposud důvěřivé většiny, která, v řadě případů skutečně v dobré víře, platí daněmi za prospěšné funkce, slíbené Ústavou že budeme od státu mít řádně, včas a v poctivé, nesnížené kvalitě, které se ovšem, jak dnes a denně vidíme, jaksi ne a ne dostavit.

   Proč? Inu neboť naše daně skončily ne na zajištění řádného plnění povinností státu, ale skončily rozhodnutím jednotlivých konkrétních a tedy do koruny dohledatelných osob „prokolotočovány“ či jinak projedeny.

   Výkaz výdajů do koruny (včetně každé nové a odložené koncepce),
   výkaz skutečného a ověřeného přínosu,
   to
   celé
   včetně vykonávání povinnosti k náhradě škody do koruny (včetně nákladů na obstarání důkazů a řízení, které by vůbec nemuselo nastat, pokud by každá z osob povinných konala přesně a bez výjimky všechno to, k čemu se slibem poslance, slibem ministra či vstupem do zaměstnání a funkce stala právně zavázána) a trestu za každé nehospodárné vydání našich daní tam, kde skutečné přínosy nedošly vůbec (například z každé reorganizace a přejmenování a nové imáže a nových přenasmlouvávaných subdodávek a nových tiskovin a propagačních materiálků)

   Tak prosté to je.

   Dnes, vezmu-li učebnici matematiky a na prvním příkladu je hrubý nesmysl hned ve druhé větě, pojmový nesmysl téměř co každá druhá strana, tak je-li MŠMT plátcem takovéhoto šlendriánu, tak maří naše daně do nebe volajícím způsobem nejen u této učebnice, ale v principu i v ostatních činnostech, které na tom nebudou nijak lépe, neboť bez kontroly řádná kvalita sama od sebe nevzniká. Nikde a nikdy.

   Tomáš Baťa na to měl jednoduché řešení už před sto lety – každá dílna to co vyrobila předávala další, navazující dílně s tím, že to co přebírající nepřevzal, to nedostali zaplaceno.

   Jak prosté – kontrola korunou v praxi – dáváš mi šmejdy? Prosím, ale zaplatím ti jenom za to, co jsi mi dodal v perfektní kvalitě a včas, ostatní si nech. Nedodáš? Nedostaneš.

   Tohle fungovalo již před Baťou – vydavatelé knih se ze zcela stejné logiky rizik chránili před šmejdy tím, že pokud někdo přinesl a požadoval vydání knihtiskem dílka ducha pochybného, vydavatel požádal o úhradu nákladů spojených s vydáním takového spisku autorem a předem, aby vydavatel nenesl riziko zmaru po vydání jinak neprodejného šmejdu. Kdo četl dřívější dobové tituly z originálních výtisků (či z libosti či zájmů byl navštívil antikvariát), nemohl si při bedlivém čtení nevšimnout, jak často byla díla začínajících autorů ozdobena v tiráži větičkou „Vydáno vlastním nákladem“ – ano, přesně toto říká, napsal jsi barde dílko nové? Budiž vydáno zde, leč zaplať sám a předem, neb nemáme zkušeností s prodejem takových elaborátů natolik dobré, abychom je „sponzorovali“ a zůstaly nám skladem, až navěky a ámen. A tak to i zafungovalo. Kdo napsal, vydal vlastním nákladem a neprodal, měl jasnou a rychle zafungovavší zpětnou vazbu a bylo. Evoluční filtr civilizace tím neživil darmožrouty a kvalitní díla si cestu našla, zatímco šmejdy zanikaly na úbytě, aniž by konzumovaly cizí zdroje. Ne nadarmo dodnes platí, že všichni „(krasospanile jen odění)socialisté“ jsou mistry světa v utrácení peněz někoho jiného. Jakmile by totiž utráceli jen a jen svoje zdroje (čas, um, zdroje) buď by to šlendriánem dovedli do sebe-(ale-jen-sebe)-záhuby, anebo by jim soustavné a poctivé posilování schopností a dovedností otevřelo cestu k prospěchu sebe a tím i obce a to a jenom to by mělo být naším společným cílem, není-liž pravda?

   Výsledek?
   Pročistí se a funkčně se zcela přirozeně se srovnají vztahy :
   – kontrola přirozeností výměny kus za kus – peníze půjdou z ruky jen a jen za kvalitu
   – šlendrián se přestane vyplácet, nebude mařit společně oddělené daně, svěřené na řádné plnění funkcí státu,
   – kdo není schopen ničeho řádného, neuživí se a neživíme jej z našich daní namísto odměny pro ty, kdo řádné plnění funkcí státu zajistit schopní jsou, ale nebyli na to najati právě proto, že naše daně dosud naopak radostně prožírají šmejdi (paní sociálně se jen tvářící ministryně Valachová si jistě moc dobře uvědomovala, nezávisle na služebních povinnostech své submisivně zaměstnané poradkyně (kterou pak ponechala jako obětinu trestnímu řízení a odsouzení, včetně výkonu trestu), kdo je mafián Pelta a jak skončí naše, takto „přidělované“ peníze, a že naš daně tím zcela jistě nesměřují na účely toho, nač jsme je do rukou státu odevzdávali a svěřovali, čili odpočátku moc dobře věděla, že šlo spíš než o tzv. „selhání jednotlivce“ o zcela rutinní, vědomé jednání účelově organizované skupiny osob, které zpronevěrou roky a roky tankovaly naše daně – a že se tedy nejedná o nic menšího než o útok na samou podstatu našeho státu a stát, kterému jsme svěřili tyto pravomoce, je také musí vymáhat – jak náhrady každé škody (donedávna k tomu organizace a organizační složky státu ani nemusely vést evidenci, v minulém volebním období alespoň prošla povinnost o škodě na majetku státu učinit alespoň úřední záznam – málo, ale bez záznamu nelze ani zažalovat, takže od účinnosti tohoto zákona by měla státní zastupitelství nastartovat žeň procesů na zajištění náhrady škod, v penězích – za každou škodu jakož i za každou správní pokutu, která je škodou a to hned ve trojím navrstvení – (a) škodou je již tím, že nedošlo k řádnému úkonu včas a napoprvé, (b) škoda má být nahrazena do koruny a to seskládáním peněz z kapes jak přímých pachatelů, tak i jejich nečinných nadřízených a to až do úrovně ministra, neboť kdyby tito všichni vykonávali vždy řádně a včas vše to, co jim bylo a je uloženo, nemohlo by k takové škodě ad a) vůbec dojít, ale došlo, čili nekonali a tím škodní událost(i) spolupůsobením či naopak nečinností umožnili a (c) náhrada má z principu restituovat nejenom přímou škodu, ale také náklady utopené v postupech vymáhání úhrady primární škody, neboť ani dorovnání škody ad-a) neobnovuje stav státu před onou škodou, neboť musel stát vynaložit nenulové další úsilí a čas na zorganizování průchodu spravedlnosti ve smyslu zajištění až vynucení úhrad náhrady škod, ale na tento proces byla spotřebována nenulová část prostředků svěřených našemu státu z našich daní, které by stát nemusel spotřebovat, kdyby všechny osoby na škodním jednání se podílející naopak konaly řádně a včas vše to, co jim bylo uloženo a tedy tím že toto nekonaly, způsobily nám všem škodu jak onu přímou, tak i škodu na majetku státu spotřebovaném při procesu obnovení stavu do stavu před útokem (před způsobením škody) a i tyto prostředky mají pachatelé i jejich „nečinně přihlížející“ představení nahradit, aby restituce byla dokonána a ne jen legalizována (pro tentýž čin se totiž pravomocným verdiktem vylučuje již jakýkoli další postih a mafiánské praktiky tohoto postupu dovedně zneužívají k odblokování postihů v celkové výši právě tím, že se rychle vydávají zpravomocněné verdikty nad bagatelními zlomky celkového zločinu a tím jest „pojištěna“ legalizace zbytku kriminálního děje) a jásají na opakujícími se nákupy zmetků

   Tak prosté to je.

   Přestaňme živit šlendrián.

   Přestaňme živit šlendrián. Hned.

   Vynuťme na našich zastupitelích (jsou nám zavázáni slibem dodržovat Ústavu a vykonávat mandát jen a jen službou ve prospěch všeho lidu, tedy ne jenom některých, a už vůbec ne ve prospěch jen těch a toho, kdo podílem z takového lupu (čti „dotace“, čti „grant“, čti „částečný úvazek (a když se budeš cukat, jiný už nedostaneš)“ ) zacinká do stranické pokladničky – viz. například dodnes nevykonaná náprava a trest za okradení rodiny JUDr. Z. Altnera a dodnes beztrestné nošení peněz v igelitkách do Lidového (ó, jaký další krasospanilý a šalbomalebný (ondy povýšený na téměř nebesky nedotknutelný, byl-li lidoklam dokonce „(vše)lidový“) a líheň české větve zločinného spolčení komunismu), aby vynutili kontrolu, včetně trestů za každou zpronevěru našich daní, zneužitých na cokoliv, co nepřispívá svěřené a převzaté zodpovědnosti (tedy vše co není věrně a řádně vykonanou službou ku prospěchu svěřené a převzaté povinnosti).

   Odstřižení mafiánských spolků, všerůzných-IN-ů, odborných-MAT-ů a podobných legalizačních agentur od penězovodů, kterými jsou trvale prolévány miliardy našich daní, tu za „(ne déle než obročné)koncepce“, za „revize revizí“, za „digitalizace digitalizovaných nesmyslů“, za „slučování neslučitelného“, za „zrovnoprávnění neexistujícího“, za „boj proti neexistujícímu čemukoli“, za „modernizace(momentálních ideologií: té rudé,pak té zelené,pak duhové,k tomu multi-kultovní(nerohodno,co ten který krasospanilý pojem momentálně obnáší, či naopak co již v novopojetí krasořečí obsahovat radějí přestal)“, za „cokolivcojeprotekutéhybridněútočnéničenícivilizaceskulturoutradicíavzdělanostízrovnaporucesehodí“, totiž najednou uvolní takové ohromné prostředky pro pořízení a provedení skutečně užitečných změn, které naše (momentální ne)vzdělávání potřebuje a které jinak od státem monopolního organizátora vzdělávání nemůže dostat a nedostane.

   ——-
   Dovětek:

   Věříme, že postřehy a myšlenky shora uvedené budete umět použít ku prospěchu nejen Asociace češtinářů, ale i ke kritickým reflexím, bez kterých se jako společnost nepohneme z míst, ve kterých nám společně je trapně (výsledky, které za naše štědré daně vidíme, jsou žalostně tristní) a které jsou, strategicky shrnuto, pácháním celonárodní sebevraždy jalovou (ne)činností nad panujícím šlendriánem. Měly-li být naše souhlasy překážkou pro takové použití částí či celého tohoto textu, budiž Vám tímto svěřen náš souhlas s jeho zveřejněním, využitím ve výuce jazyka, či s jinou formou jeho publikování, ať již vcelku či po částech, budete-li mít za to, že to prospěje dobré věci, tedy včetně případné argumentace odstrašujícím protipříkladem anebo při polemice s předestřením seriózních a logicky validních protiargumentů. V tomto Vám zcela důvěřujeme, že naše předchozí zkušenosti ani v tomto nezklamete.

   Jméno (vyžadováno) bylo prý moc dlouhé…

   rodiče dvou dětí, které jste obě a skvěle provedl kouzly češtiny (a nezlobte se, nechceme se účastnit digitálního teroru – data jsou dnes uložena nejen u Vás, snad to přijmete, i když si to třeba neumíte technicky vysvětlit – my ano, pracujeme v oboru a tedy víme kam až to dospělo. Víme, že nemáme žádné záruky, že budoucí „kazatelé pravdy“ nás pak cíleně a adresně neutýrají, Ústava neÚstava – až sem jsme jako civilizace doputovali, nikoli dospěli )

   Reagovat