Český jazyk a literatura
Pracovní list
Václav Kaplický
Kladivo na čarodějnice
Výňatek
Umělecký text
Boblig se tázal dál:
„A teď, Doroto Biedermannová, když tak spoléháš na milosrdenství boží, jmenuj všechny lidi, které jsi viděla na Petrových kamenech. Dej pozor, abys nikoho nevynechala!“
Pro vyslýchanou nastal nejhorší okamžik. Naučila se zpaměti jména asi dvaceti lidí, z nichž některé znala, jiné nikoli, ale teď v rozčilení si nemohla na žádného vzpomenout. Na skráních se jí objevily kapičky potu.
„Mluv!“
„Na Petrových kamenech jsem viděla žebračku Schuchovou z Vernířovic, starou Davidku a porodní bábu Groerku… Také tam byla mlynářka Ziillichová z Vikýřovic… Potom stará Agneta Koppová z Losin, Rabovská, Černá Zuza…“
Dorota zmlkla.
„Jen vzpomínej!“ naléhal soudce. „Nebyl tam snad také někdo ze Šumperku?“
Otázka byla pro soudce překvapením. Že by i v Šumperku byly takové ženy?
Vyslýchaná polykala sliny. Mlčela. Tu však v mučíme zařinčel řetěz.
„Ano, viděla jsem na Petrových kamenech Marii Sattlerovou, ženu barvíře Kašpara Sattlera, který tam byl také s dcerou … Byla tam i Marie Pešková, tkalcová, její muž Jindřich Pešek. Také jsem tam viděla ženu soudce Huttra, papírnici Weillemannovou a mydláře Přerovského …“
Do inkvizičního tribunálu jako by zčistajasna udeřil hrom. Všichni znali barvíře Sattlera, pláteníka Peška i mydláře Přerovského jako lidi vážené, bez úhony. Teď se o nich dozvídali, že jsou zaprodanci pekla. Lazebnice se patrně ve vězení pošetila na rozumu.
Boblig vítězoslavně pohlédl na soudce. To koukáte – jako by chtěl říci – jaké jsem vám připravil překvapení! Jenže, holenkové, to ještě není všechno. Natáhněte uši a držte se stolu, abyste pod něj nespadli!
Struktura ústní zkoušky
1. charakteristika uměleckého textu (s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla a s orientačním zasazením do literárněhistorického kontextu)
– interpretovat obsah výňatku
– charakterizovat postavu vypravěče
– charakterizovat jazykové prostředky
– vřadit dílo do kontextu autorovy tvorby
– vřadit dílo do kontextu české literatury (dobového, žánrového)
Výňatek
Neumělecký text
[…] Uvažoval jsem o tom kde, kdy a jak se píší knihy. Až dosud jsem se však nezeptal, proč autoři vlastně tvoří a nechají tisknout své rukopisy. Spěchám proto napravit svůj dluh, abych se vypořádal s tím logicky prvotním problémem.
Přímočarý duch zřejmě usoudí, že do literární práce (zejména té odborné) se pustíme v okamžiku, kdy se dobře vyznáme v nějaké záležitosti a chceme o ní něco podstatného sdělit i těm ostatním. Oscar Wilde však vidí vztah mezi vědomostmi a publikační činností z docela opačného konce. O jednom ze svých hrdinů říká: „Je to velmi vzdělaný člověk, nenapsal dosud žádnou knihu, a proto v něm rozhodně musí něco být.“ I ve skutečném životě se objevují lidé, kteří píší nikoli proto, že něco specifického znají, ale proto, aby se s tím seznámili. Prostřednictvím literární tvorby se teprve zmocňují námětu, o němž až dosud nevěděli téměř nic.
Někdy asi píšeme knihy hlavně proto, abychom zakryli, že toho vůbec málo víme a zejména dovedeme, že zřejmě patříme k takovým druhosignálním typům lidí, co i prasklým pojistkám raději zkusí domluvit. Věnujeme se literární tvorbě především z toho důvodu, abychom praktické životní úkoly s dobrým svědomím přehráli na někoho jiného; abychom vysvětlili, proč nejezdíme v automobilu nebo netančíme; abychom před druhými a hlavně před sebou samým nevypadali jako úplní vrtáci a budižkničemové. […]
2. charakteristika neuměleckého textu
– stručně charakterizovat obsah výňatku
– charakterizovat jazykové prostředky
– určit slohový postup a útvar, funkční styl, funkci textu
Autorem pracovního listu je Josef Soukal.
