Předseda ASČ Jiří Kostečka byl přizván ministrem školství p. Marcelem Chládkem do komise odborníků, kteří se budou zabývat podobou maturitní zkoušky pro budoucí období (2018+).
Jde o významný průlom do dosavadních zvyklostí, kdy k diskusím tohoto druhu nebyli zváni zástupci praktikujících učitelů. (Toho je důkazem i složení expertní skupiny bývalého ministra školství, v níž nebyl zastoupen jediný pedagog z terénu.)
Jiří Kostečka se cítí být v prvé řadě aktivním středoškolským učitelem, teprve potom didaktikem češtiny a předsedou Asociace středoškolských češtinářů. Jeho přizvání k Národnímu kulatému stolu k maturitní zkoušce je signálem, že praktikům ze škol je snad vůbec poprvé za poslední desítky let popřáváno ze strany MŠMT sluchu. To je bezesporu velmi pozitivní zpráva.
Předseda ASČ zastává a bude zastávat v debatách účastníků Národního kulatého stolu k maturitní zkoušce hlavní postuláty naší asociace, jež byly již dříve formulovány na základě rozsáhlých diskusí iniciovaných ASČ:
1. Maturitní zkouška musí být nadále koncipována ve společné části jako zkouška státní, tj. státem uzákoněná a státem garantovaná.
2. Maturitní zkouška by měla být maximálně objektivní, kontrolovatelná a transparentní; též srovnatelná s maturitní zkouškou v zemích euroatlantického okruhu.
3. Je třeba zachovat komplexnost společné části maturitní zkoušky z ČJL, tj. ponechat v gesci státu nejen didaktický test, ale i pravidla hodnocení písemné slohové práce a nastavení základních parametrů zkoušky ústní.
4. V zájmu zvýšení objektivity, ověřitelnosti a srovnatelnosti maturitní zkoušky se jeví jako nejdůležitější tyto cíle:
a) obnovení centrálního hodnocení maturitních slohových prací (jak je to samozřejmé u mezinárodní maturitní zkoušky IB);
b) nahrávání ústní zkoušky společné části na audiomédium.
Asociace středoškolských češtinářů s potěšením kvituje fakt, že její stanoviska jsou – v minimálních nutných modifikacích – prakticky totožná se stanovisky asociací učitelů cizích jazyků, prezentovanými sdružením AMATE.
Vážený pane předsedo, děkuji za odpověď, přidávám ještě několik poznámek:
a) Causa „Corinthia“ neměla být nijak osobní, tehdejší souvislosti už vysvětlil kolega výše (resp. níže), jen naznačuji, že pověsti podobných akcí na centrální úrovni (tj. i kalibraci hodnotitelů) neprospívá, pokud vzbuzují dojem pračky na peníze.
b) Audiozáznam – nijak mi nevadí, ovšem poukazuji na to, že v případě SP3, by řada věcí mohla uniknout mikrofonu. Obecně je hodně problematické hodnocení „kultivované“ mluvy u sluchově postižených (ale i tělesně, pokud je postiženo artikulační ústrojí) – od frekvence hlasu, artikulační schopnost až po celkovou srozumitelnost projevu. Přesto i toto se např. u ústní zkoušky SP2 hodnotí stejnou bodovou škálou jako v případě intaktní populace, byť tedy s přihlédnutím k posudku SPC. Přitom si často lze vystačit s polaritou srozumitelný-nesrozumitelný.
c) Na závěr malá úvaha: Nemohu se zbavit dojmu, že je něco špatně. Na fakultě jsme se při studiu klaněli Rámcovým vzdělávacím programům, jako by to mělo být něco, co nás automaticky „vrátí“ zpátky do Evropy. A k tomu se posléze klopotně rozjela státní maturita. Tedy: Rozvolnili jsme osnovy a chceme sjednocovat výstupy. Nejen maturitou, ale i srovnávacími testy 5. a 9. tříd. Nejde to proti sobě? Výuka češtiny možná odolává statečně, ale i ona podlehne diverzifikaci a bude čím dál složitější sjednotit výstup z gymnázia, SOŠ, obchodních akademií, o speciálních školách ani nemluvě. Proto pokud má být maturita 2018+ „lepší“ než současná, je třeba s tím počítat. A každopádně nepodcenit různé PUPy a podobné šifry – protože nejrůznějších druhů postižení podle mého přibývá – jde především o dnešní kategorii SPU-O (tedy dysfázie, dyslexie atp.). Příslušná školní poradenská zařízení totiž bývají spíše benevolentní (můj názor). Nevím, musel by se udělat průzkum, kdo třeba dnes v běžné třídě na ZŠ má na něco „papír“ a kdo ne. Má ale dojem, že počty „papírů“ rostou.
Vážený pane kolego,
ad a) nespojoval bych hodnotu kalibračního procesu s Korinthií a praním peněz, nebot ti, kdož se kalibrovali, peníze neprali. /Ostatně si myslím, že ani Cermat peníze nepral, ale že někdo pro účastníky certifikačního víkendu neobjednal v Praze dostatek lůžek a Cermat na to doplatil bezuzdným plýtváním).
ad b) kdybychom projev hodnotili jsen „srozumitelný / nesrozumitelný“, bylo by to jiné kriterion než u intaktních žáků, a byla by to diskriminace těch žáků v SP2, kteří yvíjí zvláštní snahu mluvit spisovně a souvisle (myslím tím souvislé výpovědi, plynulou řeč zde asi žádat nelze).
Vážený pane předsedo, pokusím se reagovat pokud možno přehledně:
a) O metodiku se jedná, ale precizní bych ji nenazval. Dokáže konstatovat, zda jde o zrakově, sluchově, tělesně či jinak postiženého. Dobrá. Na základě určitých kritérií rozhodne, jak závažné postižení je. Dobrá. V případě českého jazyka posudek SPC upozorní na to, jaké roviny komunikace jsou postižením ovlivněny (patrně všechny – např. u sluchově postižených). Stále v pořádku. Ale pak při psaní slohu v kategorii SP2 (sluchově postižení 2)vypadá uzpůsobení podmínek dost schematicky – studenti dostanou dvakrát tolik času a max. čtyři body navíc (za kategorie 2A až 3B). To se mi zdá málo. Žádný zásah do struktury zadání jako např. v kategorii SP3, kde je slohová práce pojata jako zkouška z cizího jazyka, tj. dost odlišně. Mám pocit, že z tohohle by i „zkalibrovaný“ centrální hodnotitel mohl být jelen. Když se mu do rukou dostane práce tohoto typu, na vysoké bodové hodnocení dosáhne stěží, mám-li být upřímný.
b) Centrální hodnocení: Nechci Vás chytat za slovo, ale aby naše školství nešlo do pampelišek – to žádné centrální hodnocení samo o sobě neodvrátí.
c) Ta mediální kampaň byla samozřejmě průhledná – klasická otázka „cui bono?“ je na místě. Sotva ovšem můžeme neúspěšným maturantům vyčítat chytání se posledních stébel. Ale není vše jednobarevné – mám dojem, že jedno ze školení hodnotitelů probíhalo v hotelu Corinthia, což je velkorysý přístup.
Vážený pane Šindeláři,
v Corinthii žádné školení nebylo, jen tam někteří účastníci nocovali po náročné sobotě, kdy psali kalibrační testy, které pak naše média znehodnotila. (Je pravda, že do hotelu a z hotelu se vezli najatým autobusem. Je pravda, že to je nestoudné plýtvání penězi, ale ti češtináři si to nevybrali, to štěstí měli jen někteří.)
Ad postižení: V případě SP 2/3 by měli odborníci – psycholog v PPP, případně foniatr – být schopni diagnostikovat, zda je žák schopen zformulovat myšlenky k běžnému tématu a dát jim písemnou podobu. Pokud s jistými obtížemi ano, pak patří do SP2, pokud ne, patří do SP3. Pedagog by neměl mít obavy, že žák zařazený do SP2 nemá ze zdravotního hlediska šanci odmaturovat. (Jiná věc je, jak pracují ŠPZ – posudek nezahrnující všechny možné potíže a doporučené kompenzační pomůcky může nadělat škodu, ale to už není věc Cermatu ani metodiky, ale právě konkrétního ŠPZ.
Děkuji za upřesnění ohledně toho hotelu. A k zařazení do SP3 – tam nemůže ten, kdo není vzděláván ve znakovém jazyce (což třeba u nás ve škole není). Ne všichni sluchově postižení znakují, resp. znakují tak dobře. Je mi jasné, že tu „kopu“ za poměrně úzkou skupinu studentů, ale nemohu jinak. Navíc mám pocit, že některá témata u písemné práce nejsou běžná, aspoň ne pro sluchově postižené.
Aha – omlouvám se, to mi ušlo. Každopádně by bylo dobré, aby několik lidí z takto zaměřených škol iniciovalo jednání přímo s paní Baumgartnerovou a tam probrali problémy typu neadekvátnosti výběru tématu. Sím bych to asi na 100% posoudit neuměl.
Vážený pane Šindeláři, děkuji za věcnou odpověď. Pokusím se být v reakci stručný.
ad a) Uznávám, že v SP2 by se něco dalo vylepšit, a struktura zadání určitě jednou z možností je. Bohužel nemám čas na podrobnou analýzu, ale pokud by se jí někdo ujal, rád oslovím Cermat s prosbou o opětovné posouzení problematiky. Hodnotitelé PUP však, pokud vím, jeleni nebyli – znám je z r. 2012 a vím, že tam existovaly týmy zaměřené právě jen na PUP, včetně velmi dobře speciálně proškolených vedoucích týmů i jejich hodnotitelů.
ad b) Centrální hodnocení maturitních slohů plus nahrávání ústní části na audiomédium přináší o mnoho víc než jen objektivitu a srovnatelnost, o kterých se jako o důvodech píše nejčastěji. Málokdo si uvědomuje, že oboje hlavně motivuje učitele k poctivé výuce jazyka a slohu, neočesávané zbujelými literárními hodinami, jak se to leckde dosud děje. Když takový tlak není, dopadají maturitní (!) texty tak hrůzně, jak vidíte v naší rubrice Humor ze škamen. A pokud jde o ústní zkoušku: fakt, že si ji lze později poslechnout slovo od slova z nahrávky, zase nutí učitele, aby neodbývali stylistiku jen několika písemnými pracemi a učili žáky taky MLUVIT; spisovně, kultivovaně, funkčně. Samozřejmostí by bylo, že by se nahrávka přísně archivovala u ředitele školy a vydala se jen a jen validační komisi při protestu, či po uplynutí protestní lhůty by se buď zničila, nebo odevzdala na vyžádání dotyčnému plnoletému maturantovi.
c) V Corinthii jsem sám na školení nebyl, vždy jen ve skromném hostelu v Praze-Holešovicích a podobném v Plzni, takže opravdu nevím, jestli se tam nějaké odehrálo. Pokud vím, šly peníze na projekt CEHOPP z evropských fondů, ale jistě věříte, že se naprosto nemohu vyjadřovat k tomu, jak účelně byly vynaloženy: byl jsem tehdy obyčejeným externím spolupracovníkem Cermatu.
Doporučuji i konzultace se speciálním školstvím. Na současném návrhu maturity 2018+ mi celkem nevadí 300 slov rozsahu – spíš mám obavu z centrálního hodnocení, pokud se to pojme ve stylu „opravujeme zlatku za kus“. Jestli je někde vhodný individuální přístup k hodnocení, tak je to u postižených. A audiozáznam je v kategorii PUP (zejména stupeň 3) nemusí stačit.
Vážený pane kolego,
úplně nerozumím poznámce o postižených. Tam přece existuje precizní metodika, jak k nim přistupovat s ohledem na ten který typ handicapu. Včetně hodnocení maturitního slohu. Věřte, že jsem uzpůsobené podmínky plně podporoval a podporovat budu – ostatně jako každý skutečný pedagog.
K centrálnímu hodnocení slohů už toho bylo napsáno tolik, že bych se jen donekonečna opakoval. Takže jen jedním souvětím: buď se k němu vrátíme (a jistěže poučeni a lépe), nebo půjde naše střední školství do pampelišek.
– Potíž je, že už po dvou letech nečinnosti se centrální hodnotitelé začínají dekalibrovat. Aproximace jejich hodnocení musí být trvalým procesem, tak jako je tomu u hodnotitelů PISA. Jistě, něco to stojí, ale ve výsledku se to vyplatí. Bohužel předloňská krajně nezodpovědná kampaň EDUinu (vedená za vydatné pomoci některých novinářských šmoků) nás zde vrhla o deset let dozadu.
JK
Měl bych zájem se práce v té skupině také zúčastnit jako zástupce výuku na SOŠ a SOU. Tam je to opravdu jinak než na gymníziu.
A já s radostí dodávám, že Jiří Kostečka dnešního dne získal Medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 1. stupně – za dlouhodobou vynikající pedagogickou činnost!
Panu Kostečkovi blahopřejeme – s úctou za kus pilné práce v roli učitele –
i předsedy ASČ.