Pro čtenáře: J. K. Rowlingová – Harry Potter a Tajemná komnata : ASČ

Pro čtenáře: J. K. Rowlingová – Harry Potter a Tajemná komnata

Vložil: admin Čvn - 2 - 2019 0 Komentářů

O projektu viz ZDE, další hesla ZDE.

Autorem hesla je Mgr. Zdeněk Sotolář

J. K. ROWLINGOVÁ:

HARRY POTTER A TAJEMNÁ KOMNATA

(Harry Potter and the Chamber of Secrets, 1998)

Pohádková fantasy

Od 11 let, i pro větší čtenáře

Každý další díl potterovské série je vlastně začátkem nového školního roku. Harry Potterovi je už 12 let, vrací se do kouzelnického světa a čeká ho druhý rok studia na Škole čar a kouzel v Bradavicích.

Ale pro Harryho to není jen obyčejná škola – je to pro něho opravdový domov, ve kterém nachází mnohem více citu, než kolik se mu ho dostalo během let strávených u tety a strýce Dursleyových. Ve škole naváže skutečná přátelství se spolužáky, hlavně s Ronem Weasleym a Hermionou Grangerovou, ale cítí i pomocnou a ochrannou ruku bradavických učitelů, především ředitele Albuse Brumbála a profesorky McGonagallové.

Trojici dětských hrdinů nečeká pouze školní výuka zaklínadel, kouzelných lektvarů nebo obrany proti černé magii, ale znovu další detektivní pátrání a závěrečné střetnutí s Voldemortem, který na sebe v tomto dílu bere neobvyklou a nečekanou podobu. Zlo útočí z Tajemné komnaty především na „mudlovské šmejdy“, žáky ze smíšených rodin kouzelníků a obyčejných „mudlů“.

O vztahu k „mudlům“, čarodějům mudlovského původu, ale i o nadřazenosti jedněch čarodějů nad druhými vypovídá epizoda s „Letaxem“.

KAPITOLA ČTVRTÁ

V Krucáncích a kaňourech

Harry dělal co mohl, aby si to všechno zapamatoval, zatímco si bral špetku Letaxu. Pak přistoupil ke krbu, zhluboka se nadechl, vysypal prášek do plamenů a vykročil. Oheň mu připadal jako vlahý vánek; otevřel pusu a okamžitě se nadechl spousty horkého popela.

„P–Příč–ná ulice,“ vykuckal ze sebe.

Měl pocit, jako by ho vcucla nějaká obrovitá vpust. Zdálo se mu, že se točí kolem dokola jako káča… do uší mu doléhal ohlušující řev… snažil se nechat oči otevřené, ale z víření zelených plamenů se mu dělalo špatně… Potom ho něco tvrdého udeřilo do lokte a on ho pevně přitiskl k tělu, a ještě pořád se točil a točil… Teď jako by ho pleskly po tváři něčí studené ruce… Přimhouřil oči a přes brýle nejasně uviděl dlouhou řadu hořících krbů a občas na okamžik zahlédl i místnosti za nimi… Chlebíčky se slaninou se mu v útrobách převalovaly sem tam… Zavřel znovu oči a přál si, aby to už konečně přestalo – a potom dopadl obličejem na studený kámen a hned mu bylo jasné, že si rozbil brýle.

Byl celý potlučený a špinavý od sazí a motala se mu hlava; opatrně se postavil a přidržel si rozbité brýle před očima. Byl úplně sám a neměl sebemenší tušení, kde je. Věděl jen, že stojí v kamenném krbu, v místnosti, která vypadala jako velký a nevalně osvětlený kouzelnický obchod – ovšem z toho, co tu prodávali, se sotva mohlo něco objevit v seznamech pro žáky bradavické školy.

Ve skleněné vitríně jen několik kroků od něj ležela na polštáři vyschlá lidská ruka, zakrvácený balíček karet a vytřeštěné skleněné oko. Ze stěn se šklebily zlověstně vyhlížející masky, na pultě ležela hromada lidských kostí a od stropu visely rezivé, špičaté nástroje. A co hůř, tmavá a úzká ulička, kterou Harry viděl přes zaprášenou výlohu, rozhodně nebyla Příčná ulice.

Čím dřív se odtud dostane, tím líp. Nos ho ještě bolel, jak předtím dopadl do krbu, ale přesto hned potichu zamířil ke dveřím. Nebyl však ještě ani v půli cesty, když se venku za sklem mihli dva lidé – a jeden z nich byl věru ten poslední, koho si Harry přál potkat právě teď, když se ztratil, byl celý od sazí a na nose měl rozbité brýle: Draco Malfoy.

Harry se rychle rozhlédl, a když po levé ruce uviděl velikou černou skříň, honem do ní vklouzl a přitáhl za sebou dveře tak, aby zůstala jen úzká škvíra, kterou by viděl ven. Pár vteřin nato zacinkal zvonek a Malfoy vstoupil dovnitř.

Muž, jenž šel za ním, nemohl být nikdo jiný než jeho otec. Měl stejně bledý, špičatý obličej a právě takové chladné šedé oči. Pan Malfoy prošel krámem, ledabyle si prohlédl vystavené zboží a zacinkal zvonkem, který stál na pultě; pak se otočil ke svému synovi a varoval ho: „Ničeho se tu nedotýkej, Draco.“

Malfoy, který právě sahal po skleněném oku, namítl: „Myslel jsem, že mi jdeš koupit nějaký dárek.“

„Už jsem říkal, že ti koupím závodní koště,“ pravil otec a bubnoval prsty po pultě.

„A k čemu mi bude, když nejsem v kolejním mužstvu?“ namítal dál Malfoy; tvářil se rozladěně a nevrle. „Harry Potter loni dostal koště Nimbus Dva tisíce, na Brumbálovo zvláštní povolení, aby mohl hrát za Nebelvír. Ne že by byl tak dobrý, prostě jen proto, že je slavný… protože má na čele nějakou pitomou jizvu…“

Malfoy se sehnul a prohlížel si regál plný lebek. „…všichni si myslí, kdovíjak není chytrý, ten úžasný Potter s tou svou jizvou a koštětem –“

„To už jsi mi vykládal aspoň stokrát,“ zpražil pan Malfoy syna přísným pohledem, „a musím tě znovu upozornit, že není právě – rozumné – vzbuzovat dojem, jako kdybys Harryho Pottera neměl v lásce, když ho většina našich má za hrdinu, který zahnal na útěk Pána zla – á, dobrý den, pane Borgine.“

Za pultem se mezitím objevil přihrblý muž a odhrnoval si z čela napomádované vlasy.

„Á, pan Malfoy, ani nevíte, jak velice jsem rád, že vás zase vidím,“ řekl pan Borgin úlisně, jako by měl pomádu i na jazyku. „Velice mě těší – a tohle je jistě mladý pan Malfoy – potěšení na mé straně. Čím mohu sloužit? Musím vám ukázat, co jsem právě dnes dostal, a za velice přijatelné ceny.“

„Dneska nejdu kupovat, pane Borgine, ale prodávat,“ řekl pan Malfoy.

„Prodávat?“ a pan Borgin už se tolik neusmíval. „Určitě jste slyšel, že ministerstvo provádí další domovní prohlídky,“ řekl pan Malfoy, vytáhl z vnitřní kapsy svitek pergamenu a rozvinul ho tak, aby si ho pan Borgin mohl přečíst. „Mám totiž doma několik málo – ehm – věcí, které by mi mohly způsobit jisté nesnáze, kdyby mě snad z ministerstva navštívili…“

Pan Borgin si nasadil na nos cvikr a prohlédl si seznam.

„Ministerstvo by si vás přece nedovolilo obtěžovat, pane?“

Pan Malfoy stáhl rty.

„Zatím mě ještě nenavštívili. Jméno Malfoy se dosud těší jisté vážnosti, leč pánové z ministerstva do všeho strkají nos stále víc. Mluví se o nějakém novém zákonu na ochranu mudlů – a je jasné, že za ním stojí ten všivý ťulpas Artur Weasley, který je do mudlů celý pryč –“

Harry v tu ránu pocítil, jak s ním cloumá vztek.

„– a tady vidíte, že některé z těch jedů by mohly budit dojem –“

„To chápu, pane, samozřejmě,“ přisvědčil pan Borgin. „Když dovolíte…“

„Koupil bys mi tohle?“ přerušil je Draco a ukazoval na vyschlou ruku na polštáři.

„Ó ano, Ruka slávy!“ rozzářil se pan Borgin, odložil seznam pana Malfoye a cupital k Dracovi. „Vložte do ní svíčku a ta posvítí jen tomu, kdo ji drží! Nejlepší přítel zlodějů a lupičů! Váš syn má vytříbený vkus, pane.“

„Doufám, že z mého syna bude něco víc než zloděj nebo lupič, Borgine,“ pronesl pan Malfoy chladně a pan Borgin honem vyhrkl: „Tak jsem to nemyslel, pane, nechtěl jsem vás urazit –“

„Ovšem pokud si ve škole nezlepší známky,“ řekl pan Malfoy ještě chladněji, „možná je to opravdu jediné, k čemu se hodí.“

„To není moje vina,“ odsekl Draco. „Všichni učitelé někomu nadržují, třeba té Hermioně Grangerové –“

„Myslel jsem si, že ti bude hanba, když tě nějaká holka, co ani nepochází z kouzelnické rodiny, při všech zkouškách setře,“ vyštěkl pan Malfoy.

„Aha!“ šeptl si Harry pro sebe. Potěšilo ho, že se Draco tváří zahanbeně i naštvaně zároveň.

„Všude je to stejné,“ řekl pan Borgin svým úlisným hlasem. „Že někdo pochází z kouzelnického rodu, už málem nic neznamená –“

„Pro mě to znamená hodně,“ řekl pan Malfoy a dlouhý nos se mu vztekle nadmul.

„Jistě, pane, pro mě také, pane.“ A pan Borgin se hluboce uklonil.

„V tom případě bychom se snad mohli vrátit k mému seznamu,“ pokračoval pan Malfoy úsečně. „Mám trochu naspěch, Borgine, čeká mě ještě důležité jednání.“

Začali smlouvat. Harry neklidně sledoval, jak si Draco prohlíží vystavené zboží a čím dál víc se blíží k jeho skrýši. Teď právě se zastavil, aby si prohlédl dlouhý svazek provazů ze šibenice, a pak si s přihlouplým úsměškem přečetl lístek, opřený o nádherný náhrdelník z opálů: Pozor! Nedotýkat se!, je prokletý – až dosud si vyžádal životy dvanácti mudlů, kteří si ho koupili.

Draco se otočil a přímo před sebou uviděl skříň. Vykročil k ní… natáhl ruku ke klice…

„A je to,“ řekl pan Malfoy u pultu. „Draco, jdeme!“

Když se Draco otočil, Harry si rukávem otřel čelo.

„Přeji vám pěkný den, pane Borgine. Zítra vás očekávám v našem sídle, abyste si ty věci převzal.“

Sotva se za ním zavřely dveře, byla úlisnost pana Borgina tatam.

„To si přejte sám sobě, velevážený, a jestli je pravda, co se povídá, neprodal jste mi ani polovinu toho, co v tom svém sídle skrýváte…“

A s nerudným mumláním zmizel v zadní místnosti. Harry ještě minutu počkal pro případ, že by se pan Borgin vrátil, a potom potichu, jak nejlíp dovedl, vyklouzl ze skříně, prošel kolem skleněných vitrín a dveřmi ven.

(Přeložil Vladimír Medek)

ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a Tajemná komnata. 1. vydání. Praha: Albatros, 2000. ISBN 80-00-00898. S. 46–50.

„V sérii knih o Harrym Potterovi je diskriminace častým jevem. Téměř pokaždé se projevuje v chování postav, jež jsou jednoznačně záporné. Ať už je to pohrdavá nenávist Draca Malfoye vůči Weasleyovým, Volddemortova rasistická touha zničit všechny ,mudlovské šmejdy‘, špatné zacházení Lucia Malfoye s Dobbym a jinými domácími skřítky… jedno je jasné: diskriminace je něco, co provádějí zlí lidé. Nikdo, koho považujeme za dobrého, druhé nediskriminuje.“

Steven W. Patterson

SLOVNÍKOVÁ ČÁST

„Vtom se Harry na lavičce napřímil jako svíčka. Celou tu dobu roztržitě civěl do živého plotu – jenže plot na něj civěl také. Mezi listím se objevily dvě obrovské zelené oči.“ – Čí?

Zatímco v prvním dílu potterovské série Harry Potter a Kámen mudrců byl prvním, kdo navštívil Harryho z kouzelnického světa, poloobr Hagrid, ve druhém dílu se objevuje domácí skřítek Dobby, maličké stvoření s netopýříma ušima a vypoulenýma zelenýma očima. A přináší temné varování: „Harry Potter se nesmí vrátit do Bradavic!“ Skřítek však nevysvětlí proč. „Může za to spiknutí, Harry Pottere. Spiknutí, při kterém se ve Škole čar a kouzel v Bradavicích mají letos stát ty nejhroznější věci,“ šeptal Dobby a náhle se celý roztřásl.“ Proč Harry nedostal za celé prázdniny od přátel žádný dopis? Co znamená Dobbyho varování? A proč se „brána“ z londýnského nádraží King’s Cross do Školy čar a kouzel v Bradavicích na nástupišti 9 a tři čtvrtě před Harrym najednou uzavřela? Trojice dvanáctiletých kouzelníků, Harry Potter, Ron Weasley a Hermiona Grangerové, musí vyřešit další záhadu, protože tyto události předjímají něco daleko významnějšího.

„TAJEMNÁ KOMNATA JE ZNOVU OTEVŘENA.

NEPŘÁTELÉ DĚDICE, MĚJTE SE NA POZORU.“

Zlo – v našem případě tedy lord Voldemort, po jehož útoku zůstala na Harryho čele proslulá jizva – může mít různé podoby a může mít také různé nástroje a spojence. Nástrojem se stal deník Toma Raddlea. I tento příběh vrcholí závěrečným soubojem, v němž proti sobě stojí Zlo a Harry Potter. Namísto kouzelné hůlky mu však k vítězství (to v pohádce můžeme prozradit) dopomůže mocný meč, v anglické literatuře motiv s tisíciletou tradicí, meč připomínající bájný Excalibur z artušovské legendy nebo také Narsil, meč z knihy J. R. R. Tolkiena Pán prstenů. J. K. Rowlingová opět dokazuje, že umí proplétat různorodé motivy a že umí navázat na literární tradici své země. Proč vlastně Dobby nesměl prozradit více? Protože domácí skřítci – ač sami mocné kouzelné bytosti, jak na závěr uvidíme – žijí v podřízeném postavení. Pohádkový spor Dobra a Zla najednou nabývá velice současnou a velice aktuální podobu.

Druhý díl sedmidílné potterovské série Harry Potter a Tajemná komnata, kterou J. K. Rowlingová vydala už rok po první knize, se může ve srovnání s díly následujícími na první pohled jevit skoro jako zcela samostatný příběh, ale nedejme se mýlit: zapadá přesně na své místo, a dokonce vysvětlení podstaty mnohých jevů ponechává autorka ještě dlouho zahaleno tajemstvím. Kromě napínavého – skoro detektivního – pátrání sledujeme také „všední“ průběh studia na škole čar a kouzel a vidíme v mnohém obraz britského školství: internátní školu, hábity jako školní uniformy, život studentů v jednotlivých kolejích, namísto veslování nebo ragby kouzelnický famfrpál. (Ve filmu natočeném podle knihy si Velkou síň bradavické školy „zahrála“ Christ Church College na univerzitě v Oxfordu; dnes ji cestovní kanceláře zařazují do svých programů.)