Z časopisu Didaktické studie:

Didaktická situace je v tomto příspěvku navržena jako jedna z možností výuky dané problematiky, jež směřuje k přirozenému pochopení látky žákem. Podle Šmejkalové (2012, s. 43) je didaktická situace „taková situace, kdy učitel dosahuje svého edukačního cíle prostřednictvím krajního zastínění své role“. Šmejkalová dále cituje z publikace Novotné a kol. (2006). Podle Novotné tak během didaktické situace učitel předává část svých pravomocí a zodpovědnosti za vyučovací proces žákovi: „Žáci něco zjišťují a objevují sami, vytvářejí model a kontrolují jeho správnost a užitečnost, případně vytvářejí jiný model, který považují za vhodnější apod., bez přímých vnějších zásahů učitele“. Záleží tedy na žákovi a na jeho doposud získaných znalostech, jaké výsledky bude aktivita mít. Úkolem učitele není žáka didakticky vést, ale vymyslet takovou situaci, při níž žák potřebné informace sám získá. Podle Šmejkalové (2012, s. 43) si žák „poznatky konstruuje sám prostřednictvím řešení problému. Tyto poznatky jsou pak učitelem dále využívány a rozvíjeny“. Zvláštním typem didaktické situace je situace a­didaktická, jejímž cílem „je umožnit žákovi získávat poznatky bez explicitních zásahů učitele“ (Šmejkalová, 2012, s. 45). Vzhledem k množství teoretických pouček, které se žáci při zvládání psaní čárky v souvětí musí učit, vybíráme jednu dílčí problematiku, na níž lze demonstrovat návrh didaktické situace, při které žáci pochopí podstatu psaní čárky v souvětí. Jak bylo již předesláno, cílovou skupinou didaktické situace jsou žáci 7. třídy, kteří se již se souvětím setkali v 6. třídě, takže dokážou rozlišit větu jednoduchou a souvětí.

Podle RVP a rozhovoru s několika žáky 7. třídy lze určit tyto prekoncepty: 1. Žák dokáže upravit spojení vět v jednodušší souvětí dle zadání a užít správný spojovací výraz. 2. Žák rozlišuje větu jednoduchou a souvětí. Je nutné zabývat se také miskoncepty, abychom byli připraveni na  případnou chybnou představu žáků o dané problematice a abychom na základě těchto miskonceptů zvolili didaktickou situaci, která by v ideálním případě žáky jejich chybné představy zbavila. Na základě rozhovorů se stejnými žáky 7. třídy lze určit tyto miskoncepty: 1. Žák si myslí, že čárka v souvětí se píše vždy před spojkou nebo spojovacím výrazem. 2. Žák si myslí, že souřadné spojení vět hlavních nebo spojení vět vedlejších se vždy odděluje čárkou – zatím neví, že spojení vět spojkami a, i, ani, nebo v poměru slučovacím se čárkou neodděluje. 81 Pro didaktickou situaci si můžeme určit následující cíle: 1. Žák se zbaví miskonceptu, že čárka v souvětí se píše vždy před spojkou nebo spojovacím vý­ razem. 2. Žák pochopí, že čárku umisťujeme před zesilující nebo vytýkací výrazy, a bude schopen odůvodnit, proč se v tomto typu souvětí nepíše čárka před spojkou či spojovacím výrazem. Na základě miskonceptů volíme didaktickou situaci, která by žákům ukázala, že čárka v souvětí se ne vždy píše před spojkou nebo spojovacím výrazem, ale že záleží na významu jednotlivých vět, které spojujeme. Chceme totiž, aby žáci pomocí této didaktické situace sami přišli na to, proč se v příkladových větách čárka nepíše před spojkou nebo spojovacím výrazem. Jde o věty, v nichž čárku píšeme před zesilujícími nebo vytýkacími výrazy. (…)