Soubor textů a studií připravený okruhem odpůrců novověkého původu textů pro Českou společností rukopisnou, přináší oba rukopisy v originálním znění, Rukopis zelenohorský pak i v novočeském převodu Jakuba Žytka.
Kapitoly o estetice a jazykovědě Rukopisů napsala Dana Mentzlová, roli historie a historiků ve vztahu k Rukopisům se věnoval Jiří Urban. Další části, věnované zejména sporům o Rukopisy, jsou dílem Karla Nesměráka.
Výstava ke stažení: Rukopisy královédvorský a zelenohorský jako příběh české kultury
Námět na výlet: Rukopis královédvorský a jeho ohlas v maloskalském panteonu
Kategorie: Články
https://ucl.cas.cz/ceska-literatura-blog/svet-rukopisu-a-svet/
„Odpověď na otázku, jak staré tyto texty jsou a kdo je jejich autorem, však nebyla ani po dvou stech letech od jejich objevu nalezena. Hledání této odpovědi je věnována tato kniha.“
– No nevím. Studoval jsem hodně podrobně Gebauerovy námitky proti pravosti v Atheneu, zdají se nevyvratitelné. Taková odchylka od staročeštiny, jakou je např. akuzativní vazba „otstúpi naděja vsě křesťany“ namísto náležitého genitivu odlukového „otstúpi naděja vsěch křesťan(óv)“ je těžko vysvětlitelná chybou opisovačů. A podobných je tam více.
Rovněž je krajně podezřelé, že v RKZ nacházíme jazykové chyby nalézající se v padělcích z doby před nalezením RKZ.
Dále je tu onen pelmel slov původu jihoslovanského, ruského, polského, moravského – trochu moc na jednu památku. Nebo se k jejímu skládání sjeli do Prahy v 13. století bardové ze všech slovanských končin?
Konečně velmi podivná je okolnost, že literární památka takového významu není před r. 1817 nikde zmiňována, citována či jakkoli uváděna. Nezná ji Hus, Chelčický, neznají ji humanisté 16. století, nezná ji Komenský. I kdyby se byly ztratily všechny její opisy, přece tak zásadní umělecké dílo (bylo-li by pravé) nemohlo jen tak vymizet z paměti dalších generací! Přitom jde o indicii prvního řádu: opak, tedy jakákoli citace, narážka, zmínka o RKZ do r. 1817 by byla důkazem, že rukopisy jsou přinejmenším stejně staré jako doba oné citace. Alexandreida, Dalimilova kronika, Mastičkář, Podkoní a žák nikdy z paměti národa nevymizely – jak to, že RKZ ano?